❦
Sobota, 20. února 1875
Samedi, 20 février 1875
Jsem chmurná jako počasí a plakala jsem tolik, kolik pršelo – ne zas tak moc. Požádám mámu, aby nám zařídila slušný život, nemám už sílu pokračovat takhle, a vracím se domů, abych se připravila k vycházce, zdrcená, skleslá, ubohá, zoufalá, ano zoufalá, neboť máma už pro mě nenachází slova, už mě neutěšuje, ba naopak mi dává za pravdu. Jakkoli ubohá a marná ta slova útěchy byla a jakkoli malou váhu jsem jim přikládala, byla mi oporou. Ach! ale teď už nevěřím, že budu kdy žít, jak si přeji. Kdyby bylo možné, kdyby bylo dáno lidskému rozumu pochopit, jaký význam přikládám tomu jak si přeji!!!
Je suis sombre comme le temps et j’ai pleuré autant qu’il a plu, pas énormément. Je vais demander à maman de nous arranger, de vivre convenablement, je n’ai plus la force de continuer ainsi, et je rentre chez moi pour m’apprêter à sortir, abattue, morne, misérable, désespérée, oui désespérée, car maman ne trouve plus rien à me dire, ne me rassure plus, mais m’approuve au contraire. Quelques misérables et vaines qu’aient été ces rassurances et quelque peu d’importance que j’y attachais, elles me soutenaient. Oh ! mais maintenant je ne crois plus pouvoir jamais vivre comme j’aime. Si l’on pouvait, s’il était donner à une intelligence humaine de comprendre quelle importance j’attache à ce comme j’aime III!
To je můj život, opakuji to posté, to je můj život! Každý má něco, na čem mu záleží nade vše. Nuže, mně na tom záleží nade vše, nad vévodu z Hamiltonu! O matce nemluvím, protože matka to jsem já – ne, to je Bůh, matka je vždycky výjimkou, matka stojí vždy vedle Boha.
C’est ma vie je le répète, pour la centième fois, c’est ma vie ! Chacun a une chose à laquelle il tient, par dessus tout. Eh bien, moi je tiens à cela par dessus tout, par dessus le duc de Hamilton ! Je ne parle pas de ma mère, parce que ma mère c’est moi, non c’est Dieu, ma mère est toujours exceptée, ma mère est toujours à côté de Dieu.
Vložený list · Annotation ultérieure de Marie
[Poznámka: – Ty city jsou moc hezké, ale v roce 1881 jim už nerozumím.]
[Annotation: - C’est très joli ces sentiments mais je ne les comprends plus en 1881.]
Chtěla jsem jít do opery, na premiéru, mohla bych tam vidět pár psů, ale když přijdu žádat o lóži, žádná už není.
Je voulais aller à l’opéra, une première représentation, j’y aurais pu voir quelques chiens, mais iJ n’y a plus de loges quand je viens en demander une.
Můj drahý Viktor se vrátil od zvěrolékaře – ten bídák z něj udělal vyhublého nešťastníka, z toho milého psa. Od tří do devíti večer jsou u nás Sapogenikoffovi. Večer hrajeme na krále. Přichází Morgan a přihlíží hře. Považuji ho za ubožáka, protože je přítelem mého bratra a protože je to ničema. Zítřek vypadá slibně, Marie přijde ve dvanáct a pokusíme se namalovat portréty našich psů.
Mon cher Victor est de retour de chez le vétérinaire, ce misérable l’a rendu maigre et malheureux ce cher chien. Depuis trois heures jusqu’à neuf heures du soir les Sapogenikoff sont chez nous. Le soir nous jouons aux rois. Morgan vient et assiste au jeu. Je le considère comme une misère parce qu’il est l’ami de mon frère, et aussi parce qu’il est un vaurien. Demain promet être une bonne journée, Marie viendra à douze heures et nous essayerons de faire les portraits de nos chiens.