❦
Pondělí, 1. března 1875
Lundi, 1 mars 1875
V půl dvanácté odjíždím do San Rema s Nadinkou a jejími dětmi, Saša odjel včera (šedé šaty, pěkné!).
A onze heures et demie je pars pour San Remo avec Nadinka et ses enfants, Sacha est parti hier (robe grise, bien).
Nadinka se mě během cesty vyptávala na všechno možné, já sotva odpovídala a myslela na Hamiltona a na svůj prst. Včera ráno jsem si vymkla prst a to mě velice znepokojuje.
Nadinka me demandait toutes sortes de renseignements durant le voyage, je répondais à peine, pensant à Hamilton et à mon doigt. Je me suis foulée le doigt, hier matin et cela m’inquiète fort.
Ve dvě, myslím, přijíždíme. Máma bydlí v hotelu de San Remo ve druhém poschodí, aby byla blízko Botkinovi, který ji denně navštěvuje.
A deux heures je crois nous arrivons. Maman loge à l’hôtel de San Remo au deuxième pour être près de Botkine qui la vient voir tous les jours.
Připadá mi, že je na tom lépe než v Nice – nejdřív se jí podívám na dásně, jejichž bledost mě tak vyděsila, když odjížděla. Svléknu se, obléknu si mámin bílý vyšívaný kašmírový župan, pak se usadím u postele. Kolem šesté přijede tetička a trávíme večer u mámy a povídáme o všem možném.
Je la trouve mieux qu’à Nice, la première chose que je fis c’était de regarder ses gencives dont la pâleur m’a si fort effrayée au moment de son départ. Je me déshabillai et mis le peignoir de cachemire blanc brodé de maman puis m’installai près du lit. Vers six heures arrive ma tante et nous passons la soirée chez maman parlant de mille choses.
Pokoje, a zvláště postele, jsou příšerné. Ó Itálie, Itálie, kdy bude konečně možno pohodlně spát pod tvým věčně modrým nebem!
Les chambres et les lits surtout sont exécrables. O Italie, Italie quand donc pourra-t-on dormir confortablement sous ton ciel toujours bleu !
Co se jídla týče, na to raději nemyslet – a nebýt chleba od ruského pekaře, který je tu pro císařovnu, a omeletek, které si samy děláme v krbu, zemřely bychom hlady.
Quant au manger il ne faut pas y songer et sans le pain du boulanger russe qui est ici pour l’impératrice et ces omelettes que nous faisons nous-mêmes dans la cheminée on mourrait de faim.