Příšerný vítr, vycházím celá zahalená závojem. Večer v opeře jen se Sašou (modré šaty, můj účes, sluší). „Lazebník sevillský“ a Dory zpívá Rosinu – divadlo je plné. Audiffer na svém místě. Proč mi připadá méně hezký než dříve? Neodvažovala jsem se na něj dívat, jednou jsem přece jen zvedla oči – náhodou i on se v tu chvíli díval na mě a já zrůžověla o něco víc, než už jsem byla. Dory je první veselá, živá, půvabná a duchaplná Rosina, jakou jsem viděla od Désirée Artaudové. Publikum jí připravilo pravý triumf a zasloužila si to, všichni ostatní zpěváci se rozehráli a snažili se, seč mohli. Jedním slovem, s potěšením jsem dnes večer poslouchala, poprvé za velmi dlouhou dobu. Koupila jsem si píseň tenora Se il mio nome a pořád ji zpívám, jako kdysi On revient toujours.
Un vent abominable, je sors toute voilée. Le soir à l’opéra avec Sacha seulement (robe bleue, ma coiffure, bien) « Il barbiere » et Dory chante « La Rosina », le théâtre est plein. Audiffer à son poste. Pourquoi me semble t-il moins joli qu’avant ? Je n’osais pas le regarder, une fois pourtant j’ai levé les yeux, par hasard lui aussi me regardait en ce moment et je devins un peu plus rose que je n’étais. Dory est la première Rosina gaie, vive, gracieuse, spirituelle, que je vois depuis Désirée Artaud. Le public lui fit un vrai triomphe, et elle le méritait, tous les autres chanteurs se sont animés et ont fait tout pour bien faire. En un mot, c’est avec plaisir que j’ai écouté ce soir, la première fois depuis très longtemps. J’ai acheté la chanson du ténor Se il mio nome et je ne fais que la chanter comme jadis On revient toujours.