Po mnohých útrapách mi tetička vzala lóži v Nové opeře, číslo 16 ve druhém patře. Můj účes a nové bílé šaty, dlouhé, z bílého hladkého taftu, živůtek...
V šest hodin jsme opustily ten blažený Grand Hotel a v sedm a čtvrt krásnou Paříž.
To je ale podivný sňatek. Když jsem se na něj dnes večer dívala, měla jsem sto chutí se rozesmát – jen si představit tohohle chlapce ženatého!
Vycházím sama s Dinou, pak vyzvedneme Marii a Olgu, procházíme se s nimi a potom s paní Sapogenikoffovou, jdeme k Mortierovi a k Manbymu, kde...
Zaujmeme místo ve třetí řadě kočárů, přímo naproti tribunám, ale přesto nemohu rozeznat, kdo sedí na tribunách. Všichni jsou u Varu, ale není tu...
Je stále krásná a konečně v Nice, na okamžik jsem si pomyslela, že není rok 1875, ale 1873.
Tak! Je to tady! Je to, čemu básníci říkají blesk z čistého nebe... jsem zamilovaná! Do koho? Ach! To je to! Nuže, do sira Frederica Johnstona. Nikdo...
Mušketýrský klobouk z šedé plsti se dvěma rovněž šedými péry, s jedním krajem vyhnutým nahoru, je opravdu velmi hezký, navíc je to klobouk, který má...
Když jsem dojela k hotelu de Rome, nechala jsem kočár ještě jednou obrátit, ale zmizel, a tak jsem se vrátila domů; už jsem tam neměla co dělat....
Je zataženo a *já* jsem chtěla jít ven; sotva jsem se začala česat, ohlásili slečnu Collignon a skoro zároveň paní Sapogenikoffovou s dětmi....
Vítr víc než strašlivý — abyste pochopili jeho sílu, řeknu, že jsem nechala zavřít kočár. Všichni jsme zešíleli a v tom kočáře to vypadalo nanejvýš...
V deset hodin procházka se Sabatinim (šedé, sluší), je horko, ďábel tu není, nudím se.
Poprvé jsem byla na anglické procházce s jakousi mladou hlupačkou, která bude chodit třikrát týdně.
Cítím se unavená. Trochu mě bolí hlava.
Jsem naprosto mdlá a bolest hlavy se zhoršila. Procházím se s dětmi, projdeme celé město a hledáme domina atd.
Tetička, která jela přivítat Botkina, viděla vycházet z nádraží Doriu, který tentokrát skutečně přijel, ne jako předtím.
Koupila jsem dva prameny vlasů delší než pas, ve stylu Gioie, a připnu si je. Na hlavu chci jen své vlasy, ale nechat na zádech vlát falešné neuškodí.
Připravila jsem projímací bonbóny pro svého drahého facchina — zkazí mu to karneval, chudákovi, ale bude to pomsta malá a podlá, ale lepší než nic.
Nemyslela jsem, že půjdu na Cours, ale Paul přijde o půl třetí s Marií a jdeme. Stejná bitva jako včera, za dvě hodiny se vracíme.
Ve dvě odjíždíme — Marie, Olga, já, Paul a Cima, ti dva v maskách. Tentokrát, navzdory hluku, pestrému davu a veselí kolem mě, jsem nestihla...
A je tu den, stejně hloupý jako ty předchozí, ale tak naprosto prázdný, že nevím, co říci.
Vlčí mráz, chodím hodinu a půl s Angličankou, a cestou zpět potkám Nadinku, která vychází, jdu s ní a chodím ještě skoro dvě hodiny, celkem tedy tři...
Projíždím se hodinu v kočáře, pak se vracím na Leclerka. Doma nosím každý den šaty, které Dina odložila.
S radostí, jíž není rovno, ==se znovu dávám do práce==.
Když jsme vyšli, bylo na Promenádě hodně lidí. Alexandre chce promluvit s mou drahou tetičkou Tutcheffovou a přesvědčit ji, že hodně riskuje, když...
Ale s Boží pomocí doufám, že dám věci do pořádku, až pojedu do Ruska.
Začala jsem s latinou u Bruneta, a vyjma ohavné francouzské výslovnosti jsou jeho hodiny výborné.
Zkrátka, taková, jakou mě vidíte, jsem v zoufalství. Už tři roky bombarduji mámu a tetičku a vždycky mi odpovídaly, že až budu velká, vše bude, jak...