Pátek, 19. března 1875

Rodinná scéna: Saša zbil Adama. Jsem nesmírně spokojená, ten hulvát si to – totiž výprask – zasloužil už dávno.
Už čtyři roky, totiž už před smrtí mého strýce Romanoffa, výtečného muže v každém ohledu, se pokládá za důležitou osobu, nepostradatelnou pro soudní při, a hlavně si troufal myslet, že nás má v hrsti svým svědectvím. Jenže to svědectví už máme, a kdyby ho napadlo změnit názor, jeho druhá výpověď, pokud by vůbec nějaká byla, je neplatná, protože by vypovídal poté, co s ním bylo špatně zacházeno a co byl vyhnán. Ale pomineme-li tu při, je to veliké štěstí pro naše žaludky, protože si nelze představit, jak špatně nás krmil, a pořád jsme trpěli.
Z lenosti a kvůli té zvláštní otupělosti, o které jsem psala. Konečně je to hotové – jen aby ho zase nevzali zpátky; tady je bohužel možné všechno, jen aby se nikdo nemusel namáhat.
Vycházím sama; když jdu kolem Italského divadla, vidím Terffiduův proutěný kočárek; pod záminkou, že se zeptám, co se dnes večer hraje a jaké písmeno, vejdu do pokladny, ale celá rozechvělá tím dobrodružstvím. Je tam jen ten starý, ten druhý je nejspíš u nějaké herečky, protože starý měl své kupé zvlášť.
Mámě bylo už tři dny lépe a dnes ji Adamova aféra a Paulovo chování zase srazily na lůžko. Paul se tak nechová z nevědomosti nebo z poblouznění, protože máme jeho dopis kamarádovi z penzionátu, kde se chlubí svými hrdinskými kousky mezi herečkami a děvčaty a dodává, že mu to nijak nebrání v učení, že se hodně učí, a nakonec.
Nedovedeš si představit, jak jsem šťastný, když slyším, že ses tak změnil, že se tolik učíš; vidím, že jsme oba konečně pochopili, co je pro nás dobré.
Jen se podívejte na tu ohavnou zrůdu!
Jistě nikdy před ním nebylo a nikdy po něm nebude tak zkažené dítě, tak neřestné, tak naprosto ztracená bytost. Prohnaný, zbabělý. Ó Bože můj, nechci vypisovat všechno. Smiluj se nad jeho duší!
Jdu na hodinu do Francouzského divadla s tetičkou (nové šaty barvy slámy).
Prázdný a hloupý sál, ale dávají La Boule a to, co jsem z ní stihla vidět, mi připadalo zábavné.

Poznámky

Pozn. překl.: Komedie Henriho Meilhaca a Ludovica Halévyho (1874), česky „Koule“. ↩