❦
Středa, 31. března 1875
Mercredi, 31 mars 1875
Včera večer, místo abych si lehla, jsem začala číst:
Hier soir au lieu de me coucher je me mis à lire:
„Budu ztracena3,“ vykřikla jsem, „jenže tohle nechci. Proč žít, má-li se žít jako já. Všichni si myslíte, že mě můžete uchovávat jako Dinu do dvaceti let. To si děláš žerty! Všichni jste slibovali, že až vyrostu, bude všechno – nuže, teď jsem vyrostla! A není nic. Poslyšte, co vám teď říkám, a poslyšte, protože vám dávám slovo, že nežertuji.4“
— Je serai perdue, m’écriai-je seulement je ne veux pas ça. Pourquoi vivre, si c’est pour vivre comme moi. Vous pensez tous qu’on peut me conserver comme Dina jusqu’à vingt ans. Tu plaisantes ! Vous avez tous promis que quand j’aurai grandi, il y aurait tout, eh bien maintenant j’ai grandi ! Et il n’y a rien. Ecoutez ce que je vous dis maintenant et écoutez parce que je vous donne ma parole que je ne plaisante pas.
„Počkám do příští zimy – jestli v zimě nebude nic lepšího. Jde to velmi snadno: tam nahoře je arzenik a vynikající kyanid, stačí se dotknout jazykem a je konec. Nežertuji, mám toho všeho dost. Všichni říkají, že milují. Idioti, sobci, proklatí démoni!5“ Ještě dlouho, už v posteli a se zhasnutým světlem, mumlám: „sobci, idioti, démoni.6“
J’attendrai jusqu’à l’hiver prochain, si l’hiver il n’y a rien de mieux. Cela se fait très facilement là en haut il y a de l’arsenic et du cyanure excellent, il suffit de toucher la langue et tout est fini. Je ne plaisante pas, j’en ai ai assez de tout. Ils disent tous qu’ils aiment. Les idiots, les égoïstes, les démons maudits ! Longtemps encore déjà couchée et ayant éteint les lumières, je murmure égoïstes, idiots, démons.
Jsem totiž vskutku unavená ze všech těch ubohostí. Cítím, že umírám – morálně, neboť fyzicky jsem zaplať Pánbůh zdravá, bílá a svěží.
C’est qu’en vérité je suis lasse de toutes ces misères. Je me sens mourir, moralement car au physique je suis Dieu merci bien portante et blanche et fraîche.
Dnes se koná slavnost pod širým nebem v zahradě našeho souseda Krama. Michel Botkine u nás obědval. Jdu na tu slavnost (bílé šaty, slaměný klobouk, pěkné!). Je to velmi milé, ale jsem smutná. Míjí mě jedna z Durandových a zdraví mě – ptám se jí, kde je její sestra Lucie. Lucie je v Římě s Lewinovými.
Aujourd’hui a lieu cette fête champêtre, dans le jardin de notre voisin Kram. Michel Botkine a déjeuné chez nous. Je vais à cette fête (robe blanche, chapeau de paille, bien). C’est très gentil mais je suis triste. Passe une des Durand et me salue, je lui demande où est sa sœur Lucie. Lucie est à Rome avec les Lewin.
Ptala jsem se na to proto, že se říkalo, že si Lucie bere Gambarda, toho naboba, toho mecenáše, toho hrubce, toho nevychovance.
Je lui ai demandé cela parce qu’on avait dit que Lucie épousait Gambard, ce richard, ce mécène, ce rustre, ce mal élevé.
Vracím se na latinu a pak vycházím, abych zamluvila lóži ve Francouzském divadle. Bude tam princ z Walesu a vyžádal si Madame l’archiduc7. Zamluvila jsem si i lóži v Opeře – děti půjdou tam. Ty děti – jsem ráda, že jdu bez nich.
Je rentre pour mon latin et sors après pour prendre une loge au Français. Le prince de Galles y sera et a demandé « Madame l’archiduc ». J’avais aussi retenu une loge à l’Opéra, les enfants iront là. Ces enfants, je suis contente d’aller sans eux.
(Slaměné šaty, slaměný klobouk, moc sluší.) Jsem opravdu velmi půvabně oblečena. Naďa a Dina jdou taky. Ke konci prvního jednání princ vstupuje a já rudnu potěšením. Sedá si mezi dvě dámy, obě v černém, matku a dceru, pak několik pánů s Jarochewským v jejich lóži vedle. Když pomyslíme na štěstí toho malého Poláka! Bezvýznamné nic, i v Nice. Princ ho potká v jednom pařížském klubu, všimne si ho, prohraje mu sto tisíc franků a tak se do něj poblázní, že ho vezme s sebou do Londýna.
(Robe paille, chapeau paille, très bien). Je suis en vérité très gracieusement habillée. Nadia et Dina viennent aussi. Vers la fin du premier acte le prince entre et je rougis de plaisir. Il se place entre deux dames toutes deux en noir, la mère et la fille, puis plusieurs messieurs avec Jarochewsky dans leur loge à côté. Quand on pense à la fortune de ce petite Polonais ! Un petit rien même à Nice. Le prince le rencontre dans un cercle de Paris, le remarque et lui perd cent mille francs et s’entiche tellement de lui que l’emmène à Londres.
Dnes večer je s ním, o přestávkách vychází, kouří s tím malým hnusákem, jedná s ním jako s přítelem. A hle – princ se stane králem a Jarochewsky bude mít skvělé postavení u jeho dvora. Přítel krále – to není maličkost.
Ce soir il est avec lui, dans les entractes sort, fume avec ce petit vilain, le traite en ami. Et voilà le prince deviendra roi et Jarochewsky aura une position brillante à sa cour. Ami d’un roi ce n’est pas peu de chose.
Existují tedy takoví šťastlivci! A proč mi Bůh nepošle nic podobného? Ano, ale ten Polák je muž, chodí do klubu, chodí do společnosti – zatímco já, ubohá, jsem zavřená hůř než ve vězení, ukrytá lépe než v harému!
Il y a donc des fortunés comme cela ! Et pourquoi Dieu ne m’envoie-t-il rien de pareil. Oui, mais ce Polonais est un homme, il va au cercle, il va dans le monde tandis que moi misérable que je suis, je suis enfermée pire que dans une prison, mieux cachée que dans un sérail !
Princ z Walesu má okouzlující způsoby – nedá se říci, že by byl hezký. Je menší než střední postavy, dost tlustý, má dost hezký oválný obličej, šedé oči, bystrý pohled8, mírně zahnutý orlí nos, krátké světlé vousy a vlasy – ach! vlasy, to je to, co mu chybí, má jich málo, velmi málo. Má vysoké čelo, několik vlasů nahoře, které přece jen dokáže rozdělit; pak je poušť a vzadu ještě vlasy, dost husté. Pamatuji si, že v Baden-Badenu roku 1872 byl mnohem méně plešatý. Strávila jsem velmi příjemný večer. Zábavná hra a budoucí král! Několik minut poté, co se usadil, vzal kukátko a namířil ho na mě. V první chvíli jsem si myslela, že se dívá vedle, ale když jsem upřela oči na jeho kukátko, přesvědčila jsem se, že bylo namířeno přesně na mě.
Le prince de Galles a des manières charmantes, on ne peut pas dire qu’il soit beau. Il est d’une taille au dessous de la moyenne, assez gros, il a une assez belle figure ovale, des yeux gris, keen eyes, un nez aquilin un peu recourbé, une barbe courte et blonde et des cheveux, oh ! les cheveux, c’est ce qui lui manque, il en a peu, très peu. Il a le front haut, quelques cheveux au-dessus, qu’il parvient cependant à diviser; puis il y a un désert, et par-derrière encore des cheveux, assez épais. Je me souviens à Baden-Baden en 1872 il était bien moins chauve. C’est une très agréable soirée que j’ai passée. Une pièce amusante et un futur roi ! Quelques minutes après s’être assis il prit le binocle et l’arrêta sur moi. Le premier moment j’ai cru qu’il regardait à côté, mais ayant fixé les yeux sur son binocle, je me suis assurée qu’il était bien dirigé sur moi.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Offenbachova opereta (1874); název by česky zněl „Paní arcivévoda“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „keen eyes“. ↩