Středa, 24. února 1875

Déšť, déšť, déšť – jako za podzimu, který mám ráda. Saša a Naďa mě berou do cirkusu s dětmi (modré šaty, Dinin černý sametový klobouk, pěkné!) – klobouk mi báječně sluší. V lóži vedle sedí sestry toho malého tmavého Španěla, jedna z nich je zblízka okouzlující. Jsou to tytéž Španělky, které mé bílé šaty podle všeho tolik obdivovaly a dívají se na mě vlídně. Saša tvrdí, že nás hltali očima, mě a Naďu, a Stiopa říká hláskem, který mu začíná houstnout, a s maloruským přízvukem:
„Tamten se pořád díval na Moussiu.“
„Stiopatčko, všichni se na sebe dívají. Tady tomu tak není,“ říkám mu.
„Tak proč se díval na tebe, místo aby se díval na cirkus? Vidíš!“
Všimla jsem si Španěla kvůli jeho okouzlujícímu koni.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩