Pátek, 2. dubna

Tetička je také v Cannes, takže sama samotinká (bílé šaty) jdu na procházku s dědečkem, pak přijde Sabatiniová a jdu s ní.
Olga u nás večeří, tetička se vrací, přijdou Pâris a Marie a jdeme do Francouzského divadla. La fille du Balland, benefice Jarousseaua, osvětlení jako ve dne. První tvář, kterou zahlédnu, je Terffidua.
„Girofla je tady,“ říkám.
„Girofla je tady,“ opakuje Marie.
„Girofla je tady,“ dodá Olga. – „Ale co!“ říkám a usedám, „fuj, Girofla! Copak se člověk může na někoho dívat po princi z Walesu? Fuj Girofla, fuj Girofla, fuj Girofla.“ Byl hezký, ale takový venkovan.
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
V tu chvíli vzal kukátko a poprvé po sto letech si mě jím prohlédl. Podívala jsem se udiveně přímo do kukátka, jen na okamžik, pak jsem dělala, že ho nevidím. Jenže lampy mě oslňovaly, a tak jsem se schovávala za svůj obrovský japonský vějíř, skrz který jsem čas od času viděla, jak se na mě Terffidua dívá; Galula vychází z přízemí, říkám si: jde k nám a představí Audiffreta. A skutečně vejde a zastaví se uprostřed (pokračování v příští knize).
Vložený listNote de Marie à la fin du Livre 30
šaty ze stříbrné látky s růžovými lemy, zástěry a vsadky z černého sametu, ozdobené zlatými a stříbrnými krajkami. Živůtek vykrojený po bresském způsobu, s manžetami a límečky podle tamní módy z velmi jemného žlutého plátna, to vše obšité benátskou krajkou. Klobouk z černého sametu pokrytý pery ohnivé, růžové a bílé barvy. Účes venkovanky z Bresse s černými vlasy, lakované kadeřinky ohnivé barvy protkané stříbrem (kostým z maškarády s Mademoiselle, slečnou de Villeroy a slečnou de Gordon.
(Svazek IV, pokračování ze str. 360) …lóže jako muž, který hodlá něco oznámit. Stydím se přiznat, že mi začalo bušit srdce – začalo mi bušit, protože jsem si myslela, že hádám správně, a protože se ta bytost měla už dávno představit, a také proto, že to bylo něco nového. „Dobrý večer, madam, slečno,“ řekl:
„Posaďte se, pane,“ řekla mu tetička. – Usedne a začne mluvit o Durandových atd. Čekám, čekám, ztrácím trpělivost, ale nic – zůstane ještě několik minut a odejde, jak přišel.
No to je k nevíře!

Poznámky

Pozn. překl.: Název hry tak v textu, doslova „Ballandova dcera“; hru se nepodařilo spolehlivě určit (snad drama Henriho de Bornier La Fille de Roland, „Rolandova dcera“, uvedené v Comédie-Française v únoru 1875). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a giorno“. ↩