❦
Středa, 10. března 1875
Laferrièrová poslala Nadince dvoje úžasné šaty. Péče, jakou jim věnovala, a rychlost, s jakou je poslala, mi nesmírně lichotí – objednávala jsem je totiž já.Mercredi, 10 mars 1875
Beru Stiopu a Julii, oba v šedém jako já, a vedu je k Rumpelmayerovi, kde si nás velice prohlížejí dva noví tmavovlasí pánové.
Je prends Stiopa et Julie tous vêtus de gris comme moi et les mène chez Rumpelmayer, où nous sommes très regardés par deux noirs nouveaux.
Jakmile jsem v hnědých šatech, vykasám si vlečku, nasadím Dinin klobouk, obléknu si plášť lemovaný kožešinou a docela půvabné vydrové střevíčky a jdu sama pěšky k Sapogenikoffovým, za mnou Fortuné Saïd v livreji. Nic elegantnějšího než moje postava v tomhle úboru. Kráčím tak, celá pyšná na svou parádu, a připadám si jako vévodkyně ze starých dobrých časů.
Une fois entrée dans ma robe marron, je relève la traîne, mets le chapeau de Dina, mon manteau garni de fourures et des mules de loutre tout à fait gracieuses et m’en vais seule à pied suivie de Fortuné Saïd en livrée chez les Sapogenikoff. Rien de plus élégant que ma tournure avec cet habillement. Je m’en vais ainsi toute fière de mon équipage et m’imaginant une duchesse du bon temps.
Chtěla jsem vidět hlavu, kterou Marii přinesl její učitel, abych posoudila, zda ho mám přijmout a pokračovat s ním v malování, které u mě skomírá. Hlava je dobře namalovaná a já jsem nerozhodnější než kdy dřív, protože se říká, že Nègre, profesor z lycea, je také velmi dobrý.
Je voulais voir la tête que le professeur de Marie lui a apporté, pour juger si je dois le prendre pour continuer ma peinture qui se meurt. La tête est bien peinte et je suis plus indécise que jamais car on dit que Nègre, le professeur du lycée, est très bon aussi.
Jak pořád čtu knihy o králích, knížatech a vévodách, přejímám jejich gesta, řeč i hrdost, a já, od přírody povýšená, se stávám ještě povýšenější.
A force de lire des livres de rois, de princes et de ducs je prends leurs gestes, leurs paroles et leur fierté, hautaine de nature, je le deviens encore plus.
Já bláhová! V Ostende jsem jednou plakala, že nejsem Ludvík XIV., a chvílemi věřím, že jím jsem.
Petite folle que je suis ! A Ostende il m’est arrivée de pleurer parce que je ne suis pas Louis XIV et, par moments, je crois que je le suis.