❦
Úterý, 2. března 1875
Mardi, 2 mars 1875
Probudil mě chlad, a přes tvrdé matrace a pochybná prostěradla jsem se těžko zvedala.
Le froid me réveilla et, malgré les matelas durs et les draps douteux, j’eus de la peine à me lever.
Pelikan nám píše, že se jeho dcera vdává za nižšího námořního důstojníka z parníku Kníže Pojarski1, jakéhosi Crosse. Pěkná partie. Při té zprávě se začalo mluvit o našich sňatcích, o Dině a o mně. A máma skončila tím, čím chtěla začít – svým věčným Miloradovitchem! Poslouchala jsem s úsměvem a Walitský šaškoval jako obvykle.
Pelikan nous écrit pour annoncer le mariage de sa fille avec un officier inférieur de marine du bâteau à vapeur Prince Pojarski, un nommé Cross. Belle affaire. A l’annonce de ce mariage on se mit à parler de nos mariages, de Dina et de moi. Et maman finit par où elle voulait commencer par son éternel Miloradovitch ! J’écoutais en souriant et Walitsky bouffonnait selon son habitude.
Nevycházím ani ze svého županu, který je dlouhý a dodává mi vznešený vzhled, neboť je ušit podle staré módy, s krátkým živůtkem, tak krátkým, že mi sahá do půlky pasu a končí právě pod oněmi dvěma půvabnými polokoulemi, usazenými a zasazenými, jak říká Sablé – ani z pokoje.
Je ne sors ni de ma robe de chambre qui est longue et me donne un grand air étant faite à l’ancienne mode, le corsage court, si court qu’il me vient à la moitié de la taille finissant juste sous les deux globes charmants, assis et plantés, comme dit Sablé ni de la chambre.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩