❦
Úterý, 23. února 1875
Mardi, 23 février 1875
Adam je opilý, kamna se na nic nehodí a jsme bez oběda. Je třeba vědět, že když mám hlad, buď zdivočím, anebo pláču – dnes jsem plakala. Máma odjíždí do San Rema. Je to strašné. Lékaři její nemoci vůbec nerozumějí a všechno svádějí na nervy. Lékaři mají dvě východiska1: plíce, nebo nervy.
Adam est ivre, le fourneau n’est plus bon à rien et nous sommes sans déjeuner. Il faut qu’on sache que, quand j’ai faim, je deviens féroce ou bien je pleure, aujourd’hui j’ai pleuré. Maman part pour San Remo. C’et affreux. Les médecins ne comprennent rien à sa maladie et mettent tout sur le compte des nerfs. Le duc uscite degli medici, la poitrine ou les nerfs.
Když mě přijde políbit před odjezdem, nadzvednu jí prstem ret a uvidím bledé, téměř bílé dásně – bylo jasně vidět, že v nich není krve. Zachvěla jsem se, tak děsivě bledě na mě ta jinak růžová tkáň zapůsobila. V pět mi Naďa navrhne jít se podívat na moře – za takového větru muselo být vskutku krásné. Nasadím si Dinin klobouk a vypadám jako jedna z těch anglických holčiček z rytin, pelerína lemovaná skunčí kožešinou2 přes hnědé šaty, které jsou dlouhé, bílý závoj, a takto přestrojená vycházím v jistotě – či spíš v naději –, že mě nikdo nepozná.
Quand elle vient m’embrasser avant de partir je soulevai sa lèvre avec le doigt et vit des gencives pâles, blanches presque, on voyait bien qu’il n’y avait pas de sang là. Je frissonnai tant cette chair rosée me parut effrayante par sa pâleur. A cinq heures Nadia me propose d’aller regarder la mer, par ce vent, en effet, elle devait être belle. Je mets le chapeau de Dina et j’avais l’air d’une de ces petites filles anglaises qu’on représente sur les gravures, ma pèlerine garnie de skunks par-dessus la robe marron qui est longue, un voile blanc et ainsi déguisée je sors certaine ou plutôt désireuse de n’être point reconnue.
Házely jsme kameny do moře, a po této nevinné zábavě jsme došly až k Cercle a odtamtud jsme se vrátily. Za takového větru a v tuto hodinu nebyl na Promenádě nikdo kromě malého Španěla, který kolem nás kroužil, a Lucie Durandové, která projela v kočáře, poznala mě a opakovaně pozdravila s úsměvem – nepochybně kvůli mým dlouhým šatům. Večer, smutný večer, který trávím u stolu v mámině pokoji se Sašou, Naďou a tetičkou, pláčem – nebo spíš vyléváním proudů horkých a slaných slz doprovázených trpkými slovy. Saša se mě snažil uklidnit, ale marně.
Nous avons lancé des cailloux dans la mer et après cette innocente occupation allâmes jusqu’au Cercle et de là nous en retournâmes. Par ce vent et à cette heure personne n’était sur la Promenade excepté le petit Espagnol qui tournait autour de nous et Lucie Durand qui passa en voiture et m’a reconnue et saluée à plusieurs reprises en souriant sans doute pour ma robe longue. Le soir, triste soir que je passe à table dans la chambre de maman, avec Sacha, Nadia et ma tante, à pleurer ou plutôt à verser des torrents de larmes chaudes et salées accompagnées de paroles amères. Sacha tâchait de me rassurer mais en vain.
A proč jsem plakala – stále pro to samé. „Neříkejte mi to, strejčku, sám tomu ani nevěříte, lidé jsou stvořeni k životu ve společnosti, Bůh jim dal řeč, aby vyjadřovali své myšlenky, ale komu? Svým bližním. I zvířata, podívejte se na psy – Viktor nezůstává sám, chodí na Promenádu, proč? Protože tam nachází jiné psy; divocí a krutí vlci také nežijí osaměle, ptáci létají v hejnech a ryby plavou v houfech. Ostatně proč vám říkám věci, které víte, které každý ví. Nemluvím o společenském životě, o trávení času na bálech a ve společnosti, ale žádám jen dost k tomu, abych žila slušně, jen slušně. Nic víc... a pláči, ale s odkrytou tváří a vztyčenou hlavou.“ – „Ale, Moussio,“ říká, „vždyť studujete, jste zaměstnaná.“ – „Tak právě! Proč tedy studuji, proč mám krásný hlas, proč mluvím několika jazyky? Rozhodně ne proto, abych byla zavřená mezi čtyřmi stěnami3. Snad aby mě pochválili před nějakým příbuzným z Ruska?“ – „Ale proč si zoufáte, vy, které Bůh dal vše?“ – „Inu ano! Řeknu jako Rosina: k čemu je vtip, k čemu je krása4 – zavřená, ukrytá, osamocená, ubohá, jak jsem?“
Et pourquoi pleurais-je, pour la même chose toujours. Ne me dites pas cela, diadia, vous ne le pensez pas même, les hommes sont faits pour vivre en société, Dieu leur a donné la parole pour exprimer leurs pensées, mais à qui ? A leurs semblables. Les bêtes mêmes, voyez les chiens, Victor ne reste pas seul, il va à la Promenade, pourquoi ? parce qu’il y trouve d’autres chiens, les loups sauvages et féroces ne vivent pas non plus isolés, les oiseaux volent par troupes et les poissons nagent par bandes. D’ailleurs pourquoi vous dis-je des choses que vous savez, que chacun sait. Je ne parle pas d’une vie mondaine, de passer son temps aux bals et dans le monde, mais je demande seulement assez pour vivre convenablement, seulement convenablement. Rien de plus... et de pleurer mais la figure découverte et la tête haute. - Mais, Moussia, dit-il, vous étudiez, vous êtes occupée. - Ah voilà ! justement pourquoi étudie-je, pourquoi ai-je une belle voix, pourquoi parlé-je plusieurs langues ? Ce n’est assurément pas pour être enfermée fra quattro mura. Est-ce pour qu’on me loue devant quelque parent venu de Russie ? Mais pourquoi vous désespérez, vous à qui Dieu a tout donné - Eh oui ! Je dirai comme Rosine: a che serve lo spirito, a che giova la belleza enfermée que je suis cachée, isolée, misérable ?
A tak pořád, v deset jdu pracovat a v jedenáct uléhám zlomená a zoufalá. Neboť k mým chronickým starostem se připojuje strach o mámin život. Cítím se zvláště smutná a osamělá po jejím odjezdu, nikdy tomu tak nebylo. Mou modlitbou byl jeden dlouhý vzlyk, ale jakmile jsem ulehla, pustila jsem se do dlouhé rozpravy o tom, jak si pomoci, a výsledek mých výpočtů je skvělý. Bůh nechce, abych byla docela nešťastná, a posílá mi naději.
Et ainsi, tout le temps, à dix heures, je vais travailler et, à onze heures, me couche brisée et désespérée. Car à mes inquiétudes chroniques se joint la crainte pour la vie de maman. Je me sens particulièrement triste et seule après son départ, jamais ce n’était ainsi. Ma prière était un long sanglot mais une fois couchée j’entame une longue conversation sur les moyens de s’arranger et le résultat de mes calculs est brillant. Dieu ne veut pas que je sois tout à fait malheureurse et il m’envoie l’espérance.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Le duc uscite degli medici“ (tak v textu; zřejmě „le due uscite dei medici“ – dvě východiska lékařů). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „skunks“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „fra quattro mura“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a che serve lo spirito, a che giova la belleza“ – z Rosinina zpěvu v Rossiniho Lazebníku sevillském. ↩