❦
Středa, 3. března 1875
Mercredi, 3 mars 1875
škrtnutoNa zítřek je ohlášena návštěva u císařovny při příležitosti nástupu našeho Pána na trůn a osvobození nevolníků.
Opět den, kdy jen jíme pomeranče, omeletky a chleba a mluvíme o Miloradovitchovi. Cožpak si mě matka tak málo cení, že jí ten sňatek tolik leží na srdci a přeje si ho jako mou nejvyšší slávu a blaženost?
Encore un jour qui se passe à manger des oranges, des omelettes et du pain, et à parler de Miloradovitch. Ma mère me tient-elle donc pour si peu que ce mariage lui tient tant à cœur et qu’elle le désire comme ma suprême gloire et félicité.
Alexandre vypráví, že ten mladý hlupák je proslulý svou hloupostí – hloupý jako Miloradovitch, říká se tam. To není na škodu. Dále říká, že se chce pořád ženit a že docela nedávno měla jeho matka velkou práci ho odvrátit od mladé Cikánky, do které se pobláznil, a pak ještě říká, že kdybych jela do Ruska, nic na světě by nebylo snadnější zařídit než ten sňatek. Ovšem – ten chlapec chce pojmout každou sukni, kterou potká. Krásná pocta pro mě. Vzal by si mě jako kteroukoli jinou a já bych neměla ani tu slávu, že by mě miloval pro to, co jsem. Fuj!
Alexandre raconte que ce jeune imbécile est cité par sa bêtise, bête comme Miloradovitch - dit-on là-bas. Ceci n’est pas un mal. Ensuite, il dit qu’il veut toujours se marier et que tout dernièrement sa mère eut grand peine à le détourner d’une jeune bohémienne dont il s’est entiché, puis il dit encore que si j’allais en Russie, rien au monde ne serait plus facile à arranger que ce mariage. En effet, le petit voulant épouser toutes les jupes qu’il rencontre. Bel honneur pour moi. Il ne me prendrait que comme une autre, et je n’aurais même pas la gloire d’être aimée pour ce que je suis. Fi donc !
Když se mě máma ptala, proč nepovažuji tu partii za vhodnou – předně protože je příliš mladý, všechno bych ho naučila, udělala bych z něj muže, aby mi za deset let, a i dříve, dělal ze života peklo a využíval přitom mých vlastních lekcí. Na mou věru, to by bylo příliš hloupé.
Comme maman me demandait pourquoi je ne jugeais pas ce parti convenable - d’abord parce qu’il est trop jeune, je lui apprendrais tout, je le ferais homme pour que dix ans plus tard et même avant il me fasse des misères en profitant de mes leçons. Par ma foi, ce serait trop bête.
Končím tím, čím jsem měla začít – dnes ráno v jedenáct jdeme na mši do paláce, mši u příležitosti nástupu Císaře na trůn a osvobození nevolníků (šedé šaty, sluší). Saša, Nadinka, já a Dina. Přišli nás o tom uvědomit včera, jako všechny Rusy bydlící v San Remu.
Je finis par quoi j’aurais dû commencer, c’est que ce matin à onze heures, nous allons à la messe au palais, messe à l’occasion de l’avènement au trône de l’Empereur et de la libération des serfs (robe grise bien). Sacha, Nadinka moi et Dina. On est venu nous prévenir de cela hier comme tous les Russes habitant San Remo.
Přiznávám, že ve chvíli, kdy kočár vjel na dvůr a zastavil přede dveřmi a vrátný v císařské livreji celý pokrytý zlatem a ruskými orly otevřel dvířka, byla jsem celá zmatená a krev mi stoupla do tváře. Celé to lokajstvo nás zdravilo a vedlo, jako bychom skutečně byli osobnosti – u samého vchodu mě popadla závrať z toho, že se ocitám v paláci císařovny jen tak, najednou a bez jakéhokoli důvodu.
J’avoue qu’au moment où la voiture entra dans la cour et s’arrêta devant la porte et que le suisse en livrée impériale tout couvert d’or et d’aigles russes, ouvrit la portière, je me sentis troublée et le rouge me monta au visage. Toute cette valetaille nous saluait et nous conduisait comme si en réalité nous étions des personnages, à l’entrée même je fus saisie de vertige de me trouver au palais de l’impératrice comme cela, tout à coup, et sans aucune raison.
Kostel je zřízen v jednom přízemním sále a kněz z ruského parníku slouží mši, která už začala, když jsme vstoupili. Její Veličenstvo se zdržovalo v jiném pokoji, u dveří sálu, a když jsem se naklonila doprava, mohla jsem vidět křeslo, o které se opírala, její bílou ruku s dlouhými růžovými prsty pokrytými prsteny – naklonila jsem se ještě víc a spatřila její tvář, ale právě v tu chvíli zvedla oči a upřela je do mých, takže jsem si víc netroufala. Kromě nás tam bylo ještě několik dam nepatřících ke Dvoru. Císařovniny dámy stály za ní a spatřila jsem je, teprve když vstoupila do sálu, aby políbila kříž, přijala prosforu1 z rukou kněze a políbila mu ruku – naši vladaři to dělají, aby šli příkladem. Za ní vyšly dvorní dámy, generálové a komorníci a Botkine, k nepoznání v mundúru, s kříži a velkými stuhami řádů. Ostatně si je plně zaslouží, neboť z té chorobné, bledé ženy udělal ženu silnou, růžovou a ještě mladou. Neměla klobouk, na hlavě jen jakousi mašli z černé krajky, oblečena v sukni ze švestkového hedvábí a přes ni v blankytně modrém oděvu s třásněmi a modrými mašlemi. Uprostřed bohoslužby se mi zatočila hlava, bezpochyby z nedostatku jídla a z kadidla, jímž kněz zahrnoval věřící – musela jsem vyjít na schodiště, kde mi přinesli židli; tam vsedě jsem viděla přijíždět pět nebo šest landau plných námořních důstojníků ve velkém mundúru a trojhranném klobouku – viděla jsem je vcházet jako skrze mlhu, tak špatně mi bylo.
L’église est organisée dans une salle du rez-de-chaussée, et le prêtre du vapeur russe dit la messe, qui était commencée quand nous entrâmes. Sa Majesté se tenait dans une autre chambre, à la porte de la salle, et en me penchant à droite, je pouvais voir la chaise sur laquelle elle s’apppuyait, sa main blanche avec des doigts longs et roses couverts de bagues, je me penchai encore plus et je vis sa figure mais comme il se fit qu’elle levait les yeux en ce moment et les arrêtait sur les miens, je n’osai pas davatange. Excepté nous, il y avait encore quelques dames n’appartenant point à la Cour. Les dames de l’Impératrice se tenaient derrière elle et je ne les vis que lorsqu’elle entra dans la salle pour baiser la croix, recevoir la prosphore de la main du prêtre et la lui baiser, nos souverains font cela pour l’exemple. A sa suite, sortirent les dames d’honneur, les généraux et chambellans et Botkine méconnaissable dans son uniforme, ses croix et grands-cordons. Il les mérite bien, d’ailleurs car, de cette femme maladive et pâle, il a fait une femme forte et rose, et jeune encore. Elle était sans chapeau, n’ayant sur la tête d’une espèce de nœud de dentelle noire, vêtue d’une jupe de soie prune et par-dessus d’un vêtement bleu ciel avec franges et nœud bleus. Vers le milieu du service, la tête m’a tourné, sans doute à cause du manque de nourriture et de l’encens que le prêtre prodiguait aux fidèles, je fus obligée de sortir sur le perron, où l’on m’apporta une chaise; là, assise je vis arriver cinq ou six landaus pleins d’officiers de marine en grand uniforme et tricorne, je les vis entrer comme à travers un brouillard, tant je me trouvais mal.
Když jsem se konečně vzpamatovala, vrátila jsem se dovnitř a díky Bohu jsem mohla zůstat klidně až do konce. Po bohoslužbě všichni vyšli a chodba se naplnila všemožnými lidmi v mundúrech, lokaji a soukromými osobami jako my. Pak rozestavili námořníky podél celého schodiště, jednoho na každý schod, vedle květináče. Poté – bez obřadů, docela pokojně, jako pouhá smrtelnice – vyšlo nakonec i Její Veličenstvo; šla dost rychle [Zrušen 1 řádek], poklonili jsme se, když nás míjela. Když vystoupila o několik schodů, zastavila se na okamžik, aby pronesla posvátná slova: „Zdrávi buďte, děti!2“ – r vyslovovala jako Romanoffové, ale s dost výrazným německým přízvukem –, a námořníci odpověděli bez nejmenšího nadšení a slabě: „Přejeme zdraví Vaší Císařské Výsosti!3“ – tím způsobem, jakým se to říká vždycky a který se nápadně podobá křiku krocana, neboť nebylo možno rozumět ani slovu, ale protože každý předem ví, co to je, spokojí se s tou krocaní mluvou.
Enfin remise, je rentrai et grâce à Dieu, pus rester tranquillement jusqu’à la fin. Après le service, tout le monde sortit et le corridor fut envahi de toutes sortes de personnes en uniforme, de laquais et de particuliers comme nous. Ensuite, on plaça les matelots tout le long de l’escalier, un sur chaque marche, à côté d’un pot de fleurs. Puis, sans cérémonie, fort tranquillement, comme une simple mortelle, Sa Majesté sortit à son tour, marchant assez vite [Une ligne cancellée] nous lui fîmes la révérence, quand elle nous passa. Ayant franchi quelques marches elle s’arrêta un instant pour dire les paroles sacramentales Bonjour les enfants ! en prononçant l’r comme les Romanoff mais avec un accent allemand assez marqué, à quoi les matelots répondirent sans enthousiasme aucun et faiblement: Nous souhaitons bonne santé à Votre Altesse impériale ! de la façon dont on dit toujours cela, et qui ressemble fort au cri du dindon, car on ne pouvait comprendre un mot mais comme on sait d’avance ce que c’est on se contente de ce langage de dindon.
O několik schodů výš – totéž pozdravení.
Encore quelques degrés plus haut, même salutation échangée.
Poté odjíždíme. Ale jak Císařovna, dvůr, mi připadaly tak přístupné, tak prosté, že se z toho nemohu vzpamatovat. Byla jsem tam jako první ženština z ulice, a to mě trochu uvádělo do rozpaků. Napadá mě přitom, že můj ctihodný otec, maršálek šlechty, bude jmenován komořím, což nám dává právo chodit ke Dvoru. Ó! Pro to jsem ochotna jít za ním a usmířit se, což není těžké, uvážíme-li, že na jakýsi mámin příslib si nechal namalovat portrét v celé postavě, pověsil ho v sále a pozval veškerou šlechtu kraje, aby oslavila blízký příjezd jeho ženy. Chudák hlupáček! Chtěl by mít ženu jako kus nábytku, neboť miluje společnost, pocty, nádheru, velkolepost, je marnivý a pyšný – v tom jsem po něm.
Après cela nous partons. Mais comme L’Impératrice, la cour, me parut si accessible, si simple que je n’en reviens pas. J’y étais comme la première faquine venue et cela me gênait un peu. Cela me fait penser que mon honorable père, maréchal de noblesse, va être nommé gentilhomme de la Chambre, ce qui nous donne le droit d’aller à la Cour. Oh ! pour cela je suis prête à aller vers lui et nous raccommoder, ce qui n’est pas difficile attendu que sur une espèce de promesse de maman il fit peindre son portrait en pied, le plaça dans la salle et invita toute la noblesse du pays à fêter l’arrivée prochaine de sa femme. Pauvre nigaud ! Il voudrait sa femme comme un meuble, car il aime le monde, les honneurs, le faste, la magnificence, il est vain et orgueilleux, en cela je tiens de lui.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩