❦
Pátek, 12. března 1875
Honem! Psát, psát, psát, uleví se mi, potřebuji to; pro nedostatek času jsem už dlouho nezpívala své jeremiády a všechny mé nahromaděné trampoty mě dusí!Vendredi, 12 mars 1875
Je tu něco nového, ale začnu od začátku. Zatímco jsem hrála na klavír, otevřou se dveře a k svému velkému překvapení vidím vcházet mámu – ale o to nejde.
Il y a du nouveau, mais je vais commencer par le commencement. Pendant que je jouais du piano, la porte s’ouvre et à ma grande surprise je vois entrer maman, mais ce n’est pas de cela qu’il s’agit.
Sotva jsme v jejím pokoji, přijde paní de Mouzay, zahrne mámu tisícem něžností jako výborná žena, kterou [je], vypráví o své roztržce s velkou markýzou a ptá se, proč jsme se rozešli s Howardovými. Jsem tak rozrušená, že každou chvíli přestávám psát, abych se podívala do zrcadla, prošla se po pokoji, přečetla si kus ze „Slavných žen“ nebo si zakouřila.
A peine sommes-nous dans sa chambre qu’arrive de Mouzay, fait mille tendresses en excellente femme qu’elle [est], narre sa brouille avec la grande marquise et demande la cause de la rupture avec les Howard. Je suis si agitée que je cesse à chaque instant pour me regarder dans la glace ou pour faire un tour dans la chambre ou pour lire un passage des femmes célèbres, ou pour fumer.
Ale dál: máma v rozpacích říká, že se už nestýkáme, že nedošlo k žádným nepříjemnostem a že k tomu nebyl žádný důvod. Zčervenám. Záminka paní Howardové je totiž tak podlá, že se nevyslovuje snadno.
Reprenons, maman confuse dit que nous ne nous voyons plus, qu’il n’y a pas eu de désagréments, ni aucune cause. Je rougis. En effet, le prétexte de Mme Howard est si vil qu’on ne le dit pas facilement.
Nato se paní de Mouzay urazí.
Alors de Mouzay s’offense.
„Jakže, já vám vyprávím o všech svých záležitostech, a vy mlčíte? Ve městě se říká, že za tím stojí ta Prodgersová, že si to vymínila jako jednu z podmínek.“
- Comment, moi je vous conte toutes mes affaires et vous vous taisez. On dit en ville que la Prodgers en est cause, qu’elle a posé cela comme une des conditions.
Ta myšlenka mě napadla hned zpočátku, ale nevím proč, nezastavila jsem se u ní. Ach, strýčku, kolik kleteb na naši hlavu! Kdybyste mohl vidět, jaká hořkost je na dně mé duše a v mé tváři, když tohle píšu, jistě byste se zděsil. Kdybyste věděl o mém hněvu a mé nenávisti k vám, i přes všechnu svou hloupost byste nás nechal na pokoji. Kdybyste mohl vidět, jak mi ubližujete – mé slzy, mé sevřené srdce, má ponížení, mé záchvaty vzteku a mé zoufalství –, i vy, muž bez srdce, bez víry a bez svědomí, byste se nade mnou slitoval. (Odmlka1 a slzy, vzlyky.) Udělala jsem si hezký účes, byla jsem svěží, oči mi zářily – a teď jsem tu rudá, uplakaná a smutná!
Cette idée m’était venue tout d’abord, mais je ne sais pourquoi je ne m’y suis pas arrêtée. Oh ! mon oncle que de malédictions sur notre tête ! Si vous pouviez voir quelle amertume il y au fond de mon âme et dans ma figure quand j’écris cela, certes vous seriez effrayé. Si vous pouviez savoir ma colère et ma haine pour vous, tout bête que vous êtes vous nous arrêteriez. Si vous pouviez voir quel mal vous me faites, mes larmes, mes serrements de cœur, mes humiliations, mes rages et mon désespoir, tout homme sans cœur, sans foi ni loi que vous êtes, vous auriez pitié de moi. (pausa et larmes, sanglots). Je me suis fait une jolie coiffure, j’étais fraîche, mes yeux brillaient et me voilà rouge, éplorée et triste !
Ach, strýčku, můj drahý strýčku, ať jste hlupák, nebo zbabělec, proklínám vás tak jako tak!
Ah ! mon oncle, mon cher oncle, idiot ou lâche, je ne vous en maudis pas moins !
Už nepláču, jsem trochu bledá a rozhořčení a hněv mě zase udělaly krásnou! Ano, ale jen na tu chvíli, dokud jsem rozhořčená a rozrušená; za okamžik budu bledá. Budu mít kruhy pod očima a v budoucnu o vrásku víc.
Je ne pleure plus, je suis un peu pâle et l’indignation et la colère m’ont rendue de nouveau belle ! Oui, mais ce n’est que pour le moment où je suis indignée, excitée, dans un instant je serai pâle. J’aurai les yeux cernés, et dans l’avenir une ride de plus.
A to není všechno: odříkáme si šaty, nestaví se dům, který nutně potřebujeme, spím v jednom pokoji s tetičkou, ve vlastním domě nemám pokoj, máme jen jednoho sluhu, máme dluhy – a pro Georgese se kupuje vila!
Ce n’est pas tout, on se prive de robes, on ne bâtit pas la maison qui est nécessaire, je couche avec ma tante, dans ma maison je n’ai pas de chambre, on n’a qu’un domestique, on a des dettes, et on achète une villa à Georges !
Ó! Bože můj! Bože můj! Přestávám, jdu za mámou; nic z toho, co bych mohla říci, nikdy nevyjádří, co cítím!
Oh ! Mon Dieu ! Mon Dieu ! Je cesse, je vais chez maman, tout ce que je pourrai dire ne sera jamais ce que j’éprouve !
Ať mu dobrý Bůh odpustí, ale já nemám slitování ani milosrdenství a proklínám ho.
Que le bon Dieu le pardonne, mais quant à moi je n’ai ni pitié, ni charité et je le maudis.
Ale odkud se bere tahle slabost – najednou lituji, najednou mám soucit. Ó Bože můj, smiluj se tedy nade mnou.
Mais d’où vient cette faiblesse voilà que je me repens, que j’ai pitié. 0 mon Dieu, ayez donc pitié de moi.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „pausa“. ↩