❦
Středa, 24. března 1875
Mercredi, 24 mars 1875
Paul mě doprovází k Lausselovi – cestou zpět potkávám Terffiduu, je opravdu hezčí v kočáře a v cylindru než pěšky a v měkkém klobouku.
Paul m’accompagne chez Laussel, en retournant je rencontre Terffidua, il est vraiment mieux en voiture et en tube, qu’à pied et en chapeau bas.
Dnes večer se zpívá Stabat Mater, osvětlení jako ve dne1 (bílé šaty, Worth, účes s falešnými vlasy, moc sluší). Naďa a děti jsou se mnou.
Ce soir on chante le Stabat Mater, éclairage a giorno, (robe blanche, Worth, coiffure avec faux cheveux, très bien) Nadia et les enfants sont avec moi.
Dnešní představení je elegantní a živé – je to poslední záblesk sezóny, a velmi zářivý ve srovnání se samotnou sezónou, která byla dost chudá.
La représentation d’aujourd’hui est élégante et animée, c’est le dernier reflet de la saison, reflet bien brillant en comparaison de la saison elle-même qui a été assez mince.
Slečna Denyssonová je vedle mě a jsme dvě nejhezčí dívky v Nice. Howardovy jsou trochu dál, rudé jako pivoňky – Hélène se svým špičatým obličejem bez obočí a Lise s výrazem vyděšené ovce.
Mlle Denysson est à côté de moi et nous sommes les deux plus jolies filles de Nice. Les Howard sont un peu plus loin, rouges comme des pivoines, Hélène avec sa face pincée sans sourcils et Lise avec son air de mouton effrayé.
Naproti Terffidua s dalším mladíkem, stejně svěžím, ale ošklivějším. Mám nesnesitelnou náladu – sedím vzpřímeně a mlčky, měla jsem smrt v duši.
Vis-à-vis Terffidua, avec un autre jeune homme aussi frais mais plus laid que lui. Je suis d’une humeur impossible, assise droite et muette, j’avais la mort dans l’âme.
S každým dnem, s každou hodinou roste mé trápení – každý den a každá hodina totiž plynou, aniž by přinesly cokoli dobrého, a já stárnu. Ať se nikdo neposmívá – vím dobře, že nejsem a dlouho nebudu stará, ale čas plyne, letí, nepozorovaně. Minuty tvoří hodiny, hodiny dny, dny měsíce a měsíce roky. Je to dávno, co mi bylo jedenáct, když jsem opouštěla Rusko? Připadá mi to jako týden. Nuže, dvacet mi bude stejně rychle, jako mi najednou bylo šestnáct. Čtyři roky, čtyři dny. Ale jaké dny!
Avec chaque jour, chaque heure augmente mon tourment, c’est que chaque jour et chaque heure s’écoulent sans rien apporter de bon et que je vieillis. Qu’on n’aille pas se moquer, je sais bien que je ne suis et ne serai vieille longtemps encore, mais le temps passe, vole, insensiblement. Les minutes font les heures, les heures les jours, les jours les mois et les mois des années. Y a-t-il longtemps que j’avais onze ans, quand je quittai la Russie ? Il me semble une semaine. Eh bien je me trouverai avoir vingt ans aussi vite que je me suis trouvée en avoir seize. Quatre ans, quatre jours. Mais quels jours !
Nikdo pro mě nic nedělá, nemám než Boha! Svého Boha, kterého v příšerných okamžicích zapírám – Boha, který na mě nehledí. To není láska, co ke mně chovají matka a tetička – je to sobecký cit, který jim dělá radost. Na nic nemyslí a věří, že je možno žít tak, jak žijeme (nevidím – slzy mi brání vidět, co píšu).
On ne fait rien pour moi, je n’ai que Dieu ! Mon Dieu, que je nie par moments affreux, moments, qui ne me regarde pas. Ce n’est pas de l’amour ce qu’ont pour moi ma mère et ma tante, c’est un sentiment égoïste qui leur fait plaisir. Ils ne pensent à rien et croient que l’on peut vivre comme nous vivons (je ne vois pas, les larmes m’empêchent de voir ce que j’écris).
Utrápím se těmi žaly a ony se ptají, proč jsem bledá, když jsem, proč hubnu? Slepé, šílené, sobecké, hloupé!
Je m’userai par ces chagrins et elles me demandant pourquoi je suis pâle, quand je le suis, pourquoi je maigris ? Aveugles, folles, égoïstes, idiotes !
Zuřím, zavírám se v toaletním pokoji a tam kouřím a urputně čtu Caesara.
Je rage, m’enferme dans le cabinet de toilette et là fume et lit César avec acharnement.
Zkouším si vyprávět kdejakou pohádku, abych usnula, ale nic z toho není, nedokážu si nic vymyslet a usnu, až když už nemohu.
J’essaye de tous les contes pour m’endormir, mais rien ne se fait, je ne puis rien inventer et m’endors n’en pouvant plus.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „a giorno“. ↩