Středa, 19. března 1875

Biasini souhlasí s našimi podmínkami, stačí říci slovo a začne se. V bance tu leží připraveno třicet tisíc franků, které se dají na začátek; zbylých sedmdesát tisíc se bude platit po dobu čtyř let. Ten, kdo koupil les na vykácení, nezaplatil vše – zbývá ještě dvacet dva tisíc rublů, které doplatí během čtyř let, pět a půl tisíce ročně, a jakmile ty peníze přijdou, půjdou na stavbu domu.
Zdá se mi, že se konečně dotýkám toho, po čem tak toužím – je to vážně pravda a nespadnu tentokrát zas z výšin svých nadějí?
Stáli jsme uprostřed zahrady, tetička, já a Biasini, když jsem zvedla oči a spatřila Terffiduu, jak se dívá – a díval se, dokud bylo vidět.
Rozhodně miluji toho chlapce. Žádná láska, to se rozumí.
Mám velkou chuť na románek – letos v létě, v létě stráveném v Nice, během něhož bych se bez toho příšerně nudila. Všechny mé myšlenky patří cestě do Ruska. Máma věří, je si jistá, že si přivezu Rusa – ale stejně jistá, jako jsem si já byla jistá, že budu mít Alkibiada. Jistě, ještě jeden ctitel by mi udělal velkou radost, ale toho muže si za manžela nepřeji. Ještě kdyby měl skutečně deset tisíc rublů ročního důchodu – ale tím si nelze být jist, a navíc je prý lakomý.
Projížděla jsem se s tetičkou a sama jsem řídila – právě u veřejného parku nám přijížděl naproti jakýsi pán na koni, a jelikož se ve Francii jezdí vpravo, držela jsem se vpravo, ale jezdec to zřejmě nevěděl a nedal mi místo, takže dost prudce narazil do mých koní. Pokořen a rozhněván měl tu drzost říci, že neumím řídit – ale dost slabým tónem; přesto jsem se rozzuřila.
„A vy neumíte jezdit, vy drzoun,“ odpověděla jsem mu.
Ubohý hlupák, jak je to směšné, když je kůň pánem jezdce. Večer, aniž bychom komu řekly, a jako bychom dělaly něco špatného, šly jsme se s Nadinkou projít a vzaly jsme s sebou Sašu jako ochránce. Bylo rozkošné, zastřené měsíční světlo a já byla celá pyšná, že vypadám tak vysoká v bílých kašmírových šatech a v klobouku, s odkrytým čelem.

Poznámky

Pozn. překl.: Tak v rukopisu: středa připadla na 17. března 1875. Marie zde napsala „19“; další záznamy jsou ze čtvrtka 18. a pátku 19. března. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „amo hune puerum“ (tak v textu; zřejmě amo hunc puerum) – Marie předvádí své klasické vzdělání. ↩