Úterý, 9. března 1875

Copak tu už nebude nikdo, kdo by mě rozptýlil? Nudím se, a jak! Allard nás přišel učesat, mě i Nadinku, potom jsme vyšly a šly se k němu podívat na album účesů všech dob, od mytologie až po naše časy. Obkreslila jsem si dva klobouky a zapamatovala si účes jedné z manželek Chilperichových.
V opeře „Dinorah“ (bílé šaty, pěkné!); účes mi ještě drží a sluší mi.
Přijde Galula, povídá a utrousí dvě tři docela obratné poklony; vyjmenuje mi všechny moje šaty i účesy, které, jak se zdá, zná stejně dobře jako já.
„Kdo je nahoře?“ ptá se tetička.
„Paní Prodgersová.“ „S kým?“
„S panem Saëtonem.“ „A dál?…“
„A dál jeden pán bez významu.“
„A kteří páni jsou tedy ti s významem?“ ptám se.
„Ach, páni s významem odešli,“ odpoví a podívá se přitom na Audifferovu lóži, kterou obsadili Lacroixovi. Usměji se.
„A tchyně paní Prodgersové?“
„Ta je už dávno v Londýně.“
Měla jsem velkou chuť říci, že právě proto páni s významem odešli, ale mlčela jsem.
Danis na mě z přízemí upíral oči jako za prvních časů a já se každou chvíli červenala.