Rozhodně jsou v ateliéru se mnou spokojeni, zdá se, že dělám věci úžasné.
Nehledě na přítomnost kapitána fregaty jsem se vykradla na dvě hodiny kreslit na Rue Vivienne.
„Obrysy jsou ještě naivní, to ano, ale je to úžasně pružné a pravdivé. Tenhle pohyb je opravdu velmi dobrý. Zkušenosti vám zatím jistě chybějí, ale...
Cassagnac skoro slíbil, že přijde na večeři kolem sedmi, jestli se stihne vrátit tím vlakem z místa, kam jel na hon. Místo něj máme Blanca, kapitána...
Měla bych být hodně smutná. Georges u nás řádí v opilosti. Strašně jsem mámě vynadala, těmi nejtvrdšími slovy. Nedělám to proto, abych ji urážela,...
Harfa je zřejmě kouzelná — začnu hrát a hned přichází Marcuard, pak Berthe se sestrou. Mladý harpista, jemuž je šedesát let, je neúprosný, není možné...
Je šedivo a vlhko. Žiji jen ve špatném vzduchu ateliéru. Město, Bois — to je smrt.
„Bavím se jedině tady, pane.“
Chudák des Perrières — nacházím ho, když se v deset vracím z ateliéru. Loučí se, odjíždí do Nice a pak úplně pryč, nevím kam.
Potom jsme dělaly náčrty — jeden z nich, trochu karikaturní, měl úspěch; Julian mi ho dal podepsat a uložil ho do svého alba.
„Aida“, „Mignon“ a „Faust“.
Des Perrières je tady — našla jsem ho tu, když jsem se vrátila — a teď je šest hodin; myslím, že se ještě vrátím do salonu, je příliš pozdě jít brzy...
Bude soutěž. Nejprve soutěž o místa, aby náhoda někdy nedala nevýhodné místo nejlepší a naopak výhodné té, která z něj nedovede nic vytěžit. A pak...
Jsem nadšena — ulice byly plné studentů, kteří vycházeli ze škol, ty úzké uličky, obchody houslařů — zkrátka to vše.
Jedna dívka dostala nervový záchvat blízký epilepsii — roztrhala a snědla svůj náčrt.
Breslau tam bydlí spolu s několika dalšími začínajícími umělci. Náčrty, studie, spousta zajímavých věcí. Už jen ten styk s uměním, už jen to ovzduší...
Soutěž už posoudili. Osmnáct soutěžících, jsem třináctá. Je jich tedy pět za mnou. To není zlé. Polka je první — to není spravedlivé. Dostala jsem...
Večer jsem udělala náčrt svého umývadla s — nebo spíše Rosalie před umývadlem. Drží to pohromadě a je to dost věrohodné — kompozice se mi líbí; až...
V jednu hodinu odjíždíme s tetou do Versailles — mám čepici z vydří kožešiny a dlouhý vydří plášť, který sahá skoro až k zemi a zakrývá mé...
Přišel malý Zurlo. A baron d'Alt nás navštívil.
Myslím, že jsem je *ohromila* — abych neřekla jiné, lichotivější slovo. Povídali jsme si o všem, o Neapoli, o její výstavě, a o tisíci věcech, které...
Ta ničemnice Breslau namalovala kompozici — pondělní ráno aneb výběr modelu. Je na ní celý ateliér, modely na stole, Julian vedle mě, Amélie atd....
Dnes večer byli v ateliéru jen Amélie, já a Julian. Služka a Rosalie.
Modlitba za živé vítěze, po níž následovala modlitba za duše vojáků padlých na bitevním poli, měla strhující účinek.
To je příšerné, pomyslí-li člověk, že ty druhé dva šuplíky obsahují voňavý papír a vizitky z Neapole atd.
„Dámy, tito páni zařadili jen šest hlav za medailí, kterou získala slečna Delsarte (Francouzka) — jak již víte. Ostatní jsou zařazeny prostě proto,...
Kapitán je nicméně stále v salonu a hraje karty — to mě uklidňuje.
Vstupujeme do domu s klenbou, portálem, tmavým schodištěm jako v Itálii. Čtvrť (poblíž Lucemburské zahrady) iluzi dokonává.
„A já si myslel, že mandolína je nějaká kytara, na které se škrábe! Nevěděl jsem, že zpívá, nemohl jsem si představit, že z ní lze vyloudit takové...
Po dvou hodinách přišel lístek od velkého muže, jenž nic nepochopil a ptal se, oč jde. A pak jsme jedli cibuli, jejíž pach mě uvádí do mimovolné...
Složily jsme několik návštěv — u paní Kanschinové, paní Doubelt, paní de Fayetové a paní Boydové.
Salvini, slavný italský tragéd, je zde se svou trupou — dnes večer jdeme na „Othella“. Jaká rozkoš ocitnout se naproti lóži italského velvyslanectví,...
Blanc odešel brzy, protože neprošel rozpočet a protože dnes večer je schůzka v Café de la Paix. Vskutku ten bídný Cassagnac na mě kašle — opouští mě...
Celý den byla tma, nemohlo se kreslit — a vydala jsem se do Louvru s Finkou jménem Wiik; protože připomíná anglickou vychovatelku, šla jsem pěšky,...
Ne, poslyšte — jsem bídnice, nešťastnice, ztroskotaná bytost!
Kdyby tu byly, Nina by šla do ateliéru „vidět nahé muže“ — pozvala by modely k sobě na čaj, myslím — a ty výpravy, které bychom podnikaly...
Uvažujme. Jestliže z toho nic nevyjde, nemělo by mě to zajímat — a vskutku je mi to jedno. Jestliže naopak z toho něco vyjde, ničí to mou uměleckou...
Přišly paní Yorková a Berthe — na chvíli jsem s nimi vyšla. Pak přišel baron d'Alt a nakonec Marcuard.
Kdyby dědeček zemřel, to představování by se odložilo na svatého Dyndy... Jsem odporná, že myslím na takové věci v takovém okamžiku — ale je to lepší...
Dostala jsem dopis od Halla; Boydovi a Marcuard poslali se zeptat, jak mu je. Marcuard pak přišel sám. Je velmi zdvořilý.
Šla jsem k slavnému chiromantovi Desbarollesovi s Rosálií, skromně oblečena. Měl mě za dělnici a tři čtvrtě hodiny mi říkal banality — za mých dvacet...
Dědečkovi není-li lépe, tedy aspoň ne hůře — a Fayetová přišla ráno, protože jí napsali, že večer k ní nepůjdeme; přesto máma šla, aby mě potěšila....
Na Trocadéru paní Romanoffovou neznali — a tak se nakonec rozhodl pro fiakr a přitom proklínal hloupost Pařížanů.
A já! Na mé studii hlavy shledali leccos velmi dobrého a na aktu leccos slušného.
Dopoledne u Švýcarek. Návštěva u Berthe.
Hodím se už jen ke spaní a k ničemu jinému. Přesto jsem právě napsala pár řádků Blancovi.
Patnáctého příštího měsíce se v Nice otevírá výstava umění. Pošlu sousoší. Ještě dnes večer jsem požádala šéfa o rozhovor — a poté, co jsem pořádně...
Nehájím věc *Pánaboha* — ten by nic neztratil tím, že stvořil postupně rasy, pokud chceme, aby byl on tvůrcem; on nebo příroda, Isis a Osiris, Ptah,...
A vskutku jsem malomyslná byla. Jakmile neohromím — jsem malomyslná. Je to nešťastné.