Sobota 24. listopadu 1877

Dědečkovi není hůř, ale poslal pro konzula a učinil poslední pořízení, jež mě příliš nezajímá. Nic mi nedá, protože ví, že mám tetu. Vystavil směnku na jméno Diny na 75 000 rublů.
Dnes večer byli v ateliéru jen Amélie, já a Julian. Služka a Rosalie.
Pan Julian nám dal přinést soutěžní kresby těch pánů, naše kresby a karikatury těch pánů.
Začali jsme naše soutěžní práce prohlížet a posuzovat, zatímco čekáme na skutečný rozsudek, který v úterý vysloví pp. Robert-Fleury, Lefebvre a Boulanger.
Bude souboj mezi Breslau, jednou Francouzkou (čtyři roky v ateliéru, stále profily a bez posvátného ohně, ale kresba dokonalá) a ještě jednou další. Amélie, Polka a tlustá Jenny mají malby.
Když přišla řada na mou hlavu, zčervenala jsem — a Julian řekl přibližně toto:
„Můžete být špatně umístěna, protože zápolíte s dívkami, které mají tři, čtyři roky ateliéru a zkrátka jsou zdatné. Ale vaše hlava je prostě jedna z nejpodobnějších. To, co děláte, je fenomenální. Vezměte tuto kresbu, zaneste ji k jakémukoli velkému mistrovi a zeptejte se ho, kolik času je třeba k tomu, aby člověk kreslil takto ze živého modelu — a nikdo, nikdo, slyšíte, vám neřekne méně než rok. Ovšemže je to plné nedostatků...“
A dal mi lekci tím, že porovnal mou kresbu s kresbou té Francouzky.
„A vaše akty jsou plné nedostatků — ale žádná znatelná chyba; jděte tedy někomu vykládat, že po měsíci nebo šesti týdnech děláte takto pevně postavené a vyvážené figury ze živého modelu — řeknou vám, že si z lidí děláte legraci.“
„Nuže, pane — já se sebou nejsem spokojena!“
A říkala jsem to — přísahám — s přesvědčením.
„Nespokojena?“
„Ne! Doufám, že to svedu trochu lépe...“
„Budete-li pokračovat, budete dělat neobyčejné věci — to, co děláte, je, jak jsem řekl, fenomenální.“
Takto se nikdy nevyjadřuje před mnoha lidmi — to by způsobilo revoluci — a řekl to dnes večer jen proto, že se nechá obalamutit Amélií, která se vydává za anděla. Chudinka — její malba je strašně špatně nakreslena a malována trochu od oka. Julian jí to řekl — a nato příval slz. Je to těžké — být po čtyřech letech usilovné práce teprve tady. Neumí vystavět hlavu ani akt — a kdyby jí Breslau tak často neopravovala kresby, opravdu nevím, co by se stalo s jejími malbami.
Chudinka.
Potřebovala jsem malé povzbuzení, neboť dnes ráno jsem byla — ujišťuji vás — velmi skleslá.
Ano — budu bezpochyby špatně umístěna; tito kati nevědí, jak dlouho kreslím, a protože model nevidí, nebudou moci ocenit podobu.