Neděle 25. listopadu 1877

U příležitosti dobytí Karsu (bitva u Karsu, říjen 1877) bylo v kostele velké Te Deum. Velvyslanec a všichni přední Rusové tam byli.
Modlitba za živé vítěze, po níž následovala modlitba za duše vojáků padlých na bitevním poli, měla strhující účinek.
Jakmile jsem se vrátila, udělala jsem náčrt tří kněží, jáhna, oltáře se svícemi, svatými prapory atd. Ukáži to Julianovi.
Blanc na večeři, paní Doubelt večer. Mluvila o tom světě, který jsem... opustila — a to mě trochu zneklidnilo, přiznávám.
Jsem jistě pořádná bláznice, že si představuji něco, co by mi bylo spíš nepříjemné... Jde o Blanca, jenž rád tráví čas v mé společnosti a hovoří o Cassagnacovi zcela jinak než před osmnácti měsíci.
To by bylo velmi hloupé, velmi nepříjemné — vždyť ví, že by to bylo zcela zbytečné! Bezpochyby to tak není — aspoň v to doufám.
Ostatně je mi to celkem jedno — mrzí mě jen, že Cassagnaca odhání.
Šla jsem navštívit Berthe, protože Boydovi vídají hodně lidí.
Paní Doubelt mě zneklidnila.

Poznámky

Pozn. překl.: Pevnost Kars (na území dnešního Turecka) padla do rukou ruských vojsk 18. listopadu 1877; šlo o jednu z rozhodujících událostí rusko-turecké války. ↩