❦
Středa 7. listopadu 1877
Hall mi zase píše.Mercredi 7 novembre 1877Hall m’écrit encore.
Je šedivo a vlhko. Žiji jen ve špatném vzduchu ateliéru. Město, Bois — to je smrt.
Il fait gris et humide. Je ne vis que dans le mauvais air de l’atelier. La ville, le Bois c’est la mort.
Nepracuji dost.
Je ne travaille pas assez.
Jsem mladá, ano, vím — ale na to, co jsem chtěla já... chtěla jsem být v tomto věku už slavná, abych nepotřebovala žádný doporučující dopis. Chtěla jsem to hloupě a špatně, protože jsem nedělala nic jiného, než že jsem to chtěla.
Je suis jeune, oui, je sais mais pour ce que je voulais moi... je voulais être célèbre à l’âge que j’ai pour n’avoir besoin d’aucune lettre de recommandation. Je l’ai sottement et mal voulu puisque je n’ai fait que le vouloir.
Dosáhnu svého, až přejde nejrozkošnější z oněch tří mládí, to, pro které jsem chtěla vše. Pro mě existují tři mládí. Od šestnácti do dvaceti. Od dvaceti do dvaceti pěti. A od dvaceti pěti do... do jak kdo chce. Ostatní mládí, která si lidé vymysleli, jsou jen útěchy a hlouposti.
J’arriverai quand la plus charmante des trois jeunesses sera passée, celle pour laquelle je voulais tout. Pour moi il y a trois jeunesses. De seize à vingt. De vingt à vingt cinq et de vingt cinq à... à comme on veut. Les autres jeunesses qu’on a inventées ne sont que des consolations et des bêtises.
Ve třiceti začíná zralý věk; po třiceti lze být krásná, mladá, dokonce ještě mladší — ale to už je jiná káva, jak říká Alexandre Lautrec, syn onoho z Wiesbadenu.
A trente ans commence l’âge mûr; après trente ans on peut être belle, jeune, plus jeune même mais ce n’est plus le même tabac comme dit Alexandre Lautrec, le fils de celui de Wiesbaden.
Odpoledne lze sotva počítat s více než dvěma hodinami, odečteme-li přestávky a přípravu. Světlo ubývá tak rychle. Večer hodina a půl — to jsou tři a půl hodiny, a ráno tři hodiny. Celkem skoro sedm hodin denně: sláva, byť malá, byť od ruky1, jak se říká v ateliéru, by v osmnácti letech stačila. Ale ve dvaceti pěti se žádá to pravé, a pak... a pak.
Dans l’après-midi on ne peut guère compter que sur deux heures, si on décompte les repos et l’installation. La lumière baisse si vite. Le soir une heure et demie, ça fait trois heures et demie et le matin trois heures. En tout près de sept heures par jour : la célébrité même petite, même de chic comme on dit à l’atelier à dix-huit ans serait suffisante. Mais à vingt-cinq on demande du vrai, et puis... et puis.
Ztratila jsem pět let! Ve čtrnácti jsem mohla pracovat stejně inteligentně jako teď.
J’ai perdu cinq ans ! A quatorze ans je pouvais travailler avec autant d’intelligence que maintenant.
Ubohá, hanebná.
Misérable, infâme.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „de chic“ – ateliérový slang: pracovat z paměti, bez modelu; v přeneseném smyslu: jen naoko, bravurně. ↩