Čtvrtek 15. listopadu 1877

Konala se soutěž o místa — náčrt hlavy za jednu hodinu.
Jedna dívka dostala nervový záchvat blízký epilepsii — roztrhala a snědla svůj náčrt.
Hodnotit se bude v sobotu — nemám ostatně žádné obavy a budu-li poslední, bude to zasloužené. Mám třicet dní studia, všechny ostatní mají zhruba rok každá — v kulatých číslech — a to nemluvě o tom, co studovaly mimo tento ateliér; a studovaly vážně, neboť jsou umělkyněmi z povolání.
Znepokojuje mě ta ničemnice Breslau. Je obdivuhodně založená a ujišťuji vás, že se prosadí, a to nemálo. Nejde mi do hlavy, že u Juliana kreslí bezmála pět set dní a já třicet dní — tj. jen u Juliana studovala víc než patnáctkrát déle než já. Budu-li opravdu nadaná, za půl roku to doženu. Úžasné věci existují, ale zázraky se v takových věcech nedějí — a já bych je chtěla! Je mi nesvé, že nejsem nejlepší už po měsíci.