❦
Čtvrtek 6. prosince 1877
Kreslím už dva měsíce. Kdybych byla začala v šestnácti — šestnáct let není nic mimořádného — měla bych teď ve svém věku za sebou tři roky práce.Il y a deux mois que je dessine. Si j’avais commencé à seize ans, seize ans ce n’est pas extraordinaire, à l’âge que j’ai j’aurais eu trois ans de travail.
Ne, poslyšte — jsem bídnice, nešťastnice, ztroskotaná bytost!
Non, écoutez, je suis une misérable, une malheureuse, une créature manquée !
Ve dvaceti ještě nebudu nic umět! Je mi devatenáct, přesně, anebo o měsíc méně, protože jsem přišla na svět 12. listopadu, 24.; a přitom jsem měla přijít na svět teprve o dva měsíce později. Počítejme 14. listopad, a pro veřejnost to bude 24. leden. Je mi tedy devatenáct! devatenáct! A ještě jsem nic neudělala a ještě nejsem nic! Smilování a hrůza! To je k umření.
A vingt ans je ne saurai encore rien ! J’ai dix-neuf ans, juste, ou bien moins un mois, puisque je suis venue au monde le 12 novembre, 24; et que je devais venir au monde deux mois plus tard seulement. Comptons 14 novembre, et pour le public ce sera 24 janvier. Donc j’ai dix-neuf ans ! dix-neuf ans ! Et je n’ai encore rien fait et je ne suis encore rien ! Miséricorde et horreur ! C’est à en mourir.
Na jaře roku 1880 pojedu do Itálie, za dva roky, možná dřív. Ale... v tom to je. Kdybych... věděla předem, že mě studium dovede jen k něčemu ucházejícímu, vůbec bych se mu nevěnovala, a to je docela pochopitelné. Obětuji mu své první, své nejlepší mládí, které jsem mohla využít k zábavě... a jak? Chodit do společnosti? To se mi věru vydařilo, že? Jezdit po světě, do Anglie, do Španělska, hledat si muže.
Au printemps de 1880 j’irai en Italie, dans deux ans, peut-être avant. Mais... voilà ce que c’est. Si... je savais d’avance que mes études ne me mèneront qu’à quelque chose de passable je n’en ferais pas du tout et c’est très compréhensible. J’y consacre ma première, ma meilleure jeunesse que j’aurais pu employer à m’amuser... comment ? Aller dans le monde ? Ça m’a réussi, hein ? Courir le monde, aller en Angleterre, en Espagne chercher un mari.
Místo toho pracuji, a to mě může dovést ke slávě, anebo také to, o čem jsem právě mluvila, jen o dva roky oddálit. To druhé není možné, kdežto to první je pravděpodobné.
Au lieu de cela je travaille, ce qui peut me mener à la gloire et ce qui peut aussi ne faire que retarder de deux années ce que je viens de dire. Ce dernier n’est pas possible tandis que le premier est probable.
V jednadvaceti budu mít ještě čas, kdežto kdybych strávila ještě dva roky jako ty předešlé, zbláznila bych se nebo bych se dopustila něčeho hrozného.
A vingt-et-un ans j’aurai encore le temps tandis que si je passais encore deux années comme les précédentes je deviendrais folle ou commettrais des horreurs.
Opravdu se mi všechno tak nepovedlo... Řím, Rusko, Alexandre... a nejstrašnější je, že jsem si všechny ty porážky předpovídala, tušila jsem je. Ano... ano, to všechno se stalo proto, abych se vrhla do umění, jinak bych možná nikdy nepochopila, jak se pracuje, nebylo by to zapotřebí. A také své řemeslo zbožňuji, ale nedokázala bych je oddělit od marnivosti. Je to tak přirozené, nikdo na světě by nemaloval obrazy, kdyby se mu řeklo, že je to proto, aby navždy zůstaly neznámé.
Tout m’a si mal réussi vraiment... Rome, la Russie, Alexandre... et ce qui est le plus terrible c’est que je me prédisais, je soupçonnais toutes ces défaites. Oui... oui, tout cela est arrivé afin que je me jette dans les Arts autrement je n’aurais peut-être jamais compris comment on travaille, cela n’aurait pas été nécessaire. Et aussi j’adore mon métier mais je ne saurais le séparer de la vanité. C’est si naturel, personne au monde ne ferait des tableaux si on disait que c’est pour qu’ils restent toujours inconnus.
Závistivci a hlupáci nazývají cit, z něhož vzniká všechno pozoruhodné, Marnivostí. Tupci!
Les envieux et les imbéciles appellent le sentiment qui produit toutes les choses remarquables, Vanité. Les brutes !
Byl tu malíř Tofano.
Le peintre Tofano est venu.
No tak, no tak, ještě dva roky, dva roky. Připadá mi to tak jednoduché, až mám strach; to je docela přirozené, člověk se leká, když dosud dostával jen kopance.
Allons, allons, deux ans encore, deux ans. Cela me paraît tellement simple que j’ai peur, c’est assez naturel, on est effrayé quand on n’a eu que des coups de pieds.