❦
Středa 19. prosince 1877
Blanc, kapitán fregaty, byl u nás na večeři.Blanc, capitaine de frégate a dîné.
Patnáctého příštího měsíce se v Nice otevírá výstava umění. Pošlu sousoší. Ještě dnes večer jsem požádala šéfa1 o rozhovor — a poté, co jsem pořádně zavřela dveře jeho pracovny a dostala slib mlčenlivosti, jsem mu vše vyprávěla a zakončila takto:
Le 15 du mois prochain s’ouvre une exposition d’arts à Nice. J’enverrai un groupe de sculpture. Ce soir même j’ai demandé un entretien au patron et après avoir bien fermé la porte de son cabinet et obtenu la promesse de secret je lui ai tout raconté en terminant ainsi :
„Pane, hle — je to malá podlost — a počítala jsem s vámi. Chci tím dopálit pár přítelkyň; některým se z toho udělá špatně.“
- Monsieur, voilà, c’est une petite lâcheté, et j’ai compté sur vous. C’est pour faire rager des amies, il y en aura de malades.
Byl rád, že ho žádám o rozhovor — protože jsem to nikdy neudělala — a poté, co jsme tuto věc vyřídili, hovoříme o něčem jiném, bezpochyby o kreslení. Zeptala jsem se na tu ničemnici Breslau, která mě znepokojuje, a tatík mi o ní řekl všemožné dobré věci.
Il était content que je demande à lui parler, parce que je ne l’ai jamais fait et après avoir arrangé cette affaire nous parlons d’autre chose, de dessin sans doute. J’ai demandé de cette canaille de Breslau qui m’inquiète et le père m’a dit toutes sortes de bonnes choses d’elle.
„Pane, tak snadno ztrácím odvahu... kdybyste věděl.“
- Monsieur, je me décourage si facilement... si vous saviez.
Zkrátka — prosím ho, aby mi řekl, co jsem; uklidňuje mě, a přitom si zachovává přísný výraz — a ještě jakýsi jiný výraz — a ten druhý mi udělal největší radost; ukazoval, že se bojí mě rozmazlit.
Bref, je le prie de me dire ce que je suis, il me rassure tout en gardant un air sévère, et un certain air aussi, et c’est ce dernier qui m’a fait le plus de plaisir, qui montrait qu’il avait peur de me gâter.
Řekl mi také to, co jsem věděla — totiž že co se týče charakteru, podoby a přesnosti, mám Breslau málo nebo nic co závidět; přirozeně má hodně praxe a já vůbec žádnou.
Il m’a dit aussi ce que je savais, c’est que comme caractère et ressemblance et justesse j’avais peu ou rien à envier à Breslau, que naturellement elle a beaucoup d’habitude et moi pas du tout.
Ano — to je to strašné: všichni hlupáci umějí stínovat, vypracovat kresbu, dělat hezké malé tahy tužkou... a já ne.
Oui, c’est cela qui est atroce, tous les imbéciles savent ombrer, exécuter, donner de jolis petits coups de crayons... et moi pas.
Prý to dá čas. Ano — ale mně se zdá, že za dva měsíce...
C’est le temps qui donne cela, dit-on. Oui, mais il me semble qu’en deux mois...
Tatík mi slíbil, že se mi bude v tom ohledu věnovat... a u všech rohatých!2 — v den, kdy budu umět své kresby řádně vypracovat, budou mít — odvažuji se doufat — jistou hodnotu.
Le père m’a promis de me soigner, sous ce rapport... et sapristi ! le jour ou je saurai exécuter proprement mes dessins auront j’ose l’espérer quelque mérite.
Podívejme — je to skutečně pravda, že jsem nikdy nekreslila podle živé předlohy?
Voyons est-ce bien vrai que je n’aie jamais dessiné d’après nature ?
Ve čtyřech, pěti letech jsem dělala portréty všech křídou, tužkou, čímkoli. V osmi nebo devíti letech jsem nakreslila malý kostelík bez stínů.
A l’âge de quatre, cinq ans je faisais les portraits de tout le monde avec de la craie, du crayon, de tout. A huit ou neuf ans, j’ai dessiné une petite église sans ombres.
V jedenácti jsem nakreslila asi deset hlav podle banálních a všedních rytin, poté jsem nakreslila tři sádrové odlitky. Pak jsem od dvanácti do čtrnácti let namalovala pět hlav a dvě ruce podle Bensových maleb a dva koně s žokeji podle rytin.
A onze ans j’ai dessiné une dizaine de têtes d’après des gravures banales et communes, ensuite j’ai dessiné trois plâtres. Puis de douze à quatorze ans j’ai peint cinq têtes et deux mains d’après des peintures de Bensa, et deux chevaux avec jockeys d’après des gravures.
Nad těmito sedmi výtvory jsem strávila dva roky — je vidět, že jsem nespěchala.
Pour ces sept produits j’ai employé deux ans, on voit que je ne me pressais pas.
Pak jsem toho všeho nechala — a po několika měsících jsem udělala několik pokusů kreslit; měla jsem pět lekcí u jiného profesora — pět lekcí, celkem pět hodin.
Puis j’ai tout lâché et au bout de quelques mois j’ai fait quelques tentatives de dessiner, j’ai pris cinq leçons d’un autre professeur, cinq leçons, cinq heures en tout.
Od čtrnácti do sedmnácti let ani čárka — v sedmnácti letech třicet dvě lekce, tj. přibližně šedesát hodin práce (osm dní podle nynějšího systému) malby s Katorbinským v Římě.
De quatorze à dix-sept pas un trait, à dix-sept ans, trente -deux leçons, c’est-à-dire à peu près soixante heures de travail (huit jours d’après le système présent) de peinture avec Katorbinsky à Rome.
Potom portrét slečny Collignon — a pak? Nic.
Ensuite le portrait de Collignon et puis ? Rien.
Z toho všeho co do kresby? Nic. Sotva lehké náznaky uhlem pro malby v Římě... Těchto třicet dva lekcí jsem přiznala Robertu-Fleurymu — a odpověděl mi, že mu o to nejde.
Dans tout cela de dessin ? Rien. A peine de légères indications au fusain pour les peintures de Rome... Ces trente-deux leçons je les ai avouées à Robert-Fleury, et il m’a répondu qu’il ne me parlait pas de cela.
A akademické studie... Ach! Co se týče akademických studií — ani jsem žádnou neviděla, dokud jsem nepřišla do ateliéru Julian.
Et les académies... Oh ! pour les académies je n’en avais même pas vues avant l’atelier Julian.
Poznámky
Pozn. překl.: Rodolphe Julian, ředitel Académie Julian; Marie mu v soukromí říká „le patron“ (šéf). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „sapristi !“ ↩