Ráno jsme se ve velké společnosti vypravili lovit ryby do sítě. Rozloženi na koberci (na tom trvám, nikdo mě nesmí podezírat, že se válím v trávě a v...
Nakonec ta fúrie, nedbajíc žádných důvodů, vtrhla do knihovny; Paša šel za ní a snažil se ji zadržet, ale ona, aniž by cokoli poslouchala, vešla do...
Rozhovor s Alexandrem mě rozčilil, a tak jsem přišla zavolat otce, abychom si vyjeli, ale on se mě začal vyptávat, kam chci jet, a říkal, že šaty na...
Páni Volkovitsky a Pavelko strávili den v Gavronzi. Volkovitsky je ženatý s nemanželskou dcerou knížete Sergeje Kotchoubeye, a má proto v Poltavě...
Na krk se navěsí spousta náhrdelníků a kolem hlavy stuha. Vlasy se spletou do jednoho copu, na jehož konci visí jedna nebo několik stuh.
Nevadí! Jen první krok je těžký; včera jsem střílela na padesát kroků a dnes jsem střílela ve společnosti našich pánů bez nejmenší bázně a myslím,...
Ale jaká nuda! Ani jedno duchaplné slovo, ani jedna vzdělaná věta... jsem bohužel pedantka a zbožňuji, když se mluví o antických autorech a o...
Mohu si jen blahopřát: ustupují mi, lichotí mi, a hlavně mě mají rádi. Otec, který mě zpočátku chtěl sesadit z trůnu, téměř úplně pochopil, proč se...
Protože jsme byli sami, mluvili jsme s otcem o Gritzově hlouposti. Otec na něj zuří a ani já nejsem nadšená. Víte přece, že jsem o něj nestála a...
Dojem… před prasaty! Odchod… před nikým! Čokoláda s binoklem, kníže s vlečkou v rukou — všechno bylo marné.
Vzala jsem ho stranou, a jak jsme chodili po chodbě, prosila jsem ho, aby zůstal.
Nevšímala jsem si, jakou větší či menší radost otci působí pohled na nějakého Babanina, a věnovala jsem se tomu milému malému, když otec vešel, vedl...
Křivě jsem přísahala — dala jsem čestné slovo, a přitom lhala, ale vymanila jsem se z nepříjemné situace.
„Podle všech pravidel bych ti měl dát dárek, ale nejsem člověk na kytice — otvírám ti úvěr na tisíc rublů, tři tisíce tři sta franků; koupíš si, co...
Celý den byly úřední návštěvy. Nejprve přišli otci oznámit, že má předsedat výboru, zřízenému v souvislosti se zákonem o koních — jde o legalizaci...
Je to velmi urážlivé — přísahám vám — považovat kluka za muže; plýtvat hovorem, vtipem, láskou... na zelenáče, jako je můj bratr nebo Michel! Ach,...
Pokoušela jsem se zabavit tím, že jsem šla sledovat, jak krávy čůrají... Fuj! Jaké to slovo! Co chcete — je to pravda, nic jiného jsem v kravíně...
Ach, ta hrůza! Za koho mě... považoval? Co si myslel o mně, o mé rodině, když se mnou takto jednal — jako s pouliční ženštinou!
Rozhodně už toho mám dost. Venkov mě dusí, otupuje, ohlupuje. Říkám to otci — a jak jsem zmínila, že bych se chtěla provdat za krále, začal mi...
Hra přes tři tisíce franků a večer stádo z Poltavy. Zazpívala jsem velkou árii — a pak, jak jsme seděli u stolu mezi ovocem a šampaňským, zpívala...
Zajímalo by mě, jak jsou na tom Knížecí vlasy — tak jsem se včera večer nudila, že jsem mu část spálila — podle jeho vlastního doznání.
„==I slzy, i smích==“
Kůň, na nějž jsem jezdila a hýčkala ho těmi cukry — to víte — po dvou vyjížďkách bez sedla se nechce dát zapřáhnout. Byl živý, teď je šílený: cválá,...
Kdybyste věděli, kde jsem strávila noc! Na pohovce v otcově pokoji.
Ten nápad byl jet na Pašovo venkovské sídlo — ale jeho matka je tady — a tak se spokojuji s tím, že telegrafuji, píšu a posílám dva balíčky plné...
Včera jsem byla tak zoufalá — zdálo se mi, že jsem navždy připoutána k Rusku. To mě přivádělo k šílenství — div jsem nelezla po zdech, a tiše jsem...
Spala jsem u otce a až do poledne.
Byli jsme u knížete Sergeje Kotchoubeyho. Otec se vystrojil — tak vystrojil, že měl dokonce rukavice trochu příliš světlé.
Není co zaznamenat — jen procházka s tatínkem za silného deště. Den o samotě s otcem — tety byly v Poltavě — a večer velké rozrušení kvůli...
Celý můj den je v dopise, který jsem právě napsala — tady je — odpovídám v něm slečně Collignon, která se mě ptá na zprávy o Miloradovitchovi.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého — zahajuji zápas tváří v tvář s neviditelným rudým býkem!
Odjela jsem v jednu hodinu v noci do Iskrovky — na půl cesty — aniž bych počítala s jakýmkoli vozem, a bez naděje třeba jen na káru.
Michel se konečně rozhodl vrátit, jako vždycky s nějakou jedlou obětinou.
Den soudů v pravém slova smyslu. Ráno měl otec, který je nejvyšším smírčím soudcem, rozsoudit spor mezi dvěma sousedními kozáckými vesnicemi. A...
Jako by mi nestačily potíže s penězi, s nájemci, s Alexandrem a všechny ty tisíce drásavých mrzutostí!