❦
Úterý, 12. září 1876 (31. srpna)
Den v Poltavě! To je báječné. Otec nevěděl, co by dělal, a tak mě vzal pěšky po městě a měli jsme to štěstí, že jsme spatřili sloup Petra Velikého, který stojí uprostřed městského parku, a slečnu Bediagru, tu mužatku, která je všude.Mardi 12 septembre 1876 (31 août)
Protože jsme byli sami, mluvili jsme s otcem o Gritzově hlouposti. Otec na něj zuří a ani já nejsem nadšená. Víte přece, že jsem o něj nestála a nestojím; a nápad toho hlupáka zařadit mě mezi uchazečky mě pobuřuje.
Comme nous étions seuls, mon père et moi nous avons parlé de la stupidité de Gritz. Mon père est furieux contre lui, et, moi non plus, je ne suis pas enchantée. Vous savez bien que je ne le désirais pas et ne le désire point; et cette idée que le nigaud a eue de me classer parmi les aspirantes, me révolte.
V pondělí o půlnoci jsme opustili Poltavu a dnes, v úterý, jsme v Charkově. Cesta byla veselá. Obsadili jsme celý vagon, rozložila se lůžka, Michel cvičil, otec předváděl obtížné skoky, Paša trucoval a Paul se smál stejně jako já.
Lundi à minuit nous avons quitté Poltava et aujourd’hui mardi nous sommes à Kharkoff. Le voyage a été gai. Nous avons envahi un wagon, on a dressé les lits, Michel a fait de la gymnastique, mon père des sauts difficiles, Pacha a boudé, et Paul a ri comme moi.
Charkov je velké město, osvětlené plynem (ne celé, bohužel! Uvidíte, jaké to mělo následky, bohužel!)
Kharkoff est une grande ville, éclairée au gaz (pas entièrement hélas ! Vous verrez les conséquences de cette circonstance, hélas !)
na okraji
Kouř divadelních lamp začernil nosy, a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že jsem pózovala a smála se a přitom měla začerněný nos!!
dans la marge La fumée des lampes du théâtre avait noirci les nez et en rentrant je me suis aperçue que j’avais posé, ri, tout en ayant un nez noirci !!
Hotel, kde bydlíme, se jmenuje Grand Hôtel a své jméno si zaslouží. Dům vede Andrieux a nabízí veškeré pohodlí; ostatně tady zlatá mládež pozdě v noci hoduje, obědvá, večeří a opíjí se a bratříčkuje se s hostinským, který přesto nezapomíná, kde je jeho místo, což mě udivuje. Podivné mravy tu mají!
L’hôtel où nous sommes se nomme le Grand Hôtel, et justifie son nom. Tenue par Andrieux, la maison offre tous les conforts, d’ailleurs c’est ici que la jeunesse dorée soupe, déjeune, dîne, se grise, fraternisant avec l’aubergiste qui en dépit de cela ne s’oublie pas, ce qui m’étonne. De drôles de moeurs ici !
Málo jsem spala a sklenka šampaňského při obědě mě tak omámila, že jsem se sotva zmohla na projížďku kočárem s otcem a Čokoládou; po návratu jsem se svlékla a doufala, že usnu, ale marně: samé pouti z čísla 1 do čísla 2.
J’ai peu dormi et un verre de champagne à déjeuner m’a étourdie tant, que je pus à peine faire une promenade en voiture avec mon père et Chocolat et, rentrée je me suis déshabillée et espérais dormir mais en vain; ce ne furent que pèlerinages du n° 1 au n° 2.
Vodní melouny, Paša, Paul, Michel, otec, Amalia, dva ruští sluhové, Čokoláda — to všechno chodilo a chodilo. Všichni jsou v jednom kole; byla jsem u toho, když česali knížete, a nechala jsem se učesat od Louise, dalšího francouzského odírače. Pak čaj, perník… Ach ano, navštívila jsem zvěřinec; ta ubohá zvířata v klecích mě rozesmutnila.
Les melons d’eau, Pacha, Paul, Michel, mon père, Amalia, les deux domestiques russes, Chocolat, tout cela marchait, marchait. On est tout en l’air, j’ai assisté à la coiffure du Prince et me suis fait coiffer par Louis, encore un écorcheur français. Puis, du thé, des pains d’épices... Ah oui, j’ai visité une ménagerie, ces pauvres bêtes encagées m’ont rendue triste.
Viděla jsem strýce Nicolase, nejmladšího z rodiny, který dělá, že studuje medicínu. Ten chudák mi kdysi pomáhal hrát si s panenkami, tloukla jsem ho a tahala ho za uši.
J’ai vu mon oncle Nicolas, le cadet de la famille, qui fait semblant d’étudier la médecine. Le pauvre diable m’a jadis aidée à jouer à la poupée, je le battais et lui tirais les oreilles.
Bylo mi ho líto.
Il m’a fait de la peine.
Otec Babaninovy zrovna nezbožňuje; před těmi, kdo jsou nezávislí, mlčí, ale ubohý Nicolas… jedním slovem, je to ošklivé, ach, velmi ošklivé! Viděla jsem ho tu před sebou v jeho nejlepších šatech, celého zmateného a zahanbeného; uklidňovala jsem ho, mluvila jsem o minulosti, ale vzpamatovával se jen pomalu, když tu přišel Paul a hloupě či naivně mi desetkrát zopakoval, že se na mě čeká s obědem. Posuďte sami, v jaké jsem byla situaci.
Mon père n’adore pas les Babanine, il se tait devant ceux qui sont indépendants, mais le pauvre Nicolas... en un mot c’est laid, oh ! très laid. Je le voyais là devant moi avec ses plus beaux habits, tout confus et honteux, je le rassurai, je parlai du passé, mais il ne se remettait que doucement lorsque Paul arriva et bêtement ou naïvement me répéta dix fois que l’on m’attendait à déjeuner. Jugez ma position.
„Mezi námi,“ řekla jsem, „není třeba okolků, co je moje, je tvoje, jsem pořád stejná, jen o něco větší, to je vše. Milý Nicolasi, nezvu tě na oběd, nejsem sama, jsou tu všelijací cizí lidé, ale zítra určitě přijď znovu.“
- Entre nous, dis-je, il n’y a pas de cérémonies, ce qui est à moi est à toi, je suis toujours la même, seulement un peu plus grande voilà tout. Cher Nicolas, je ne t’invite pas à déjeuner, je ne suis pas seule, il y a là toutes sortes de gens étrangers, mais reviens demain absolument.
Políbila jsem ho, sama na krajíčku pláče… Nejraději bych se byla zbila holí, ale co jsem mohla dělat? Pozvat ho, způsobit skandál a snášet soucitné pohledy toho darebáka knížete!
Je l’embrassai prête à fondre en larmes... J’aurais voulu me bâtonner mais que pouvais-je faire ? L’inviter, causer un scandale et souffrir les oeillades de compassion de ce chenapan de Prince !
Schytal to Paul — dostal, co jsem mu dlužila: nadala jsem mu všemi možnými jmény a do jídelny (soukromé) jsem přišla celá rozpálená.
Ce fut Paul qui reçut ce que je lui devais, je le nommai d’un tas de noms et j’arrivai dans la salle à manger (particulière) toute montée.
„Není proč se zlobit,“ řekl otec, „kdybys byla chtěla, byla bys ho pozvala, jen bych se já pod nějakou důmyslnou záminkou vytratil; víš přece, jak to mám s Babaninovými.“
- Il n’y a pas de quoi se fâcher, dit mon père, si tu avais voulu, tu l’aurais invité, seulement je me serais sauvé sous un ingénieux prétexte, tu connais mes relations avec les Babanine.
„Otče, děláte, že nechápete, že se zlobím kvůli Paulově nezdvořilosti; chcete mě rozzuřit, ale to se vám nepodaří.“
- Mon père, vous faites semblant de ne pas comprendre que je me fâche de l’impolitesse de Paul, vous voulez m’enrager, vous n’y réussirez pas.
„Rozzuřená už jsem; teď už je zbytečné o tom dál mluvit, dost!“
Je le suis déjà, à présent il est inutile d’en parler davantage, assez !
Otcova nesmělost ustoupila před mou kypící strohostí a tím bylo řečeno vše.
La timidité de mon père plia devant ma bouillante sécheresse et tout fut dit.
Andrieux je jakožto hostinský republikán; zavolali ho a on nám pomlouval Cassagnaca. Kníže mu vřele stiskl ruku a radostí zalezl pod stůl.
Andrieux en sa qualité d’aubergiste est républicain, on l’appela et il nous dit du mal de Cassagnac. Le Prince lui serra avec effusion la main et se fourra sous la table de joie.
Chtěla jsem číst, ale přemohla mě únava a usnula jsem; probudil mě teprve v šest večer otec.
Je voulus lire mais vaincue par la fatigue je m’endormis pour n’être éveillée qu’à six heures du soir par mon père
A teď jsem tak podrážděná, že nedokážu nic napsat; dokončím to zítra.
Et à l’heure qu’il est je suis si agacée que je ne sais rien écrire, je finirai demain.