# Dimanche, 27 août 1876 (15 août) - Pacha's Despair and Self-Burial

— Co se tedy děje? zeptala jsem se.

— Qu'y a-t-il donc ? demandai-je.

— Copak?

— Quoi ?

— Ale všichni vypadají tajemně — tolik záhad mě opravdu udivuje tady na ruském venkově.

— Mais tout le monde a l'air mystérieux, vraiment tant de mystère m'étonne dans une campagne en Russie.

— Takže nevíte nic?

— Alors vous ne savez rien ?

— Nic, ale řekněte.

— Rien, mais dites.

— Paul vám neřekl?

— Paul ne vous a pas dit ?

— Ne.

— Non.

— Pak tedy neřeknu — jsou to špinavosti, které se mě netýkají.

— Alors je ne dirai pas, ce sont des vilenies qui ne me regardent pas.

— Zase záhady! Matete mě.

— Encore des énigmes ! Vous me confondez.

— Víte, Mousse, přemýšlím, že si koupím chatu v Gavronzi, řekl najednou ten člověk.

— Vous savez Mousse, je pense à acheter une cabane à Gavronzi, dit tout à coup l'homme.

— Je to tak krásné, když člověk leží pohřbený ve sněhu, neslyší nic, nikoho nevidí, může volně snít.

— C'est si bon quand on est enfoui dans la neige, on n'entend rien, on ne voit personne, on peut rêver en liberté.

— Ale jaký to nápad — pohřbít se!

— Mais quelle idée de vous enterrer !

— Nezbývá mi nic jiného, než se pohřbít.

— Il ne me reste qu'à m'enterrer.

— A proč?

— Et pourquoi ?

— Protože můj život je zlomený.

— Parce que ma vie est brisée.

— Ale jděte — a kdo vám ho zlomil, mladý muži?

— Allons donc, et qui vous l'a brisée jeune homme ?

— Otec a výchova, kterou mi dali — zmrzačili mi charakter. A vidíte — nejsem nic a nikdy nebudu nic.

— Mon père et l'éducation qu'on m'a donnée, on m'a estropié le caractère et voyez je ne suis rien et je ne serai jamais rien.

— Hezký nápad — to vy sám sebe mrzačíte.

— Voilà des idées, c'est vous qui vous estropiez vous-même.