❦
Středa, 11. října 1876 (29. září)
Tyto tři dny se dají shrnout jediným slovem: utrpení, utrpení a zase utrpení!Mercredi 11 octobre 1876 (29 septembre)
Jako by mi nestačily potíže s penězi, s nájemci, s Alexandrem a všechny ty tisíce drásavých mrzutostí!
Je n’avais pas assez des difficultés d’argent, de fermiers, d’Alexandre, de ces milles agacements navrants !
Ještě jiné šílenství mi bylo třeba. Řím! Řím, jehož každou ulici, každý dům, každý krámek s růženci, každou zříceninu, každý kostel zbožňuji!
Il me faut une autre folie. Rome ! Rome dont j’adore chaque rue, chaque maison, chaque boutique de chapelets, chaque ruine, chaque église !
Je to horečka, blouznění, a řeknu o něm jen pár slov — a ta slova, ať je jich sebeméně, stačí, aby mě uvrhla do jednoho z oněch stavů podráždění a zoufalství, jaké si nikdo na světě nedovede ani představit.
C’est une fièvre, un délire et je n’en dirai que quelques mots qui suffisent, quelque peu nombreux qu’ils soient à me mettre dans un de ces états d’exaspération et de désespoir dont personne au monde ne peut se faire une idée.
Všechny ty noci jsem spala v otcově pokoji a bděli jsme dlouho do noci v komicko-tragických debatách. Sotva otec načal nějakou manželskou stížnost, křičela jsem na něj, že jsem ho neoženila já, že nejsem jeho tchyně a že o ničem nevím.
Toutes ces nuits j’ai couché dans la chambre de mon père et nous avons veillé fort tard occupés de discutions comico-tragiques. A peine mon père ébauchait-il une plainte conjugale que je lui criais que je ne l’avais pas marié, que je n’étais pas sa belle-mère et que je ne savais rien.
„Přišla jsem na svět až po vás, našli jste se sami, milujte se, nebo se sežerte, mně je to jedno!“
- Je suis venue après vous, vous vous êtes trouvés vous-mêmes, aimez-vous, ou mangez-vous, peu m’importe !
Nakonec jsem ale vždycky skončila u debaty o cestě. Otec je pro Paříž, já také, ale minulou noc mě popadlo cosi jako záchvat římského šílenství. Nespokojila jsem se jako předešlé noci s hrou na housle a zmocnila jsem se japonského tam-tamu. Přecházela jsem po pokoji a napůl zoufalá, napůl rozesmátá jsem křičela, že chci do Říma, a jestli mě tam otec letos v zimě neuvede do společnosti, že se otrávím a napíšu do deníku i všude jinde, že mě zabil on!
Mais j’en finissais toujours par discuter le voyage. Mon père est pour Paris, moi aussi mais la nuit dernière j’eus comme un accès de folie romaine. Non contente, comme les nuits précédentes, de jouer du violon je m’emparai du tam-tam japonais. J’arpentais la chambre et, moitié désespérée, moitié rieuse, je criais que je voulais aller à Rome et que si mon père ne m’y conduisait dans le monde cet hiver je m’empoisonnerais en écrivant dans mon journal et partout que c’est lui qui m’a tuée !
„Slíbila jsem to mámě, tetě, teď to slibuji i tobě, a dej si pozor! Jsem už unavená, unavená, unavená!“
- J’ai promis cela à maman, à ma tante, je te le promets à toi à présent et prends garde ! Je suis lasse, lasse lasse !
A mrštila jsem tam-tamem o zem, až to strašlivě zařinčelo a zadunělo1.
Et je jetais par terre le tam-tam ce qui produisait un fracas et un résonnement [sic] effroyable.
Na okamžik jsem se zastavila, ale jen proto, abych napsala tyto dva dopisy. První odchází telegraficky do Nice, odkud ho teta pošle do „Figara“. A nejprve vězte, že šansonetou, do níž je teď celá Paříž blázen, je „Amandin milenec“, v jednom z posledních čísel „Figara“.
Un instant je m’arrêtai mais ce ne fut que pour écrire les deux lettres que voici. La première est envoyée par télégraphe à Nice, d’où ma tante l’enverra au “Figaro”. Et d’abord sachez que la chansonnette dont on raffole à Paris est « L’amant d’Amanda » dans un des derniers numéros du “Figaro”.
Albert Millaud uveřejňuje „Historii malého Gambetty“ ve čtyřiadvaceti obrazech; poslední obraz ukazuje Gambettu na vrcholu poct, jak se žení s princeznou Amandou, dcerou velkovévody z Gérolsteinu… Ale tady je můj dopis:
Albert Millaud publie « l’histoire du petit Gambetta » représentée en vingt-quatre tableaux, le dernier tableau représente Gambetta arrivé au faîte des honneurs et se mariant avec la Princesse Amanda, fille du grand duc de Gérolstein... Mais voici ma lettre :
Opsaný dopis · Lettre de Marie à un rédacteur de journal, signée « Amanda » (copie), 11 octobre 1876Pane redaktore, snažně Vás prosím, abyste otiskl následující dopis, jehož je třeba k umlčení jedné choulostivé pověsti. Četla jsem ve Vašem ctěném listě historku o malém Gambettovi a láteřím na ten posledníprodaný. Nikdy nesvolím, abych se stala ženou muže, jehož duše, zastavená Satanovi, byla pro nezaplacení splátky zabavena a prodána ve veřejné dražbě, o půlnoci, na koňském a psím trhu. Amanda.
Monsieur le rédacteur je vous prie avec instance d’insérer la lettre suivante nécessaire pour faire cesser un bruit scabreux. J’ai lu dans votre gracieux journal l’histoire du petit Gambetta et je peste contre le dernier vendu. Jamais je ne consentirai à devenir la femme d’un homme dont l’âme hypothéquée à Satan et faute d’un paiement a été saisi et vendue à l’enchère publique, à l’heure de minuit, au marché des chevaux et des chiens. Amanda.
Onen dopis odchází telegraficky k tetě, tento poštou.
Celle-là est expédiée télégraphiquement à ma tante, celle-ci par poste.
Opsaný dopis · Lettre de Marie à un rédacteur de journal, pour « le citoyen L. G. » (copie), 11 octobre 1876Pane redaktore, nemajíc tu čest znát osobně občana L. G., prosím Vás, abyste mu prostřednictvím svého ctěného listu sdělil následující dopis, který je nanejvýš důležitý. „Vracím se z velmi dlouhé a velmi poučné cesty po Číně a Japonsku. Měla jsem to štěstí, že mi dělal cicerona velice urozený mandarín. Ale nic mě v těch podivuhodných zemích neohromilo tolik jako vznešený zvyk velkého nože. Mezi jinými kuriozitami jsem přivezla několik takových nožů a jeden z nich je Vám k službám, jakmile byste jej ráčil přijmout s tradičními slovy a v jejich pravém smyslu: Vraž si ho do břicha!“
Monsieur le rédacteur, n’ayant pas l’avantage de connaître personnellement le citoyen L. G. je vous prie de lui communiquer par la voie de votre honoré journal la lettre suivante qui est de la plus haute importance. “Je reviens d’un voyage fort long et fort instructif en Chine et au Japon. J’avais l’avantage d’avoir pour cicérone un mandarin très distingué. Mais rien dans ces merveilleux pays ne m’a frappée comme le sublime usage du grand couteau. Parmi d’autres curiosités j’ai rapporté plusieurs de ces couteaux et j’en tiens un à votre service du moment où vous voudriez l’accepter avec les mots traditionnels et le sens authentique : Fourre-toi ça dans le ventre !”
To je začátek korespondence; už jsem shromáždila celou sbírku pojednání o Číně a Japonsku.
C’est un commencement de correspondance j’ai déjà rassemblé une collection de mémoires sur la Chine et le Japon.
Díky Gambettovi poznám ty báječné země báječně.
Grâce à Gambetta je connaîtrai à merveille ces merveilleux pays.
Když to bylo hotovo, dala jsem se znovu do svého pomateného pobíhání.
Ceci fait que je repris ma course affolée.
„Chci do Říma, chci do Říma, anebo chci umřít!“
- Je veux aller à Rome, je veux aller à Rome, ou bien je veux mourir !
Vrhla jsem se na pohovku a začalo se mluvit o mém trápení. Otec mě má rád, je příliš bystrý, než aby se v tom dal oklamat; mluvím s ním upřímně, nebo spíš mluví on sám se mnou.
Je me jetais sur mon canapé, on parla de mon chagrin. Mon père m’aime, il a trop d’esprit pour être trompé en cela, je lui parle franchement ou plutôt c’est lui-même qui me parle.
Obviňuji tu Tutcheffovou a rozplývám se v slzách, nejraději bych se rozplynula docela, vypařila se, zahynula!
J’accuse la Tutcheff, et je fonds en larmes, je voudrais fondre tout à fait, m’évaporer, périr !
napříč stránkou
To je tedy krása!
en travers Voilà qui est beau !
Pojede, kam budu chtít.
Il viendra où je voudrai.
Ale kam pojedu já?! Do Říma — tam je třeba smazat ten hanebný dojem.
Mais où irai-je ?! A Rome, il faut y effacer la honteuse impression.
Ale Paříž, ale Cassagnac a spiknutí. Až bude Cassagnac ministrem, bude těžko dosažitelný; je třeba udělat si z něj přítele, dokud ještě ničím není. Vrátí-li se císařství, tím lépe; ne-li, obejdeme se bez něj a život v Paříži mi to vynahradí.
Mais Paris, mais Cassagnac et les conspirations. Cassagnac ministre sera difficile à atteindre, il faut s’en faire un ami tandis qu’il n’est rien encore. Si l’Empire revient, tant mieux; sinon, on s’en passera et la vie à Paris m’en consolera.
Ale Řím!
Mais Rome !
Mám přece jednou v životě právo na lidské city! Mám přece právo něco milovat, když se bráním milovat někoho?
Car enfin, j’ai bien le droit une fois dans ma vie d’avoir des sentiments humains ! J’ai bien le droit d’aimer quelque chose si je me défends d’aimer quelqu’un ?
Když jsem tak přecházela po pokoji, měla jsem prsty jako led a smála jsem se nahlas, zatímco jsem potichu spřádala svou myšlenku dál.
J’avais les doigts glacés en arpentant la chambre et je riais tout haut tout en poursuivant ma pensée tout bas.
Proč hledat důvody, proč pořád počítat! A v té chvíli jsem nepočítala, poprvé v životě jsem zapomněla na všechno, abych vzpomínala jen na Řím, milovala jen Řím a měla jedinou myšlenku: žít v Římě!
Pourquoi chercher des raisons, pourquoi toujours calculer ! Et en ce moment je ne calculais pas, pour la première fois de ma vie j’oubliai tout pour ne me souvenir que de Rome, n’aimer que Rome et n’avoir qu’une pensée, vivre à Rome !
Do Říma, nebo zemřít — raději zemřít než žít v samé bolesti a samých ústrcích!
Aller à Rome ou mourir, il vaut mieux mourir que vivre de douleurs et de vexations !
Otec mě vzal do náruče a skoro násilím mě uložil na lenošku. Brzy jsem usnula, vzteklá, šílená, zamilovaná.
Mon père me prit dans ses bras et me coucha presque par force sur ma chaise longue. Je m’endormis bientôt, enragée, folle, amoureuse.
Dnes ráno bylo krásně jako v Itálii; vyšla jsem na schody před domem, ale sluneční paprsek mě donutil okamžitě se vrátit dovnitř. Paprsek slunce jako v Římě — jako by mi ozářil Piazza del Popolo, obelisk a terasy Pincia… slzy mě dusily a mrštila jsem tím hrozným tam-tamem o zem. Hrbatá vykřikla a utekla do svého pokoje.
Ce matin il faisait beau comme en Italie, je sortis sur le perron mais un rayon de soleil me força de rentrer à l’instant même. Un rayon de soleil comme à Rome, il m’a paru éclairer la place du Peuple, l’Obélisque et les terrasses du Pincio... les larmes m’étouffaient et je lançai l’horrible tam-tam par terre. La bossue poussa un cri et se sauva dans sa chambre.
Vtom se vrací člověk, kterého jsem poslala k Alexandrovi, a nepřináší mi nic než plán mých pozemků — ovšem plán pořízený roku 1770! Před sto šesti lety!
En ce moment l’homme que j’ai envoyé à Alexandre revient sans me rien apporter qu’un plan de mes terres, mais un plan fait en 1770 ! Il y a cent six ans !
Podrážděná, ponížená, ve skleslosti hraničící s pomatením jsem usedla ke stolu a dala se do pláče!
Enervée, humiliée, dans une prostation touchant la démence je m’assis près d’une table et fondis en larmes !
Ale musela jsem se uklidnit, protože měl přijít Vinogradoff, jeden z nejdůležitějších nájemců.
Mais il fallut se rasséréner, car Vinogradoff, un des plus importants fermiers, allait venir.
Až do večeře to bylo samé dohadování o cenách, o platebních podmínkách atd. atd.
Jusqu’à dîner ce ne furent que discussions de prix, de conditions de paiements etc. etc.
Nemám zkušenosti, dobrá, ale ten člověk musel poznat, že jsem neústupná.
Je n’ai pas d’expérience, bien, mais l’homme a dû voir que je suis tenace.
Mé tety se pod záminkou procházky vypravily na návštěvu k otcově milence.
Mes tantes, sous prétexte de promenade, sont allées faire une visite à la maîtresse de mon père.
„Tvoje sestry chodí na návštěvy k tvým ženským!“ řekla jsem mu včera.
- Tes sœurs vont voir tes femmes ! lui dis-je hier.
„Žádné ženské nejsou!“ vykřikl celý zmatený.
- Il n’y a aucune femme ! s’écria-t-il très confus.
„A ty se opovažuješ,“ pokračovala jsem, „ty se opovažuješ něco vyčítat mým blízkým!!“
- Et tu oses, continuai-je, tu oses reprocher quelque chose aux miens !!
Ta Tutcheffová ho volá do Nice a já jsem mu přísahala, že pojede-li do Nice, najmu muže, aby ho veřejně zfackovali, jeho i jeho sestru.
La Tutcheff l’appelle à Nice, et je lui ai juré que s’il allait à Nice, de louer des hommes pour le souffleter publiquement, lui et sa sœur.
„Protože kdybys odjel žít do Nice, až už tam nebudeme, zničil bys mě skandálem!“
- Car en allant vivre à Nice, quand nous n’y serons plus, tu me perdrais de scandale !
„Tak to já bych zase najal muže, aby ti ty facky vrátili.“
- Eh bien moi, je louerais des hommes pour qu’ils te rendent la pareille.
„To by bylo směšné, můj milý. Když tě dám zfackovat já, mstím se, a tím je věc vyřízena; kdežto kdybys mi je vracel ty, nic bys mi nevracel, nýbrž bys mi dával, a to by bylo nespravedlivé i hloupé.“
- Ce serait ridicule, mon cher. Moi, en te faisant souffleter, je me venge, c’est donc fini, tandis que toi en me le rendant tu ne me rends rien mais tu me donnes, ce qui serait injuste et stupide.
A se smíchem jsme si říkali ještě krásnější věci než tyhle.
Et nous nous disions des choses encore plus belles que celles-là, en riant.
Ale na tom všem mi málo záleží… ne, dost.
Mais tout cela m’importe peu... non assez.
Samo jméno Řím mě rozněcuje a sebemenší popis, sebemenší vzpomínka na mě působí tak, že jejich prudkost nesnesu, omdlévám a zaháním své myšlenky na kraj světa; ty strašné, rozkošně trýznivé vzpomínky mě přivádějí k šílenství! Tolik, tolik… tolik, že nemám sílu, doslova nemám sílu na to myslet.
Le seul nom de Rome m’exalte et la moindre description, le moindre souvenir me font un effet tel que je ne puis supporter sa violence, je tombe pâmée et je chasse mes pensées au bout du monde; ces souvenirs affreux, voluptueusement poignants m’affolent ! Tant, tant... tant que je n’ai pas la force, littéralement, pas la force d’y penser.
Vysvětlili jsme si to s otcem kvůli Miloradovitchovi a kvůli dopisu, který mi o tom napsala máma. Trvalo to dlouho a otec mi dokázal svou náklonnost. Máma tvrdí, že Gritze schválně odstranil, a to není pravda (a kdo ví?).
Nous nous sommes expliqués avec mon père à propos de Miloradovitch et d’une lettre que maman m’a écrite à ce sujet. Ce fut long et mon père me prouva son affection. Maman prétend qu’il a éloigné exprès Gritz et ce n’est pas vrai (et qui sait?)
„Aspoň,“ řekl, „nebude nikdo tvrdit, že jsme ho chtěli chytit, ale ona, místo aby mi radila… ona měla raději nedělat všechno to, co dělala… pak by ho neposílali pryč do Vídně!“
- Au moins, dit-il, on ne dira pas que nous voulions l’attraper, mais elle, au lieu de me conseiller... elle aurait mieux fait de ne pas faire tout ce qu’elle a fait... alors on ne le renverrait pas à Vienne !
Pravda, ošklivá, ale pravda. Ona to neudělala, ale zdání ji obviňuje, a to vyjde nastejno.
Vrai, laid mais vrai. Elle n’a pas fait, mais les apparences accusent et cela revient au même.
Neříkám nic o… o městě, protože chci být vůbec schopna jíst; od včerejška jsem skoro nic nesnědla. A třásla jsem se horečkou… Řím miluji, s Antonellim je to něco jiného.
Je ne dis rien de la... de la ville, parce que je veux pouvoir manger, je n’ai presque rien mangé depuis hier. Et j’ai tremblé la fièvre... j’aime Rome, Antonelli c’est différent.
Kdyby… ne. Ach! Bože můj, buď ke mně dobrý.
Si... non. Ah ! Mon Dieu soyez bon pour moi.
Poznámky
Pozn. překl.: Tak v textu: „un fracas et un résonnement [sic] effroyable“ (spisovně résonance). ↩