❦
Pátek, 6. října 1876 (24. září)
Vendredi, 6 octobre 1876 (24 septembre)
Odjela jsem v jednu hodinu v noci do Iskrovky — na půl cesty — aniž bych počítala s jakýmkoli vozem, a bez naděje třeba jen na káru.
Je partis à une heure du matin pour Iskrowka, demie-station, sans compter sur aucune voiture et sans espérer même une carriole.
„Ale jak urazíme těch sedm nebo osm verstů1 do Čerňakovky?“ zvolal Paul.
- Mais comment ferons-nous les sept ou huit verstes jusqu’à Tcherakowka? s’écriât Paul.
„Na selském voze — a nenajdeme-li žádný, pěšky!“
- En chariot de paysan et si nous n’en trouvons pas, à pied !
Odvážným štěstí přeje2 — na nádraží jsem zastihla Zankowského, pana a paní Volkovitské a Gedanoffa — první mi nabídl nejen svůj vůz, ale:
Audaces fortuna juvat,- à la gare je trouvai Zankowsky, M. et Mme Volkovitsky et Gedanoff, le premier m’offrit non seulement sa voiture mais :
„Kdybych neměl koně,“ řekl, „zapřáhl bych se sám.“
- Si je n’avais pas de chevaux, dit-il, je m’attellerais moi-même.
Ostatní tři jeli do Charkova, jak mi řekli ráno.
Les autres trois, allaient à Harkoff comme ils me l’ont dit ce matin.
Dobře si zapamatujte, že jsem včera ve středu vstala v devět hodin.
Souvenez-vous bien que je me suis levée hier mercredi à neuf heures.
V Iskrovce jsme našli Alexandrovu trojku, která čekala na jeho advokáta — a Stěpana, který se vracel, aniž mi přinesl dopisy, jež jsem žádala!
A Iskrowka nous trouvâmes une troïka d’Alexandre qui attendait son avocat et Stépann qui revenait sans me rapporter les lettres que je demandais !!
V bledém světle padajícím z měsíce jsem mlhavě poznávala tu cestu — les — a nakonec bránu — nádherné nádvoří mistrovsky vysázené keři a květinami, aby nerušily výhled — a jednopatrový dům, velmi dlouhý, s velkými okny a se dvěma věžemi po stranách. Mrzlo — tráva byla jako poprašená — všichni hlídači (bdí jich tu čtyři) přiběhli — zvonila jsem ze vší síly — dubová předsíň, čekárna, jídelna, sál — odbočila jsem doprava, ostatní salony jsem nechala vlevo — a vtrhla jsem jako smršť do ložnice, tedy do bývalého čajového pokoje, který Alexandre a jeho rodina obývají, protože se z chvályhodné ohleduplnosti a jakési dávné úcty ještě neodvažují vniknout do našich pokojů.
A la pâle clarté qui tombait de la lune je reconnus vaguement ce chemin, la fôret et enfin la grille, la magnifique cour magistralement plantée d’arbustes et de fleurs pour ne pas gêner la vue et la maison à un étage très longue, à grandes fenêtres et flanquée de deux tours. Il gelait, l’herbe était comme poudrée, tous les gardiens (il y en a quatre qui veillent) accoururent, je sonnai à gorge déployée, l’antichambre de chêne, la salle d’attente, la salle à manger, la salle de fêtes, je pris à droite laissant à gauche les autres salons, et j’entrai comme une trombe dans la chambre à coucher, l’ancienne chambre à thé, qu’Alexandre et sa famille occupent n’osant pas encore violer nos chambres par une louable délicatesse et une sorte d’ancien respect.
Nečekali mě — ale pohled na ty dvě děti, které spaly těsně vedle otce, krásné jako andělé, mě dojal — objala jsem je, a přitom jsem vytahovala z kapsy dopisy a dokumenty a znovu nahlas spustila výčitky. Nadine se probudila a já jsem ji šla políbit za paravánem.
On ne m’attendait [pas], mais la vue de ces deux enfants, beaux comme des anges dormant tout près de leur père, m’attendrit, je les embrassai tout en tirant de ma poche les lettres et documents et recommençant les reproches de vive voix. Nadine s’éveilla et j’allai l’embrasser derrière son paravent.
Jakkoli mě přemlouvali, nechtěla jsem spát — vzala jsem si dopisy, které jsem potřebovala — mluvila jsem (ale mluvit je s tím člověkem marné) — pila jsem čaj — ještě nesvítalo. Pomyslím-li, že dříve k cestě z Poltavy na venkov bylo potřeba celého dne příprav, potíží, koní!
Quelque instance qui me furent faite je ne voulus pas dormir, je pris les lettres qu’il me fallait, je parlai (mais parler c’est vain avec cet homme) je pris du thé, il n’était pas encore jour. Quand je pense que pour aller de Poltava à la campagne il fallait avant toute une journée, des préparatifs, des ennuis, des chevaux !
Ve čtyři hodiny parní mlátička na obilí začala pracovat a dům se zcela probudil.
A quatre heures la machine à vapeur pour le battage du blé commença de fonctionner et la maison s’éveilla tout à fait.
Prohlédla jsem pokoje — prohledala skříně a komody, kde je vše nedotčeno a uchováno s pozoruhodnou péčí — viděla jsem staré sluhy, starého kuchaře — Mayera, německého zahradníka, který tvrdí, že je nemanželský syn nynějšího pruského Viléma — a který je u nás už šestadvacet let.
J’ai vu les chambres, je fouillai dans les armoires, dans les commodes, où tout est intact et gardé avec des soins remarquables, j’ai vu les anciens serviteurs, le vieux cuisinier; Mayer le jardinier allemand qui se prétend un bâtard du Guillaume actuel de Prusse et qui depuis vingt six-ans est chez nous.
Ať se Bashkirtseffové snaží sebevíc, vždycky bude znát, že ten, kdo jejich dům vystavěl a ozdobil, byl voják — zatímco tady je cítit velký pán. Snad by bývalo lépe být vojákem a bít syny holí, jako generál bil mého otce — jméno Babaninových by bylo čisté.
Les Bashkirtseff ont beau faire, on sentira toujours que celui qui a bâti et embelli leur maison a été un soldat, tandis qu’ici on sent un seigneur. Il aurait peut-être mieux valu être soldat et bâtonner les fils comme le général a bâtonné mon père, le nom des Babanine serait propre.
Vstoupila jsem do pokoje babičky — ale protože jsem nevešla sama, předstírala jsem hlubokou lhostejnost a začala se přehrabovat v mámině truhle, kterou tam postavili.
J’entrai dans la chambre de grand-maman mais comme je n’y entrai pas seule j’affectai une profonde indifférence et me mis à fouiller dans un coffre de maman qu’on a placé là.
Spěchám psát — ó marnosti! Spěchám vyprávět o svých výkonech.
Je me hâte d’écrire, ô vanité ! Je me hâte de raconter mes exploits.
Chci vyprávět všechny nerozvážnosti, jichž se člověk dopouští v mém věku. Ach, co na tom — tento život mě omračuje.
Je veux raconter toutes les imprudences qu’on fait à mon âge. Ah ! tant pis ! cette vie m’étourdit.
Od středy v osm hodin ráno až do čtvrtka ve dvanáct hodin v noci jsem nespala. Bděla jsem čtyřicet hodin — tak svěží a silná, jak jen bylo možné.
Depuis mercredi à huit heures du matin jusqu’à jeudi à douze heures du soir, je n ai pas dormi. J’ai veillé pendant quarante heures, aussi fraîche et aussi forte que possible.
napříč stránkou
Aspoň jsem si svého šílenství vědoma.
en travers J’ai conscience de mon affolement au moins.
„Strašný zloděj“ je v jádru čestný člověk — okrádá jen svého otce — a nám bere jen málo tím, že někdy měsíc zadržuje příjmy — je ale spravedlivé, aby za vše, co dělá, byl odměněn. Nenávidím na něm tedy už jen jeho povahu — když u toho člověk nestojí a nežádá to, nedostane nic. Vzala jsem vše, co jsem chtěla — papíry, dokumenty, poznámky ke všemu. Odeslala jsem dvacet tisíc franků do Nice.
Le « terrible voleur » est un honnête homme au fond, il ne vole que son père, et il ne nous prend que fort peu de chose en détenant les revenus pendant un mois quelquefois mais il est juste que pour tout ce qu’ il fait il ait une récompense. Il n’y a donc plus que son caractère que je déteste, si on n’est pas là à lui demander la chose on ne l’aura pas. J’ai pris tout ce que je voulais, des papiers, des documents, des notes sur tout. J’ai expédié vingt mille francs à Nice.
napříč stránkou
A já jsem doufala — já, vznětlivé a zkažené dítě — bojovat s tím prohnaným lišákem!
en travers Et j’espérais, moi, enfant exaltée et corrompue, lutter avec ce fin matois I
V sedm hodin večer jsem opustila naše staré hnízdo — kde každý člověk, každý předmět má pro mě příběh. Teď, když to píšu, mám chuť plakat.
A sept heures du soir je repartis de notre ancien nid, où chaque homme, chaque objet ont une histoire pour moi. A présent que j’écris j’ai bien envie de pleurer.
Doprovodili nás až do Iskrovky.
On nous reconduisit jusqu’à Iskrowka.
Ach — málem jsem zapomněla — ubohá Vasilissa, sestra dědečka — kdysi milionářka — která prohýřila vše, aniž si kdy dovolila rozptýlení nebo milence — přišla žít sem. Říkají o ní, že je bláznivá, protože je přehnaně slušná3.
Ah ! j’allais oublier, la pauvre Vassilissa, la sœur de grand-papa, une ancienne millionnaire, qui ayant tout mangé sans s’avoir jamais permis une disraction ou un amant, est venue vivre ici. On la dit folle parce qu’elle est excessivement comme il faut.
Ten pohled mě bolel. Je vykázána do pavilonu — sama, sama, stále sama. Mluvila jsem k ní z hloubi duše — dojala se, myslím — říkají o ní, že je z kamene. Zůstala jsem dlouho — cítila jsem, že jí velmi dělá dobře, když si může popovídat s dobrou a přátelskou duší.
Ce spectacle me fit mal. Elle est releguée dans le pavillon, seule, seule, toujours seule. Je lui parlai du fond de l’âme, elle s’attendrit, je crois, on la dit de pierre. Je restai longtemps je sentais que causer avec une âme bonne et amie lui faisait grand bien.
„Už nemá svého psa,“ řekla jsem Nadině při odchodu, „je stále sama!“
- Elle n’a plus son chien, dis-je en sortant à Nadine, elle est toujours seule !
„Má kočku,“ odpověděla mi ta vzorná žena.
- Elle a un chat - me répondit la femme exemplaire.
Ubohá stařenka za námi za chvíli přišla. Ovinula jsem jí hlavu bílým tylem — byla majestátní a krásná jako paní de Chevreuse4 ve versailleské galerii. (Paní de Chevreuse má na tom portrétu černý závoj.)
La pauvre vieille nous suivit quelques instants après. Je la coiffai d’un tulle blanc, elle était majestueuse et belle comme Mme de Chevreuse dans la Galerie de Versailles (Mme de Chevreuse, est coiffée sur ce portrait d’un voile noir).
V Iskrovce mě Volkovitští a Gedanoff, kteří se vraceli z Charkova, pozvali do svého vagonu — sotva jsem měla čas nastoupit — Gedanoff padl na kolena a posloužil mi jako schůdek.
A Iskrowka, les Volkovitsky et Gedanoff, retour [de] Harkoff, m’invitèrent dans leur wagon, j’eus à peine le temps de monter, Gedanoff se jeta à genoux et me servit de marche-pied.
Alexandre jel se mnou. Ještě jsem na něco zapomněla! Zvážila jsem se na nádraží — a vážím 125 liber!
Alexandre vint avec moi. Encore des oublis ! Je me suis pesée à la gare, et je pèse 125 livres !
A pak — nebo spíše předtím — na cestě z domu do Iskrovky leží hřbitov, uprostřed nějž se tyčí mramorová skála korunovaná křížem. Hrob babičky.
Et puis, c’est-à-dire avant, sur le chemin de la maison à Iskrowka, se trouve le cimetière, au milieu duquel s’élève le rocher de marbre surmonté d’une croix. La tombe de grand-maman.
Alexandre mi svěřil jednu selskou záležitost, o níž rozhoduje otec a na níž mu nesmírně záleží, protože je to pro něj mašinerie ješitnosti proti Jankowskému.
Alexandre m’a confié une affaire de paysans qui dépend de mon père et à laquelle il tient énormément, l’affaire étant une machine d’amour-propre, avec Jankowsky.
Drží-li mě on, držím i já jeho. Ostatně brzy mě držet přestane, a uvidíte jak: píšu každý den a telegraf mě zná z depeší mnohem delších, než byla ta, kterou dostal ten proklatý-cardinalino,5 kněžský syn, římská lůza, bídný zbabělec a padouch!
S’il me tient, je le tiens aussi. D’ailleurs il ne me tiendra plus bientôt et vous verrez comment, j’écris tous les jours et le télégraphe me connaît par des dépêches bien autrement longues que celle au fichu-cardinalino, fils de prêtre, canaille romaine, misérable lâche et vilain !
napříč stránkou
Ó, nevinnosti!
en travers O innocence !
Povečeřela jsem v Poltavě a do Gavronzi jsem dorazila schopná už jen odříkat modlitby, přečíst kapitolu z evangelia a usnout! Kdo nikdy nebyl unavený, nezná slast spánku.
J’ai soupé à Poltava et je suis arrivée à Gavronzi capable seulement de dire mes prières, lire un chapitre d’Evangile et m’endormir ! Celui qui ne s’est jamais fatigué ne connaît pas les délices du sommeil.
Druhý den, ve čtvrtek, tedy dnes, jsem sešla dolů vylíčit své hrdinské činy, vystrojená do tureckého županu s rozstřiženými rukávy, pod nimiž byly ještě úzké rukávy z bílého hedvábí, na hlavě očipok (to je jakýsi čepec středověkých dam!). A kord u boku. To vše pochází odtamtud a dohromady to dává ten nejpodivnější úbor.
Le lendemain, jeudi, aujourd’hui, je descendis raconter mes exploits affublée d’une robe de chambre turque, les manches fendues et d’autres manches étroites en soie blanches, un otchipok sur la tête (c’est une espèce de bonnet des dames du Moyen-âge !). Et une épée au côté. Tout cela vient de là-bas, et forme l’accoutrement le plus bizarre.
Celý den jsem psala. Nikdy jsem nebyla tak činná jako teď.
J’ai écrit toute la journée. Jamais je n’ai tant agi qu’à présent.
Otec mě rozzuřil, když se schválně přel o sestrojení kompenzátoru (fyzika); tři hodiny jsem mu dokazovala, co sám dobře věděl, a nakonec mě objal, až mě skoro udusil.
Mon père me fit rager en discutant exprès sur la construction du conpensateur, (physique) je passai trois heures à lui prouver ce qu’il savait bien et il finit par m’embrasser en m’étouffant presque.
Vzpomněla jsem si na Colberta a Mazarina a napsala jsem Alexandrovi toto:
Me souvenant de Colbert et de Mazarin, j’écrivis ceci à Alexandre:
Opsaný dopis · Billet de Marie à son oncle Alexandre (copie), 6 octobre 1876„Můj milý, potřebuji plán lesa, pošlete mi ho po člověku, který vám tohle předá a který vás bude všude následovat.“
- « Mon cher, J’ai besoin du plan de la forêt, envoyez-le moi par l’homme qui vous remettra ceci et qui vous suivra partout.
Tak nebude mít žádnou výmluvu.
Il n’y aura aucun prétexte ainsi.
Tomu člověku bylo nařízeno zůstat, dokud Alexandre plán nevydá, hlásit se o něj třikrát denně a v případě potřeby chodit za strýcem všude.
L’homme a été enseigné de rester tant qu’Alexandre ne donnera le plan, de se présenter trois fois par jour pour le demander et de suivre partout mon oncle au besoin.
Zase je den. Celý večer a noc jsem si hrála na čalouníka. Pokoj svého bratra jsem vyzdobila stužkami a zlatými nitěmi, ušila a přibila jsem záclonu z plahty, kusu sukna, do něhož se halí naše selky; sapaska je černá, plahta kostkovaná a pestrých barev.
De nouveau il fait jour. J’ai passé la soirée et la nuit à faire le tapissier. J’ai tapissé la chambre de mon frère de petits rubans, de fils d’or, j’ai cousu et cloué un rideau formé de plahta le morceau de drap dont s’enveloppent nos paysannes, la sapaska est noire, la plahta est en carreaux et de couleurs vives.
Čokoláda držel hřebíky. Paul s pomocí dvou sluhů potahoval nábytek — ti hodní Malorusové! — a přitom si povídali, přitloukali a stříhali.
Chocolat tenait les clous. Paul recouvrait les meubles aidé de deux domestiques, ces braves Petits-Russiens ! causant clouant, taillant.
Hospodyně neboli správcová pomáhala všem. Nuže, pochlubme se ještě! Pokoj je rozkošný, a hotový za jedinou noc. Teď už nebudu křičet, až v románech budu číst, že se byt vyčalouní za pár hodin.
La femme de charge ou gouvernante aidait tout le monde. Enfin, vantons-nous encore ! La chambre est ravissante, et faite en une nuit. A présent je ne crierai plus en lisant dans les romans qu’on tapisse des appartements en quelques heures.
Je den, na shledanou, proklatí-čtenáři, nesuďte mě příliš přísně, zajímejte se o mě, buďte laskaví, milujte mě, můj deník je můj svrchovaný pán.
Il fait jour, au revoir, fichus-lecteurs, ne me jugez pas trop mal, intéressez-vous à moi, soyez bon, aimez-moi, mon journal est mon maître souverain.
Je mi zima, dost!
J’ai froid, assez !
Poznámky
Pozn. překl.: Versta je ruská délková míra, přibližně 1,07 kilometru, tedy dvě třetiny míle. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Audaces fortuna juvat“ (Vergilius, Aeneis X.284). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩
Pozn. překl.: Marie de Rohan, vévodkyně z Chevreuse (1600–1679), proslulá krasavice a politická intrikánka na dvoře Ludvíka XIII. a později za Frondy. Její portrét visí ve versailleském paláci. ↩
Pozn. překl.: Ital. „kardinálek“ — Mariina posměšná přezdívka pro Pietra Antonelliho, synovce kardinála Antonelliho. ↩