# Dimanche, 27 août 1876 (15 août) - Evening Entertainment and Paternal Guidance

Přinesli čaj a u stolu bylo nutno prozpívat celý Offenbachův1 repertoár a napodobit módní herečky, aby se vzbudil obdiv k mému „francouzskému" vystupování a paměti.

On apporta le thé et autour de la table, il a fallu chantonner tout le répertoire d'Offenbach, et imiter les actrices à la mode pour exciter l'admiration pour mon air "français" et ma mémoire.

V deset hodin dal tatínek znamení k odchodu, svěřiv mladé muže Paulovi — bydlí všichni v červeném domě s ním. Šla jsem je vyhledat v sále portrétů, abych požádala Miloradoviče, aby jim zabránil pít tam venku. A on mi to slíbil s něžným políbením ruky. Když odešli, tatínek mě doprovodil ke mně se svící. Hraje pravého otce. Nepouští mě z očí a ztratím-li se na okamžik, jde mě hledat.

A dix heures papa donne le signal du départ en confiant à Paul les jeunes gens, qui logent tous dans la maison rouge avec lui. J'allai les retrouver dans la chambre des portraits pour prier Miloradovitch de les empêcher de boire là-bas. Et il me le promit en me baisant tendrement la main. Quand ils furent partis, mon père me recondusait chez moi avec un flambeau. Il joue le vrai père. Il ne me quitte pas des yeux et si je disparais un instant va à ma recherche.

— Víš, řekl, zatímco mi Amálie podávala župan (mluvili jsme rusky), jsem možná příliš přísný — ale čím důstojněji se člověk chová, tím více si ho váží ti, jimž se říká „mladí muži". Musíš být méně jako motýl a...

— Tu sais, dit-il, pendant qu'Amalia me passait une robe de chambre, je suis peut-être trop sévère (nous parlions russe) mais plus on se tient avec dignité plus on gagne de respect de la part de ce qu'on nomme les "jeunes gens". Il faut être moins papillon et...

— Já? Ale já vůbec. Jsem zde volnější, ale nejsou tu cizí lidé a Gritz je starý přítel.

— Moi ! Mais je ne suis pas du tout. Je suis plus libre ii mais il n'y a pas d'étrangers et Gritz est un ancien ami.

— Ano, ano, to vše je velmi dobře, ale já jsem pravý otec a plním svou povinnost.

— Oui, oui, tout cela est fort bien, mais je suis un vrai père et je remplis mon devoir.

— To je od tebe velmi milé, cením si toho.

— C'est très gentil à toi, j'apprécie ces choses-là.

— Víš, u vás, tam, mají takové zvyky. Pamatuji, když jsem dvoříval mámě — nechali nás samotné, sedělo se u pití do pěti ráno, taková sváteční hodování... — prostě, chápeš, to není dobré pro dívku, protože vždy bývá plno příživníků nebo lehkovážných lidí, kteří hledají jen zábavu. A tady chci, aby vše bylo slušné, a věř mi, tím více si tě budou vážit. Ostatně bylo deset hodin, když jsme se rozešli. To byl správný čas.

— Tu sais, chez vous, *là-bas,* on a cette manière; je me souviens quand je faisais la cour à maman, on nous laissait seuls, on restait à boire jusqu'à cinq heures du matin, on faisait de tels réveillons que... enfin, tu comprends c'est mal pour la jeune fille, car il y a toujours un tas de picque-assiettes, ou des gens légers qui ne cherchent que l'amusement. Et ici je veux que tout soit convenable et crois-moi on ne t'en appréciera que plus. D'ailleurs il était dix heures quand on s'est séparé. C'était l'heure.

— Ano, to je pravda a je to dobře.

— Oui, c'est vrai et c'est bien.

Poznámky

Pozn. překl.: Jacques Offenbach (1819–1880) — francouzský skladatel operetek; jeho díla byla v 70. letech 19. století nesmírně populární.