❦
Neděle, 3. září 1876 (22. srpna)
Zdá se, že se bavím. Nesli mě v koberci jako Kleopatru, zkrotila jsem koně jako Alexandr a malovala jsem jako... někdo, kdo ještě není Raffael.Dimanche 3 septembre 1876 (22 août)
Ráno jsme se ve velké společnosti vypravili lovit ryby do sítě. Rozloženi na koberci (na tom trvám, nikdo mě nesmí podezírat, že se válím v trávě a v prachu) na břehu řeky, která je v těch místech krásná a hluboká, ve stínu stromů, jsme jakž takž strávili dvě hodiny a jedli vodní melouny, které přinesli Krokodýlové.
Le matin on s’en alla en nombreuse compagnie pêcher au filet. Etendu sur un tapis (je tiens à le dire, il ne faut pas qu’on me soupçonne de me rouler dans l’herbe et la poussière) au bord de la rivière, belle et profonde à cet endroit, à l’ombre des arbres, mangeant des melons d’eau apportés par les Crocodiles, on a passé tant bien que mal deux heures.
A cestou zpátky jsem si hrála na Kleopatru: nesli mě v koberci až k mříži a tam mi Michel s Kapitanem udělali z propletených rukou nosítka... a nakonec mě nesl Paša sám. Když jsem takto vyčerpala všechny tyto způsoby dopravy, octla jsem se dole u velkého schodiště a vystoupila jsem po něm sama, přičemž Michel, jako vždycky, visel na konci mé vlečky.
Et, au retour, je fis Cléopâtre, on me porta dans le tapis jusqu’à la grille et, là, ce furent Michel et Kapitan qui m’improvisèrent une litière avec leurs mains entrelacées... et enfin Pacha me porta tout seul. Ayant ainsi épuisé tous ces genres de locomotion, je me trouvai au bas du grand escalier que je montai moi-même, Michel invariablement acroché au bout de ma traîne.
K obědu jsem se objevila v půvabné podobě, totiž mluvím o své toaletě. Neapolská halenka z blankytně modrého krepdešínu a staré krajky, velmi dlouhá sukně z bílého taftu a velký kus orientální látky s bílými, modrými a zlatými pruhy, přehozený vpředu jako prostěradlo a vzadu uvázaný. Všechen zbytek látky volně splýval jako prostěradlo, z něhož by si někdo udělal zástěru! Nedovedete si představit nic roztomile podivnějšího.
Je parus au déjeuner d’une façon charmante, c’est-à-dire je parle de ma toilette. Une chemise napolitaine en crêpe de chine bleu ciel et vieille dentelle, une très longue jupe de taffetas blanc et un grand morceau d’étoffe orientale rayée de blanc, bleu et or, mis comme un drap devant, et noué derrière. Tout le reste de l’étoffe retombant naturellement comme un drap de lit dont on ferait un tablier ! Vous ne sauriez imaginer quelque chose de plus joliment bizarre.
Zatímco se jedni udýchávali u karet a druzí vyli na to horko, začalo jakési zvíře – už nevím které – mluvit o izabelových koních. Vychvalovali jejich mládí, sílu a svěžest.
Pendant que les uns s’essouflaient à jouer aux cartes et les autres à hurler à la chaleur je ne sais quel animal parla des chevaux isabelle. On vanta leur jeunesse, leur force et leur fraîcheur.
Zatímco jsem hrála, otec ležel v trávě a jen těkal mžouravým pohledem ode mne ke Krokodýlům; byl s tím dojmem spokojen a nestydí se to říct.
Pendant que je jouais, mon père couché sur l’herbe ne faisait que promener ses regards clignotants de moi aux Crocodiles, il fut content et ose le dire de l’impression.
Můj podivný, ale rozkošný úbor ještě zvýraznil bílý šátek, který jsem si uvázala na hlavu, nízko do čela, stažený vzadu na hlavě a s cípy vrácenými dopředu po způsobu Egypťanek, takže zakrýval týl i krk. Přivedli koně a strhl se celý sbor hlasů, že to nejde; nakonec na něj Kapitan, pamětliv své služby v konné gardě, nasedl, ale při prvních krocích to s ním tak házelo, že se dobrosrdeční diváci dali do smíchu tak hloupě, jak jen to šlo.
Mon costume biscornu mais adorable était encore rehaussé par un foulard blanc, que je me mis sur la tête, bas sur le front, attaché derrière la tête et les bouts revenant par devant à la manière des Egyptiennes tout en couvrant la nuque et le cou. On amena le cheval et il s’éleva un chœur d’impossibilités, enfin Kapitan en souvenir de son service de garde à cheval, le monte mais les premiers pas il fut si secoué que les spectateurs charitables se mirent à rire aussi bêtement que possible.
Kůň se vzpínal, zastavoval se, plašil se, a Kapitan uprostřed všeobecného veselí prohlásil, že na něm mohu jezdit... za tři týdny. Hleděla jsem na chvějící se zvíře, jehož kůže se každou chvíli pokrývala žilkami, jako když vítr čeří vodní hladinu, a řekla jsem si:
Le cheval se cabrait, s’arrêtait, s’emportait et Kapitan déclara au milieu de la gaieté générale que je pouvais le monter... dans trois semaines. Je regardais la bête frémissante, dont la peau se couvrait à chaque instant de veines, comme lorsque le vent ride la surface de l’eau, et je me suis dit :
„Tak ty předvedeš svou falešnou statečnost, holčičko, zachováš se jako pravá slečinka a Krokodýlové nebudou mít o tobě co vyprávět. To je hloupé. A pak, měj odvahu, jakou ti velí úcta k sobě samé, a nezostuď se ve vlastních očích. Máš strach? Tím lépe, neboť jen ti jsou stateční, kdo se bojí, a přesto jdou vstříc tomu, čeho se bojí. Statečnost nespočívá v tom, že člověk udělá něco, čeho se bojí druzí a co jeho samého neděsí. Pravá, jediná statečnost je přinutit se k něčemu, čeho se bojíme.“
- Tu vas donner en spectacle ta fausse bravoure, ma fille, tu feras comme une vraie demoiselle, les Crocodiles n’auront rien à raconter de toi. C’est bête. Et puis aie le courage du respect que tu te portes et ne te déshonores pas à tes yeux. Tu as peur ? Tant mieux, car ceux-là seuls sont braves qui craignent et marchent tout de même au devant de ce qu’ils craignent. La bravoure ne consiste pas à faire une chose dont les autres ont peur et qui ne vous effraie pas. Mais la vraie, la seule bravoure, c’est de se forcer à faire quelque chose que l’on craint.
Vyběhla jsem nahoru po schodech, čtyři schody najednou, oblékla jsem si černou amazonku, černý sametový tok a sešla jsem dolů, abych zase vysedla... na koně...
Je montai quatre à quatre l’escalier, je mis mon amazone noire, une toque de velours noir et je redescendis pour remonter encore... à cheval...
Objela jsem krokem trávník, Kapitan jel vedle mne na jiném koni; cítila jsem na sobě upřené oči všech přítomných, a tak jsem se vrátila ke vstupnímu schodišti ty lidi uklidnit; otec nasedl do kabrioletu s jedním z Krokodýlů, ostatní se usadili v knížecí trojce, a já jsem s oběma povozy v patách zamířila do hlavní aleje.
Je fis le tour du gazon au pas, Kapitan marchait à côté sur un autre cheval, sentant les yeux de l’assistance braqués sur moi, je revins près du perron rassurer ces gens; mon père monta en cabriolet, avec un des Crocodiles, les autres prirent place dans la troïka du Prince et, suivie de ces deux équipages je pris la grande allée.
Nevím jak, ale docela prostě jsem se dala do cvalu, nejdřív krátkého, pak plného, potom do klusu, a vrátila jsem se k povozům sklízet lichotky.
Je ne sais comment, mais tout simplement je pris le galop, petit, puis le grand, puis le trot et je revins vers les voitures ramasser les flatteries.
Byla jsem nadšená a má purpurová tvář jako by metala oheň stejně jako nozdry mého koně. Zářila jsem! Kůň, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl!
J’étais ravie et mon visage pourpre semblait lancer le feu comme les naseaux de mon cheval. J’étais radieuse ! Un cheval que l’on n’avait jamais monté !
Večer se odpaloval ohňostroj, domy byly osvětlené a všude kolem svítily mé iniciály. Vesnická muzika a sedláci tančící pod balkonem.
Le soir on tira un feu d’artifice, les maisons furent illuminées et mes chiffres de tous les côtés. Une musique villageoise et les paysans dansant sous le balcon.
Stůl byl prostřen na druhé straně domu a my jsme procházeli davem divokých zvědavců.
La table était préparée de l’autre côté de la maison et nous traversâmes la foule des curieux sauvages.
„Vždyť je to pravé církevní procesí,“ řekla nějaká žena v davu, „a tady nesou tělo Pána Ježíše.“
- Mais c’est une vraie procession de l’église, dit une femme dans la foule, et voici le corps de Notre-Seigneur.
Opravdu, svítily nám pochodně a Michel nesl mou vlečku – a víte, že na Velký pátek se nese malované plátno, které představuje tělo Ježíšovo.
En effet nous étions éclairés par des flambeaux et Michel portait ma traîne, et vous savez que l’on porte Vendredi-Saint, une toile peinte représentant le corps de Jésus.
Michel předváděl akrobatické kousky a vesničtí chlapci na něj užasle hleděli, sami zavěšení na provazech a houpačkách, a v nočním šeru vypadali jako oběšenci, jaké člověk vídá na vybledlých a zlověstných rytinách.
Michel faisait des exercices acrobatiques pendant que les garçons du village le regardaient avec stupéfaction, accrochés eux-mêmes aux cordes et aux balançoires et semblant, dans la nuit, des pendus comme on en voit sur des gravures effacées et sinistres.
Obklopili mě ti dobří lidé – dobří lidé, to říkám neprávem, neboť ženy i muži se mi dvořili, až radost, a sypali ze sebe poklony, jako například tuhle:
Je fus entourée par ces braves gens, braves gens, j’ai tort de le dire, car femmes et hommes faisaient les courtisans à ravir et me débitaient des compliments comme celui-ci par exemple.
Kůň byl dnes odpoledne krásný, ale jezdkyně ho daleko předčila.
Le cheval était beau, cet après-midi, mais l’écuyère le surpassait de beaucoup.
Víte, že se ráda zahazuji s chasou; mluvila jsem se všemi a málem bych se byla dala do tance. Ach, ono totiž tanec našich sedláků, zdánlivě utlačovaných a prostoduchých, ve skutečnosti však prohnaných jako Italové, jejich tanec je pravý pařížský kankán, a dokonce kankán velice buřičský, abych neřekla něco jiného. Nohy se nezvedají až k nosu, což je ostatně příšerně ošklivé, ale muž a žena se točí, přibližují se k sobě, pronásledují se, a to všechno s posunky, výskáním a úsměvy, při nichž člověku přeběhne tělem chvění. Děvčata tančí málo a velmi prostě.
Vous savez que j’adore à m’encanailler, je leur parlai à tous et peu s’en fallut que je ne me misse à danser. Ah ! c’est que la danse de nos paysans opprimés et naïfs en apparence, mais rusés comme des Italiens, en réalité, leur danse est un vrai cancan parisien et même un cancan très séditieux pour ne pas dire autre chose. On ne lève pas les jambes jusqu’au nez, ce qui d’ailleurs est affreusement laid, mais l’homme et la femme tournent, se rapprochent l’un de l’autre, se poursuivent et tout cela avec des gestes, des petits cris et des sourires qui font courir le frisson par le corps. Les filles dansent peu et très simplement.
Dali jim napít, a když jsem opustila ty roztomilé divochy, chtěla jsem jít spát, ale na schodišti jsem se zastavila jako onehdy večer a oba moji bratranci a Paul se rozesadili kolem mne po schodech.
On leur donna à boire et, ayant quitté ces aimables sauvages je voulus me coucher mais, sur l’escalier je m’arrêtai comme l’autre soir et mes deux cousins et Paul se groupèrent sur les marches.
Chtěla jsem, aby Čokoláda zazpíval; vzpíral se, udělala jsem mu papírovou čepici s oslíma ušima, rozplakal se, postavila jsem ho do kouta, řval; potom jsem ho odvedla do jiného pokoje a domlouvala mu mírně a laskavě, načež si otřel slzy, pomalu se uklidnil a vrátil se na schodiště zazpívat nám nicejskou písničku, k mému nadšení, neboť tvrdohlavost je jedním z hlavních rysů mé hračky a u dítěte je to ošklivá věc.
Je voulus faire chanter Chocolat, il s’obstina, je lui fis un bonnet en papier avec des oreilles d’âne, il pleura, je le mis au coin, il hurla; après je le conduisis dans une autre chambre et je lui parlai raison avec douceur et bonté, après quoi il essuya ses larmes, se calma peu à peu et revint sur l’escalier nous chanter une chanson niçoise, à mon enchantement, car l’obstination est un des traits dominants de mon joujou et c’est une vilaine chose dans un enfant.
Po zpěvu přišla hudba; vyluzovala jsem z houslí ty nejneuvěřitelnější zvuky a ty pronikavé, vážné, ječivé, spletené tóny mě rozesmávaly na celé kolo a můj smích s tímhle zběsilým doprovodem přiváděl ostatní až k mdlobám, dokonce i Čokoládu.
Après le chant, vint la musique, je tirai du violon les sons les plus incroyables, et ces sons aigus, sérieux, criards, entremêlés, me faisaient rire aux éclats, et mon rire, avec ce furieux accompagnement, faisait pâmer les autres, même Chocolat.