Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 23. srpna 1876 (11. srpna) — pokračování

# Mercredi, 23 août 1876 (11 août) - Continuation

Dnes. Jsem tu jako doma, v ničem mu nenarušuji zvyklosti, bavím se, vyprávím, přednáším, on mě poslouchá spokojeně a usmívá se. Je rád, že mě nachází schopnou mluvit o čemkoli, a když jsme šli k večeři a já jsem právě uzavírala větu o chemii k jistému Kapitanenkovi, [škrtnutá slova: důstojníkovi] penzionované stráže, ztuhlému provinčním životem a všeobecnou posměšností — mladíkovi a šaškovi domu — vstal otec a řekl:

aujourd'hui. Je suis comme chez moi, je ne gêne aucune de ses habitudes, je cause, je raconte, je prêche, il m'écoute avec satisfaction et sourit. Il est content de me trouver capable de parler de tout et, comme on allait dîner et je terminais une phrase sur la chimie avec un certain Kapitanenko, [Mots noricis: officier de la] garde en retraite, abruti par la province et les moqueries universelles, un jeune homme et le bouffon de la maison, mon père dit en se levant :

— To je pravda, Pašo, je velmi učená.

— C'est vrai Pacha, elle est très savante.

— Vy si děláte legraci, tatínku?

— Vous voulez rire papa ?

— Vůbec ne, vůbec ne, ale to je správně, ano. Ach, výborně, hm, výborně.

— Pas du tout, pas du tout, mais c'est bien, oui. Ah ! fort bien, hum, fort bien.

Vidíte dobře, proklatí čtenáři, vidíte dobře, že když nejsem nešťastná jako prach cesty, vidíte dobře, že nikoho nemiluji a Antonelli je mému srdci stejně vzdálený jako... jako Gritz. Jsem netrpělivá, přijede zítra. Je to jediný člověk zde a já nemohu žít bez zábavy.

Vous voyez bien fichus-lecteurs, vous voyez bien que lorsque je ne suis pas malheureuse comme la poussière du chemin, vous voyez bien que je n'aime personne et qu'Antonelli est aussi loin de mon cœur que... que Gritz. Je suis impatiente, il viendra demain. Il est le seul ici et je ne puis vivre sans amusement.

A pak... a pak Gritz. Konečně... Bůh je dobrý, velmi dobrý ke mně.

Et puis... et puis Gritz. Enfin.. Dieu est bon, très bon pour moi.

Napsala jsem mámě skoro tolik co do svého deníku. Prospěje jí to víc než všechny léky světa. Vypadám nadšeně, ještě jí nejsem, vše jsem popsala přesně, ale nejsem si jistá tím, co se stane na konci toho příběhu.

J'ai écrit à maman presque autant que dans mon journal. Cela lui fera plus de bien que toutes les médecines du monde. J'ai l'air enchanté, je ne le suis pas encore, j'ai raconté tout exactement mais je ne suis pas sûre de mon fait quant à la fin de l'histoire. Enfin, on verra. Dieu est très bon.

Otec se vzdálil, a když se vrátil, zeptala jsem se:

Mon père s'est absenté, et quand il fut revenu je demandai :

— Kde jste byl?

— Où avez-vous été ?

— V lese, odpověděl.

— Dans la forêt, répondit-il.

V lese se staví chatka, vedle níž bydlí jeho milenka, ukrytá tam u příležitosti mého příjezdu.

Dans la forêt se bâtit un chalet près duquel demeure sa maîtresse, cachée là à l'occasion de mon arrivé.

— Dobře jsi udělal, tatínku, les je ta část statku, na niž je třeba nejvíce dohlížet — sedláci kradou dřevo a zpustošují les, když tam pasou svá stáda.

— Tu as bien fait papa, la forêt est la partie des propriétés qu'il faut le plus surveiller, les paysans volent le bois et dévastent la forêt en y laissant paître leurs troupeaux.

Na začátku té věty zvedl oči v očekávání,1 téměř v úžasu, ale já jsem mluvila s nezvyklou přívětivostí a on mi řekl:

Au commencement de cette phrase il avait levé les yeux en expectation, presque en étonnement, mais je parlais avec une bonhommie rare et il me dit:

— To je pravda, ano.

— C'est vrai, oui.

Jela jsem na koni s Paulem a Pašou; Eristoff a Kapitanenko, kterému říkají Kapitan, jeli za námi v tilbury.1

J'ai monté à cheval avec Paul et Pacha, Eristoff et Kapitanenko qu'on nomme Kapitan, suivaient en tilbury.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „expectation" — očekávání. ↩
Pozn. překl.: Tilbury — lehký dvoukolový otevřený kočár, pojmenovaný po svém anglickém vynálezci. ↩