❦
Neděle, 17. září 1876 (5. září)
Dimanche, 17 septembre 1876 (5 septembre)
„Podle všech pravidel bych ti měl dát dárek, ale nejsem člověk na kytice — otvírám ti úvěr na tisíc rublů, tři tisíce tři sta franků; koupíš si, co budeš chtít.“
— Je devrais selon toutes les règles te faire un cadeau, mais je ne suis pas un homme à bouquets, je t’ouvre un crédit de mille roubles, trois mille trois cents francs, tu achèteras ce que tu voudras.
„Dárek, tatínku? Ráda přijmu. Dejte a díky — ale dlužím vám padesát pět rublů; ráčte je přijmout.“
— Un cadeau, mon père ? Je veux bien. Donnez et merci; mais je vous dois cinquante cinq roubles, veuillez les recevoir.
A zaplatila jsem mu ten herní dluh.
Et je lui payai cette dette de jeu.
Alexandre mi radí, abych si řekla o peníze. To nemohu — moje politika to zakazuje. Přišla bych o prestiž, přestala bych být sebou. Přijmout dárek je zcela přirozené — odmítnout by bylo nezdvořilé.
Alexandre me conseille de demander de l’argent. Je ne le puis pas, ma politique le défend. Mon prestige serait perdu, je ne serais plus moi. Mais accepter un cadeau, c’est tout naturel, et refuser serait impoli.
Stojí za to poznamenat, že co jsem na světě, nikdy jsem od otce nepřijala ani hračku, ani peníze. A tak ke mně otec choval jakousi uctivou nenávist.
Il est utile de remarquer que depuis que je suis au monde je n’ai jamais accepté ni un joujou ni de l’argent de mon père. Aussi avait-il pour moi une sorte de haine respectueuse.
Je ne suis pas fière d’aujourd’hui, vous le voyez. Cassagnac fait du tapage. Sont-ils heureux ces messieurs. L’époque de la fronde a été le paradis pour les femmes, cette époque-ci est le paradis des hommes, chacun crie, chacun se fait une célébrité, chacun fait du bruit et on en parle et on s’en occupe.
Ubohá já!
Pauvre moi !
Než se proslavím, lovím v mužském obleku, s loveckou brašnou zavěšenou na krku a puškou Funk3 v rukou. Vydali jsme se — otec, Paul, Kníže a já — kolem druhé hodiny na voze s lavicemi, a já křičela na sedláky, které jsme potkávali, že jsem žena — tak dobře jsem byla přestrojená.
En attentant ma future célébrité je chasse en costume d’homme, une gibecière suspendue au cou, et un Funk dans les mains. Nous partîmes, mon père, Paul, le Prince et moi, vers deux heures en char à bancs, et je criais aux paysans que nous rencontrions que j’étais une femme, car j’étais hien déguisée.
Ale představte si ty boky — Michelovy kalhoty byly o polovinu příliš úzké, a musela jsem si vzít otcovy, které zase byly příliš dlouhé, ale zastrčila jsem je do bot — a protože byl oblek z přírodního hedvábí, slušelo mi to velmi dobře.
Màis imaginez quelles hanches, le pantalon de Michel fut de moitié trop étroit, et je dus prendre celui de mon père, qui se trouva trop long, mais je le fourrai dans les bottes, et comme le costume était en foulard écru, cela m’allait fort bien.
Nuže — a teď jsem s popisem v koncích, protože neznám ani názvy... prostě všech těch věcí při lovu. Ostružiny, rákos, byliny, les tak hustý, že se jím dalo sotva prodrat, větve, které se o vás ze všech stran otíraly — a vzduch lahodně čistý, žádné slunce a drobný deštík, stvořený, aby okouzloval lovce... jemuž je horko.
Maintenant, voilà, je me trouve à sec pour décrire, ne sachant ni les noms des... enfin toutes ces choses de chasse. Les ronces, les joncs, les herbes, le bois si épais qu’on y passait à peine, les branches qui vous rasaient de tous les côtés, et un air délicieusement pur, pas de soleil et une petite pluie faite pour charmer le chasseur... qui a chaud.
Chodili jsme, chodili, chodili — obešla jsem malé jezírko s nabitou puškou, připravená střílet, a každou chvíli jsem doufala, že uvidím vzlétnout kachnu. Ale nic! Už jsem uvažovala, jestli nevystřelím po ještěrkách, které mi přeskakovaly přes nohy — nebo po Michelovi, který šel za mnou a jehož oči jsem cítila přikované k sobě v mužském obleku — a s těmi nejhříšnějšími myšlenkami.
Nous avons marché, marché, marché; je fis le tour d’un petit lac, le fusil armé et prête à faire feu espérant à chaque instant voir s’élever un canard. Mais rien ! Je me demandais déjà si je n’allais pas décharger mon fusil contre les lézards qui me sautaient par dessus les pieds ou contre Michel qui marchait derrière moi et dont je sentais les yeux fixés sur ma personne en costume masculin, et avec les plus coupables pensées.
Našla jsem zlatou střední cestu — tu zlatou střední cestu, kterou Francie najít neumí — skolila jsem na místě havrana, který seděl na vrcholku dubu a nic netušil, tím spíše, že tatínek a Michel leželi na trávě uprostřed mýtiny a přitahovali jeho pozornost.
Je trouvai le juste milieu, ce juste milieu que la France ne peut trouver, j’ai tué roide un corbeau qui perché tout au haut d’un chêne ne se doutait de rien, d’autant plus que mon père et Michel couchés sur l’herbe au milieu de la clairière, attiraient son attention.
Vytrhala jsem mu ocasní pera a udělala si z nich chochol. Ostatní nevystřelili ani jednou — jen chodili — a tatínek v čele, ve spodkách zastrčených do ponožek, obutý v obrovských střevících. Bylo na něm vidět, jak je vyhublý, a já se dávám do smíchu — využiji chvíle, kdy vstupuje do bažiny a místo aby ztlumil hlas, začne mluvit francouzsky — mysle, že tato změna jazyka postačí, aby je nevylekala — protože divoké kachny nerozumí.
J’arrachai les plumes de sa queue et je m’en fis une aigrette. Les autres n’ont même pas tiré une fois, ils ne faisaient que marcher et mon père à la tête, en caleçons fourrés dans ses chaussettes, et chaussé de souliers immenses. Sa maigreur était patente et je me mets à en rire saisissant l’occasion où entrant dans un marécage, au lieu de baisser la voix, il se met à parler français, pensant que ce changement d’idiome suffirait pour ne pas les effaroucher les canards sauvages ne comprenant pas.
Paul zastřelil drozda — to byl celý lov.
Paul a tué une grive, ce fut toute la chasse.
Matka, která věří, že její dítě je mrtvé — a mrtvé její vinou — která si není jistá jeho smrtí, ale neodváží se o ní říct nic ze strachu, že by se o ní ujistila — tato matka náhle znovu nalézá to oplakávané dítě, které způsobilo tolik úzkosti, tolik pochybností a utrpení... tato matka musí být šťastná. Zdá se mi, že to, co cítí, musí být přibližně totéž, co prožívám, když po každém chrapotu znovu naleznu hlas.
Une mère qui croit son enfant mort et mort par sa faute, qui n’est pas certaine de sa mort mais qui n’en ose rien dire de crainte de s’en assurer; cette mère retrouve tout à coup cet enfant pleuré qui a causé tant d’angoisses, qui a tant fait douter et souffrir... cette mère-là doit être heureuse. Il me semble que ce qu’elle ressent doit être à peu près la même chose que j’éprouve en retrouvant ma voix après chaque enrouement.
Když jsem se v salonu dosyta nasmála, zastavila jsem se na okamžik [na sch]odišti — a najednou jsem mohla zpívat!
Après avoir bien ri au salon, je m’arrêtai un instant [sur i’esca]lier et tout d’un coup j’ai pu chanter !
Za to vděčím Walitského léku.
C’est au remède de Walitsky, que je dois cela.
Poznámky
Pozn. překl.: Paul de Cassagnac (1842–1904) — francouzský bonapartistický novinář a duelista; Marie ho obdivovala. ↩
Pozn. překl.: Fronda — francouzské občanské války 17. století (1648–1653), kdy salonní ženy vykonávaly velký politický vliv. ↩
Pozn. překl.: Funk — značka lovecké pušky. ↩