❦
Pátek, 22. září 1876 (10. září)
Vendredi, 22 septembre 1876 (10 septembre)
Rozhodně už toho mám dost. Venkov mě dusí, otupuje, ohlupuje. Říkám to otci — a jak jsem zmínila, že bych se chtěla provdat za krále, začal mi dokazovat, že je to téměř nemožné kvůli hrozné pověsti naší rodiny. Říkal pravdu — ale nepřisvědčila jsem mu: sám o sobě může člověk říci jisté věci, ale slyšet je od druhých už nesnese. Odpověděla jsem mu, že to vše jsou jen Tutcheffčiny výmysly. S tou dobrou tetou nešetřím — a protože pořád jen zdůrazňuji vliv, který na otce má, on se snaží — slaboch a ješitník — dokázat, že ho neovládá, a neustále se proti tomu ohrazuje. To je mi nadmíru příjemné. Použila jsem pravý prostředek, jak podkopat vliv, který může mít ta rozkošná tvorka.
Décidément j’en ai assez. La campagne m’étouffe, m’engourdit, m’hébéte. Je le dis à mon père et comme je parlai d’épouser un roi il commença à me démontrer que c’était presque impossible à cause de l’affreuse réputation de ma famille. Il disait vrai mais je ne donnai pas mon assentiment; soi-même on peut dire certaines choses mais on ne peut pas les entendre dire par d’autres. Je lui répondis que tout cela n’était que des inventions de Mme Tutcheff. Je ne la ménage pas cette bonne tante, et comme je ne fais qu’appuyer sur l’influence qu’elle exerce sur mon père, il tache..., homme faible et orgueilleux, de prouver qu’elle ne le domine pas et s’en défend sans cesse. Cela m’est on ne peut plus agréable. J’ai employé le vrai moyen pour ébranler l’influence [que] peut avoir cette charmante créature.
A ten prostředek zabírá u každého.
Et ce moyen est bon pour tous.
V Římě — Pincio, který se zvedá jako ostrov nad krajinou prosekanou akvaduky, Porta del Popolo, obelisk, kostely kardinála Garobalda po obou stranách vchodu na Corso, Corso samotné, Palác Benátské republiky — pak ty tmavé a úzké ulice, paláce začernalé staletími, zbytky malého Minervina chrámu a konečně Koloseum. Zdá se mi, že to vše vidím... Zavřu oči a procházím městem, navštěvuji ruiny, vidím...
A Rome, le Pincio qui s’élève comme une île au dessus de la campagne coupée par des aqueducs, la Porte du Peuple, l’Obélis-que, les églises du cardinal Garobaldus qui sont à chaque côté de l’entrée du Corso, le Corso, le Palais de la République de Venise puis ces rues sombres et étroites, ces palais noircis par les siècles, les ruines d’un petit temple à Minerve et enfin le Colisée. Il me semble voir tout cela... Je ferme les yeux et je traverse la ville, je visite les ruines, je vois...
Jsem pravý opak těch, kdo říkají: sejde z očí, sejde z mysli... Sotva mi předmět zmizí z očí, nabývá dvojnásobné hodnoty — podrobně si ho představuji, obdivuji ho, miluji ho.
Je suis le contraire de ceux qui disent: loin des yeux, loin du coeur... A peine loin de mes yeux l’objet acquiert une valeur double, je le détaille, je l’admire, je l’aime.
S Římem je to jako s jistými lidmi — nelíbí se na první pohled, ale city k nim rostou, jako se pomalu, krok za krokem staví dům. To dodává takovým poutům pevnost a velkou něžnost, a vášeň z nich přitom nevyhání.
il en est de Rome comme de certaines personnes qu’on n’aime pas d’abord, mais pour lesquelles le sentiment s’augmente comme se bâtit une maison lentement, peu à peu. C’est ce qui rend ces affections-là solides et leur donne une grande douceur sans en chasser pour cela la passion.
škrtnutoPřibližně totožné s odstavcem výše
Miluji Řím — jen Řím. Minulou zimu jsem kvůli Audiffretovi zahořela láskou k Nice — ale Nice je rozkošné... to je vše. Tady miluji jen Řím. Řím „vás popadne“, jak řekl Laurenti o mém hlase — ovine vám mysl, zahalí vás zlatými hadry své minulosti a červenými liturgickými pláštěmi své téměř-minulosti a modrým suknem vojáků krále Viktora — toho vulgárního vojáka, toho korunovaného řezníka...
J’aime Rome, rien que Rome. Il y eut l’hiver dernier un élan d’amour pour Nice à cause d’Audiffret, mais Nice est charmante... c’est tout. Ici je n’aime que Rome. Rome « vous empoigne » comme a dit Laurenti en parlant de ma voix, vous entortille l’esprit, vous enveloppe dans les haillons dorés de son passé et dans les simarres rouges de son presque-passé et dans le drap bleu des soldats du roi Victor ce soldat vulgaire, ce charcutier couronné...
Výkřiky Lupercálií1 splývají se zpěvy křesťanů, vůně pohanských vonných látek s papežským kadidlem, činely Jupiterových kněží přehlušuje zvonění zvonů — chtěla jsem pokračovat... zakončit „zvuky varhan“ — ale... to je příšerné! Všechno obracím v posměch.
Les cris des Lupercales se confondent avec les chants des chrétiens, l’odeur des parfums païens avec l’encens des papes, les cymbales des prêtres de Jupiter sont couvertes par le tintement des cloches, j’avais envie de parler... de finir par « les sons de l’orgue » mais... mais c’est exécrable ! Je tourne tout en ridicule.
A svatý Petr — svatý Petr, když sluneční paprsek pronikne shůry, dopadá dolů a vytváří stíny a pruhy světla tak pravidelné jako architektura těch sloupů a oltářů. Ten sluneční paprsek, jenž jen pomocí svého stínu vytváří uprostřed mramorového chrámu chrám světla.
Et Saint-Pierre, Saint-Pierre lorsqu’un rayon de soleil pénètre par en haut et vient tomber formant des ombres et des [Mot noirci; traînées] lumineuses, aussi régulières que l’architecture de ces colonnes et de ces autels. Ce rayon de soleil qui à l’aide de son ombre seule, crée au milieu de ce temple de marbre un temple de lumière.
Se zavřenýma očima se přenesu do Říma... A je noc a zítra přijedou poltavští hroši... musím být hezká. Ach, budu... venkov mi nesmírně prospěl — nikdy jsem nebyla tak průzračná a svěží. [Začerněná slova] Řím — a do Říma nepojedu. Proč? Protože nechci.
Les yeux fermés je me transporte à Rome... et il est nuit et demain il viendra des hippopotames de Poltava... il faut être jolie. Oh ! je le serai... la campaqne m’a fait un bien énorme, jamais je n’ai été aussi transparente et fraîche. [Mots noircis] Rome et je n’irai pas à Rome. Pourquoi ? Parce que je ne le veux pas.
A kdybyste věděli, co mě toto rozhodnutí stojí — litovali byste mě. Podívejte... pláču nad tím. Ach, přísahám vám — slzy mi do očí nevhání Antonelli; už ho ani neobviňuji. Byla to chyba naší situace — a hlavně moje vina.
Et si vous saviez ce que cette résolution me coûte vous auriez pitié de moi. Tenez... j’en pleure. Oh ! je vous jure que ce n’est pas Antonelli qui m’arrache des larmes, je ne l’accuse même plus. C’était la faute de notre position et surtout ma faute.
A do Říma nepojedu až do příštího karnevalu — protože na karneval pojedu; jinak bych byla příliš nešťastná... A pak — později, až budu zakotvená — usadím se v Římě... Chtěla jsem to už udělat v Londýně a Paříži, ale tehdy jsem ještě neznala Řím. Žít v Římě nebo zemřít.
Et je n’irai pas à Rome jusqu’au carnaval prochain car j’irai au carnaval, sans cela je serais trop misérable... et puis... plus tard quand je serai fixée je m’installerai à Rome... J’ai déjà voulu le faire à Londres et à Paris mais c’est qu’alors je n’avais pas connu Rome,.. Vivre à Rome ou mourir.
Poznámky
Pozn. překl.: Lupercálie — starořímský svátek plodnosti (15. února); Marie se chlubí klasickými znalostmi. ↩