❦
Neděle, 24. září 1876 (12. září)
Dimanche, 24 septembre 1876 (12 septembre)
Zajímalo by mě, jak jsou na tom Knížecí vlasy — tak jsem se včera večer nudila, že jsem mu část spálila — podle jeho vlastního doznání.
Je me demande comment va la chevelure du Prince, je m’ennuyais tant hier soir que je lui en brûlai une partie, de son propre aveu.
Začíná být chladno — a s dost výraznou nechutí jsem se nechala vzbudit v sedm hodin. V osm jsem se ještě pokoušela získat pár okamžiků navíc a v devět hodin jsem vstoupila do salonu s černou sametovou čepičkou na hlavě a černou amazonou vyhrnutou tak, aby bylo vidět erby vyšité navrchu holínek.
Il commence à faire froid et c’est avec une répugnance assez prononcée que je me laissi réveiller à sept heures. A huit heures je tâchais encore de gagner quelques instants de plus et à neuf heures j’entrais au salon, ma toque de velours noir en tête, et mon amazone noire retroussée de manière à montrer mes armes brodées au haut des bottes.
Lovci tu byli všichni: Kamensky, jakýsi Porthos, Volkovitsky — fúrie z „Iphigénie na Tauridě“,1 Pavelko — příšerný advokát, Salko — nesnesitelný architekt, Schwabé — majitel sedmnácti loveckých psů, Lihovtich — úředník skoro stejně obrovský jako Kamensky — muž, jehož jméno neznám — tatínek, Michel, Paul.
Les chasseurs étaient tous là, Kamensky, un Porthos, Volkovitsky, une furie de « L’Iphigénie en Tauride », Pavelko un affreux avocat, Salko, un exécrable architecte, Schwabé, le propriétaire de dix-sept chiens de chasse, Lihovtich, un fonc-tionnaire presque aussi énorme que Kamensky, un homme dont je ne sais pas le nom, mon père, Michel, Paul.
Celá ta společnost prohlížela pušky, rokovala o nábojích, pila čaj a vyměňovala si vtipy stejně plytké jako vulgární. Vyjímám otce a naše dva mladíky.
Tout cela examinait les fusils, discutant sur les cartouches, prenant du thé, et échangeant des plaisanteries aussi plates que vulgaires. J’excepte mon père et nos deux jeunes gens.
Pavelko — ten sluha — mi přivedl svého koně z Poltavy; právě jsem se chystala naskočit do sedla, ale to hezké zvíře se vzepjalo a skočilo stranou — jen tak tak jsem stačila uskočit na práh dveří. Náš Cicero tedy zůstal se svým koněm — a dobře jsem udělala, že jsem mu ho přenechala: sotva se dotkl sedla, zvíře ho shodilo na zem.
Pavelko, ce domestique m’a amené son cheval de Poltava, j’allais \'enfourcher mais le joli animal se cabra et se jeta de côté, je n’eus que le temps de sauter sur le seuil de la porte. Notre Cicéron resta donc avec son cheval, et bien m’en a prit de le lui laisser, à peine avait-il touché la selle que la bête le jeta à terre.
Nastoupila jsem s otcem a oběma puškami. Těsně za námi jely čtyři vozy.
Je pris place avec mon père et nos deux fusils. Quatre voitures nous suivaient de près.
Víte, jak probíhá honba2 na vlky v Rusku?
Savez-vous comment se fait une battue au loup en Russie ?
A předem mě omluvte, dopouštím-li se loveckých barbarismů — o lovu nevím ani slovo.
Et d’abord excusez si je commets des barbarismes cygénétiques, je n’en sais pas le premier mot.
Obci a starostovi3 — neboli rychtáři — se lov oznamuje už týden předem, aby se sešlo dost mužů; ale kvůli poltavskému jarmarku jich dorazilo na místo srazu jen sto nebo sto dvacet.
Depuis une semaine déjà la chasse est annoncée à la commune, au starosta ou bailli, afin de rassembler une quantité suffisant d’hommes, mais à cause d’une foire à Poltava ... il n’en arriva que cent ou cent-vingt au rendez-vous.
na okraji
bylo přes dvě stě mužů a sítě byly roztaženy na šest až osm kilometrů. Kníže Kotchoubey poslal své sítě, protože sám přijít nemohl.
dans la marge Il y eut plus de deux cents hommes et des filets furent tendus sur une étendue de six à huit kilomètres. Le Prince Kotchoubey avait envoyé ses filets, ne pouvant lui-même venir.
Třásla jsem se zimou — otec nás seřadil bez rozdílu po obou stranách cesty, spočítal a rozdělil do dvou skupin: ozbrojené a neozbrojené. Mezi sedláky se našlo asi dvacet mužů s puškami; ostatní dostali píky — totiž dlouhé tyče se železnou lilií na konci, jako staří Galové. Těmi píkami se pak zbaběle dobíjí zvíře chycené do sítí.
Je grelottais, mon père nous rangea tous sans distinction de chaque coté du chemin, nous compta, et ensuite nous partagea en deux sections. Les armés et les sans armes. Il se trouva parmi les paysans une vingtaine de porte-fusil, aux autres on distribua des piques; c’est-à-dire de longs bâtons avec une fleur de lys en fer à l’extrémité comme les anciens Gaulois. Ces piques sont pour tuer lâchement la bête prise dans les filets.
Dva oddíly sedláků se vydaly jeden doleva, druhý doprava, aby se setkaly za lesem a lépe ho obklíčily.
Les deux troupes de paysans prirent l’une à gauche, l’autre à droite afin de se joindre derrière la forêt et mieux l’entourer.
Sítě jsou roztaženy tak, aby se do nich zvíře, vyhnané křikem těch lidí, chytilo — když předtím proběhne kolem lovců číhajících v záloze před sítěmi.
Les filets sont tendus de manière à ce que la bête chassée par les cris de ces hommes vienne s’y prendre en passant premièrement devant les chasseurs qui sont embusqués avant les filets.
Tak, začínáme — polský správce na koni, v čepičce z voskovaného plátna ve tvaru přilby, s píkou v ruce, která — ač sedí na koni — sahá až k zemi a přitom ještě ční nad jeho hlavu — cválá sem a tam a nic nedělá.
Voilà, nous allons donc commencer, l’intendant polonais à cheval, en calotte de toile cirée en forme de casque, et sa pique à la main qui, tout à cheval qu’il soit touche la terre et s’élève encore au dessus de sa tête, galope, va et vient et ne fait rien.
Natahuji kohoutek, srovnávám si loveckou brašnu, v níž mám kapesník a pár rukavic, kašlu — a jsem připravena. Každý si volí nejlepší místo — otec mi ukáže to mé a postaví se o kousek dál.
J’arme mon fusil, ajuste ma gibecière contenant un mouchoir de poche et une paire de gants, tousse et je suis prête. Chacun se choisit le meilleur endroit, mon père me désigne le mien et se place à quelque distance.
A jsem tu sama uprostřed lesa — s nabitou a nataženou puškou v rukou, vlhkostí v nohách a chladem všude. Ocelové podpatky se mi bořily do půdy rozmočené včerejším deštěm — což zesilovalo chlad a bránilo mi pokračovat.
Me voilà donc seule au milieu de la forêt, un fusil tout chargé et armé dans les mains, de l’humidité dans les pieds et de la froidure partout. Mes talons d’acier s’enfonçaient dans cette terre mouillée de la pluie d’hier, ce qui augmentait le froid en m’empêchant de continuer.
Co myslíte, že jsem udělala, sotva jsem osaměla? Ach, to je prosté — nejprve jsem se podívala, co je vidět skrze stromy na nebe — šedé a chladné nebe — pak jsem se rozhlédla kolem sebe a uviděla vysoké, ale již podzimní4 stromy. Na zemi jsem spatřila otcův plášť, lehla jsem si na něj a začala snít, že lovíme... s velkoknížetem, který je do mě zamilovaný, ocitne se se mnou o samotě a vyznává mi lásku... V tu chvíli cítím něco teplého hned vedle — obrátím se... Bože! Tři zvířata... tak jemná jako mazlivá: velký černý pes a dva malí černí psi — Joux I. a Joux II.
Que pensez-vous que je fis à peine seule ? Oh ! c’est bien simple, je... regardai d’abord ce qu’on voyait, à travers les arbres du ciel, un ciel gris et froid, ensuite je regardai autour de moi, je vis des arbres hauts mais déjà automnés [sic], et apercevant le manteau de mon père par terre, je m’étendis dessus et me pris à songer que nous chassions... avec un grand duc amoureux de moi, qu’il se trouvait seul avec moi et me déclarait son amour, en cet instant je sens quelque chose de tiède tout près de moi je me retourne... ciel !... trois animaux...aussi doux que caressants, le grand chien noir et les deux petits chiens noirs, Joux I et Joux II.
Konečně jsem rozeznala výstřel: signál — ihned výkřiky našich sedláků, zatím ještě velmi daleko. Jak se přibližovaly, mé snění se vzdalovalo — a když byly dost blízko, aby se dalo pocítit to vzrušení, které vždy vyvolají výkřiky mnoha lidí křičících naráz, byť jen pro smích — vstala jsem, chopila se pušky a nastražila uši, stejně jako mí tři psi. Výkřiky se přibližovaly — slyšela jsem už, jak buší pikami do větví, aby hluk ještě zvětšili.
Enfin je distinguai un coup de fusil : le signal, aussitôt les cris de nos paysants, très loin encore; à mesure qu’ils se rapprochaient ma rêverie s’éloignait et lorsqu’ils furent assez près pour qu’on pût ressentir cette émotion que donnent toujours les cris de beaucoup de gens criant tous ensemble même pour rire, je me levai sur pieds, sautai sur mon fusil et dressai l’oreille ainsi que mes trois chiens. Les cris se rapprochaient, j’entendais déjà les coups qu’on donnait aux branches avec les piques, pour augmenter le tapage.
Každou chvíli mi připadalo, že slyším praskání v houštinách — vlci dávají přednost hustým místům — tam vzadu křičeli čím dál více, a když se objevili první muži, srdce mi poskakovalo o překot, myslím, že jsem se dokonce na okamžik roztřásla. Ale muži před sebou nic nehnali — sítě byly prázdné. Když je prohlédli, našli v nich jen ubohého zajíce, kterého obr Kamensky zabil kopnutím. Ten ohavný surovec.
Il me semblait à chaque instant entendre des craquements dans les broussailles, car les loups préfèrent les endroits épais; on criait là-bas de plus en plus, et quand parurent les premiers hommes mon cœur sautait à bonds casquadés, je crois même que j’ai tremblé un instant. Mais les hommes ne chassaient rien devant eux; les filets se trouvèrent vides après inspection on n’y trouva qu’un pauvre lièvre que le géant Kamensky tua d’un coup de pied, l’abominable brute.
Jeden po druhém přicházeli všichni ostatní lovci — blahopřáli si k všeobecné smůle a docela vesele vyrazili na rovinu, kde se pod stohem slámy nebo sena chystali jíst slané pochutiny a pít kořalku. Sedláky (sto dvacet mužů) pohostili pečenými skopci, paštikami a kořalkou. To se zdá velkolepé — a v Rusku je to jen přirozené. Ta dobrá zvířata — ne, lidé — se zvědavě dívali na tohle stvoření napůl ženské, napůl mužské, spíše ženské, které neslo pušku a usmívalo se na ně od ucha k uchu. Otec jim mluvil o zákoně o koních — myslela jsem, že je burcuje pro Srbii.
L’un après l’autre arrivèrent tous les autres chasseurs, on se complimenta sur la guigne générale et on marcha assez gaiement vers la plaine où sous une meule de paille ou de foin on se disposa à manger des choses salées et à boire de l’eau de vie. Les paysants furent régalés (hommes: cent vingt), de moutons rôtis, de pâtés et d’eau-de-vie. Ça semble grandiose et ce n’est que naturel en Russie. Ces braves animaux, non, hommes examinaient curieusement cette créature moitié femme moitié homme, et plutôt femme, qui portait un fusil et leur souriait à pleine bouche. Mon père leur parla de la loi concernant les chevaux, je crus qu’il les haranguait pour la Serbie.
Když jsme si odpočinuli, vydali jsme se znovu do tmavých lesů. Ale protože se tentokrát místo vlka lovil zajíc, bylo třeba jít, jít, jít — sledovat devětadvacet psů sledovaných lovcem, kterého poslal včera kníže Kotchoubey. Slunce vyšlo — a zveselela bych, kdyby únava nebyla nahradila vlhkost. Tatínek sledoval štěkání psů a já sledovala tatínka, skrze stromy s propletenými větvemi, jež by leckoho choulostivějšího, než jsem já, zarazily — ale každý na svém místě: na lovu nejsme na plese ani v salonu, takže stěžovat si je směšné; lepší nejít vůbec. Po dvou hodinách chůze jsme neviděli ani ocas zajíce. Setkání vzrušují, i když nic nepadne — to zdravé očekávání mě činilo netrpělivou, a když jsme našli vůz, vrátila jsem se s otcem pod otcovskou střechu5.
Reposés, nous nous remîmes dans les bois sombres. Mais comme au lieu de loup on chassait cette fois le lièvre, il fallut marcher, marcher, marcher, suivre les vingt-neuf chiens [suivis par le chasseur que le prince Kotchoubey a envoyé hier. Le soleil parut, et je serais devenue gaie si la fatigue n’avait pas remplacé l’humidité; mon père suivait les aboiements des chiens et je suivais mon père, à travers les arbres avec leurs branches entrelacées qui auraient donné à songer à une plus douillette que moi; mais chaque à sa place, à la chasse on n’est pas au bal ou au salon, il est donc ridicule de se lamenter, autant vaut ne pas y aller. Au bout de deux heures de marche nous n’avions pas vu la queue d’un lièvre. Les rencontres excitent, même lorsqu’on manque; cette saine attente m’a impatientée et trouvant notre voiture je revins avec mon père « al paterno tetto ».
Nechala jsem se natřít parfémem, oblékla se a sešla dolů za ostatní, kteří přinesli tři zajíce.
Je me fis frotter de parfum, m’habillai et descendis retrouver les autres qui avaient apporté trois lièvres.
Byla jsem obdivuhodně krásná (vždy řečeno relativně, nakolik krásnou mohu být). Skromnost? Fuj tedy — ale bylo to zbytečné: žádná z těch nestvůr se nepodobá muži.
J’étais admirablement jolie (toujours parlant relativement, autant que je puis être jolie). De la modestie ? fi, donc, mais c’était inutile, aucun de ces monstres ne ressemble à un homme.
Se sedláky jsem otevřená a přátelská, s těmi, kdo mi jsou vzděláním rovni, jsem myslím docela příjemná — ale s těmi neřády! Abych s nimi nemusela mluvit, hrála jsem karty a prohrála stovku franků tomu obrovi.
Avec les paysans je suis expansive et familière, avec mes égaux d’éducation je suis assez agréable je crois, mais avec ces saligauds ! Pour éviter de leur parler je jouai et je perdis une centaine de francs au géant.
Volkovitsky nám pak vyprávěl židovské anekdoty — a s tímto málem a se dvěma jídly jsme se dovlekli k jedenácté hodině.
Volkovitsky nous dit ensuite des anecdotes juives et on arriva avec ce peu et avec deux repas à arriver vers onze heures.
Hrálo se znovu — a já přešla do knihovny psát dopis obchodníkovi s koňmi v Petrohradě. Jak se rozumí, Kníže mě následoval — a poté co mě prosil, abych mu dala ruku k políbení, což jsem po deseti minutách učinila, a bez přílišné nechuti — ten malý se na mě podíval, povzdechl si, několikrát začal něco zvolat a nedořekl a pak se mě zeptal, kolik mi je let.
On joua de nouveau, et je passai dans la bibliothèque écrire une lettre à un marchand de chevaux à Pétersbourg. Comme de raison le prince me suivit, et après m’avoir supplié de lui donner ma main à baiser, ce que je fis au bout de dix minutes et sans trop de répugnance; le petit, m’ayant regardée, ayant soupiré, commencé et interrompu plusieurs exclamations, me demanda quel âge j’ai.
„Sedmnáct.“
- Dix-sept ans.
„Nuže — až vám bude dvacet... pět let, budu se vám dvořit.“
- Eh bien quand vous aurez vingt... cinq ans je vous ferai la cour.
„Ach, výborně.“
— Ah ! fort bien.
Chvíli mě prohlížel, pak:
Il m’examina pendant quelques instants, puis:
„A tehdy... tehdy mě odmítnete? Ach! Ach!“
— Et alors... alors vous me repousserez ? Oh ! Oh !
Vidíte tu vypočítavost, tu kombinaci, ten plán? Viděla jsem ji v jeho tváři, v očích — uhodla jsem ji z dřívějších případů — a zdálo se mi to tak zábavné, tak převelice zábavné, že jsem to vypravovala Kněžně a otci — a otce jsem prosila, aby to malému neříkal. Ten vyděšen uprchl do červeného domu a vrátil se celý zmatený, protože nevěděl, jak se na něj tatínek bude tvářit. Kdybych nebyla uhodla — to jest, kdyby nebyl chtěl říct to, co jsem pochopila — neutíkal by a pak mi nepovídal hromadu nesmyslů, které připomínaly stížnosti, výčitky, vše a nic.
- Voyez-vous ce calcul, cette combinaison, ce projet ? Je le vis à sa figure, à ses yeux, je le devinai d’après les antécédents, et cela me parût si amusant mais si amusant, que je le racontai à la Princesse et à mon père, le priant de n’en rien dire au petit, qui effrayé s’était réfugié dans la maison rouge et revint tout confus ne sachant quelle figure lui allait faire mon père. Si je n’avais pas deviné, c’est-à-dire s’il n’avait pas voulu dire ce que j’ai compris, il ne se sauverait pas et ne me dirait pas ensuite un tas de balivernes qui ressemblaient à des plaintes, à des reproches, à tout et à rien.
Ten skvělý den zakončil koncert na schodišti; můj hlas, totiž zatím jen polovina mého hlasu, je přivedl do vytržení, ale myslím, že tomu vůbec nerozumějí a obdivují naslepo…
Cette brillante journée a été terminée par un concert sur l’escalier, ma voix, c’est-à-dire la moitié de ma voix encore, les a fait pâmer, mais je crois qu’ils n’y entendent rien et admirent au hasard...
Pro mě jsou to zvířata, a ne lidé.
Pour moi ce sont des animaux et pas des hommes.
Znovu najdu Řím u Dumase; nečetla jsem ho, dokud jsem nenapsala tyto stránky, stejně zbytečné jako nezajímavé, protože už samo jméno Říma mě rozechvívá jako kdysi vévoda z Hamiltonu. Teď tedy šílejme — napůl už šílím z Pompejí a Neapole.
Je vais retrouver Rome par Dumas, je n’ai pas lu avant d’avoir écrit ces pages aussi inutiles que peu intéressantes, car le nom seul de Rome m’émotionne comme jadis le duc de Hamilton. A présent allons nous affoler, je le suis déjà à moitié par Pompeï et Naples.
Rostou mi křídla, když myslím na Itálii, už se nedotýkám země a div nezvolám, s „Mignon“ či bez ní:
Il me pousse des ailes quand je songe à l’Italie, je ne touche plus à la terre et je suis prête à m’écrier avec ou sans “Mignon”:
„Itálie, paprsku nebes.
« Italia, raggio del ciel,
Blažená zemi…6“
Suol beato... «
Poznámky
Pozn. překl.: „Iphigénie en Tauride“ — opera Glucka (1779); „furia“ je typ operní postavy, zde Marie narážkou charakterizuje divoký výzor dotyčného. ↩
Pozn. překl.: Battue — štvanice, při níž nadháněči ženou zvěř k čekajícím lovcům. ↩
Pozn. překl.: Starosta — venkovský představený, starší obce v ruském impériu. ↩
Pozn. překl.: Tak v textu: „déjà automnés [sic]“ – Mariin novotvar (doslova „již zpodzimnělé“). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „al paterno tetto“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Italia, raggio del ciel, / Suol beato...“ ↩