❦
Sobota, 16. září 1876 (4. září)
Samedi, 16 septembre 1876 (4 septembre)
Křivě jsem přísahala — dala jsem čestné slovo, a přitom lhala, ale vymanila jsem se z nepříjemné situace.
Je me suis parjurée, j’ai donné ma parole d’honneur en mentant, mais je me suis tirée d’un pas désagréable.
Máma mi v dopise píše: serre-la à Gritsa Miloradovitch — to znamená: podej ruku Gritzovi Miloradovitchovi.
Dans la lettre que m’écrit maman, elle dit : serre-la à Gritsa Miloradovitch, ce qui veut dire : serre la main à Gritz Miloradovitch.
Vzhledem k otcovým podezřením, naší včerejší rozmluvě a klevetám, které kolují po městě, jsem ty řádky začernila inkoustem, když jsem otci dávala dopis ke čtení, ale on je přesto dokázal rozluštit a uhodnout. Ta slova by přešla nepovšimnuta — ale vymazána nabyla směšné důležitosti, a protože jsem nevěděla, co dělat, usmála jsem se a řekla, že otec je mizerný věštec.
Vu, les soupçons de mon père et notre conversation d’hier, et les bruits qui courent en ville, en donnant à lire à mon père cette lettre, je tachai d’encre ces lignes, mais il parvint à déchiffrer et à deviner. Ces mots auraient passés inaperçus, mais effacés ils acquéraient une importance ridicule, aussi ne sachant que faire je souris en disant que mon père était un médiocre devin.
„Chceš, drahoušku, předstírat nepravdu, abys poznal pravdu!“
— Tu veux, mon cher, en plaidant le faux savoir le vrai !
„Jak to — ty to popíráš?“ vzkřikl ohromen.
— Comment tu nies ? s’écria-t-il stupéfait.
„Ano, popírám.“
— Oui, je nie.
„Tvé čestné slovo?“
— Ta parole d’honneur ?
„Mé čestné slovo! Odvážil by ses pochybovat, tatínku?“
— Ma parole d’honneur ! Oserais-tu en douter mon père?
„Ach!“ řekl, „je to možné? Taková drzost mě omráčila.“
— Oh ! fit-il, est-il possible, je suis foudroyé par tant d’audace.
„Kdybych nepovažovala tvá slova za lest, kterou mě chceš přimět přiznat pravdu, urazila bych se — ale jen se směji.“
— Si je ne prenais pas tes paroles pour une ruse afin de me faire avouer le vrai, je m’offenserais; mais je ne fais que rire.
„Dáváš čestné slovo?“
— Tu donnes ta parole d’honneur ?
„Ano, a přísahám před Bohem!“
— Oui, et je jure devant Dieu !
Jaká hrůza.
Quelle horreur.
Otec nebyl vůbec přesvědčen a já jsem lhala nadarmo — tedy hanebně. Lhát je vždy hanebné, a jakmile člověk jednou poruší slovo, není už žádná zábrana proti lži a svědomí.
Mon père n’était pas du tout convaincu et j’avais menti pour rien, donc honteusement. Il est toujours honteux de mentir, et une fois qu’on a violé sa parole, il n’y a plus de barrière contre le mensonge et la conscience.
Šla jsem sama do kostela a modlila jsem se z celé duše — nebylo nikoho, kdo by se díval, komu se předvádět. Byla jsem tam jen já, kněz a jáhen.
Je m’en allai seule à l’église et je priai de toute mon âme, il n’y avait qui regarder, à qui se faire voir. Il n’y avait que moi, le prêtre et le diacre.
Otec mě vzal na procházku, a sotva jsme si sedli ke stolu, řekl:
Mon père m’emmène promener et à peine fûmes-nous à table qu’il dit :
„Ach, Marie, tvá diplomacie je špatná!“
— Ah ! Marie, ta diplomatie est mauvaise !
Abych tedy prokázala svou nevinu a hlavně naivitu, vylíčila jsem celou věc a hlavně jsem zdůrazňovala, jak zbytečné by bylo mazat tak prostou věc a lživě ji popírat.
Alors pour prouver mon innocence et surtout ma naïveté je racontai l’affaire, alléguant surtout l’inutilité d’effacer une chose aussi simple et de la nier en mentant.
Nevěděla jsem, jak z toho vyjít — otec jasně viděl Gritzovo jméno, po tolika hádkách jsem se nemohla přiznat.
Je ne savais comment sortir de là, mon père avait bien vu le nom de Gritz, après tant de discussions je ne pouvais plus avouer.
„Ach, jak je tatínek mazaný!“ zvolala jsem a hledala novou lež.
- Ah ! comme papa est rusé ! m’écriais-je en cherchant un nouveau mensonge.
Předstírá nepravdu, abych mu vypověděla pravdu. Přiznávám to — jsi obratný, prohlédneš mě, víš, že nedokážu nic udržet v tajnosti, a volíš ten pravý prostředek, abych ti řekla všechno. Ach — ale ne, tentokrát neřeknu — zakazuji si to říct!
Il plaide le faux pour que je lui raconte le vrai. J’en conviens, tu es adroit, tu me devines, tu sais que je ne peux rien garder en secret et tu emploies le bon moyen pour que je te dise tout. Ah ! mais non, cette fois je ne dirai pas, je me défends de le dire !
Lámala jsem si hlavu a zoufala jsem si.
Je me creusais la tête et me désespérais.
Otec setrvával ve své nedůvěře — a měl naprostou pravdu.
Mon père continuait son incrédulité, et il avait bien raison.
„Poslyšte,“ řekla jsem, „jdu pro ten slavný dopis a všichni ho rozluštíte! Jak jste tu všichni zvláštní, Bože dobrý! Co by bylo špatného na tom pozdravit Gritze Miloradovitche? A proč bych to skrývala?“
- Tenez, dis-je, je vais chercher cette fameuse lettre et vous déchiffrerez tous ! Que l’on est extraordinaire ici, Bon Dieu ! Quel mal y aurait-il à saluer Gritz Miloradovitch ? Et pourquoi le cacherais-je ?
Paul běžel za mnou — utrhla jsem ten kousek, spálila ho, dala dopis Paulovi a nařídila mu, ať řekne, že ho zvedl z koberce dřív než já.
Paul courut derrière moi, j’arrachai le morceau, je le brûlai, je donnai la lettre à Paul et lui ordonnai de dire qu’il l’avait prise avant moi sur le tapis.
„To je přesně to, co jsem potřeboval,“ řekl otec, ukázal na roztrhaný dopis a s úsměvem dodal:
- C’est tout ce qu’il me fallait, dit mon père en désignant la lettre déchirée, et en souriant :
„Nuže, je-li tomu tak, ustoupím tvým lstem a vše povím Kněžně! Pojďte, teto.“
- Eh bien, puisqu’il en est ainsi je vais donc céder à tes ruses et je raconterai tout à la Princesse ! Venez, ma tante.
Přišla jsem na to. Gritz a Grof1 si jsou podobní v ruštině jako ve francouzštině, Miloradovitch a Merjeewsky taktéž — zvláště v ruštině: v kontextu dopisu je koncovka Miloradovitchovi jako Merjeewskému.
J’avais trouvé. Gritz et Grof se ressemblent en russe comme en français, Miloradovitch et Merjeewsky aussi, surtout en russe, dans le sens de la lettre la terminaison est Miloradovitchou comme Merjeeskomou.
„Vidíte, Kněžno,“ začala jsem náramně tajemně a s úžasnou přirozeností, „vidíte, slyšela jste před dvěma lety mluvit o jistém hraběti Merjeevském?“
— Vous voyez Princesse, commençai-je avec un grand air de mystère et un naturel prodigieux. Vous voyez, vous avez entendu, il y a deux ans parler d’un certain comte Merjeevsky ?
„Ano, ano.“
— Oui, oui.
„Nuže, víte také, že mi tehdy bylo patnáct let a že jsem ho nenáviděla?“
- Eh bien, vous savez aussi que j’avais quinze ans alors et que je le détestais ?
„Ano.“
- Oui.
„A k tomu nebyl bohatý — chápete.“
— Et avec cela il n’était pas riche, vous comprenez.
„Velmi dobře.“
— Très bien.
„Nuže, poslechněte si tu příhodu — ten pán právě zdědil ohromné jmění. Máma mě o tom zpravila v předchozím dopise — tom, který jsem otci nedala, tom, který jsem odnesla k sobě a zamkla — vzpomínáte?“
- Eh bien voici quelle aventure, ce monsieur vient d’hériter d’une immense fortune, ma mère m’en avertit dans une lettre précédente, celle que je n’ai pas donnée à mon père, celle que j’ai emportée chez moi et enfermée, vous vous souvenez ?
„Ano, ano, a pak?“
— Oui, oui, après ?
„Pak — má matka... víte, co to je matka...“
- Après, ma mère... vous savez ce que c’est qu’une mère...
„Nu tedy — víte přece, matka se vždy snaží, vždy hledá takzvané blaho své dcery — a tak mi máma píše, že bych se měla znovu setkat s hrabětem, který je teď v Charkově, ale nic takového jsem neudělala — nenávidím ho, víte, co to u mě znamená. A v tomto dopise, v tom slavném, mi říká: pozdrav za mě ‚Graphou Merjeeskomu‘ — jako radu, jako vzpomínku. vidíte tu podobnost?“
Eh bien, mais vous savez une mère tâche toujours, cherche toujours le soi-disant bien de sa fille, eh bien, ma mère me parle de revoir le comte qui est en ce moment à Harkoff mais je n’en ai rien fait, je déteste, vous savez ce que cela veut dire chez moi. Et dans cette lettre-ci, dans la fameuse, elle me dit : serre de ma part la main Graphou Merjeeskom ou en guise de conseil, de souvenir. vous voyez la ressemblance ?
„Ach, aha, chápu!“
- Ah ! ha, je comprends !
„vidíte — ale jen to nevypravujte; je to velmi prosté, ale jsou jisté věci, které opakované jsou těžko... prostě je to velmi choulostivé — mateřská starostlivost může být obrácena v posměch nebo v podlou, zištnou vypočítavost... takže, Nataljo Pavlovno, spoléhám na vás... a...“
- vous voyez, seulement, ne le racontez pas; c’est très simple, mais il y a de certaines choses qui répétées sont difficiles à... enfin c’est très délicat, la sollicitude maternelle peut être tournée en ridicule ou en un calcul mercenaire, vilain... ainsi, Natalaia Pavlovna, je compte n’est-ce pas? sur vous... et...
„Ach, Mousse, buďte klidná — nic neřeknu. pochopila jsem.“
- Oh ! Mousse, soyez tranquille, je ne dirai rien, j’ai compris.
To všechno vypravuji proto, abych vám řekla, že bych se mohla hodit k lepšímu než ke klamání hrbaté tety a krátkozrakého otce.
Tout cela c’est pour vous dire que j’aurais pu servir à autre chose qu’à tromper une tante bossue et un père myope.
Vrátila jsem se ke stolu, od té chvíle už jako vítězka. Otec se vše dozví večer nebo zítra.
Triomphante désormais je me remis à table. Mon père saura tout ce soir ou demain.
napříč stránkou
Jsem idiotka.
en travers Je suis idiote.
Je to ošklivé, ale dobře vymyšlené. Mějte odvahu! Celý ten den jsem ani na okamžik nezakolísala — na škádlení a pochybovačné úsměvy jsem odpovídala úsměvy plnými jistoty a dokonalého klidu. A když jsem na svou historku přišla, řekla jsem ji jako věc, která mi dávno svrběla na jazyku a ke které mě otcovy manévry konečně donutily.
C’est vilain mais bien trouvé. Ayez de l’audace ! Pendant toute cette journée je ne me suis pas troublée un instant et, aux taquineries et aux sourires d’incrédulité, je répondais par des sourires pleins d’assurance et de calme parfait. Et ayant trouvé ma blague je la dis comme une chose qui me tourmentait la langue depuis longtemps et que j’étais enfin forcée de dire, poussée à bout par les manœuvres de mon père.
napříč stránkou
Jsem idiotka.
en travers Je suis idiote.
Na druhé straně jsem nadále spokojená — pochlebování gubernátora a jeho ženy zvýšilo vážnost, v níž mě má pan Konstantin; dojem, který dělám, mu lichocí. Ostatně ani mně samotné není proti mysli, že se říká: „Víte — ta Bashkirtseffova dcera je velká krasavice.“
D’un autre côté je continue à être contente, les flatteries du gouverneur et de sa femme ont augmenté l’estime de M. Constantin pour moi; l’effet que je produis le flatte; d’ailleurs je ne suis pas fâchée moi-même de savoir qu’on dit : « Vous savez, la fille de Bashkirtseff, est une grande beauté. »
Ti ubozí hlupáci — copak nic neviděli?
Ces pauvres imbéciles, ils n’ont donc rien vu ?
Poznámky
Pozn. překl.: Grof — hrabě (z německého Graf); zvukově podobné jménu Gritz v ruštině. ↩