❦
Čtvrtek, 14. září 1876 (2. září)
Doménica se mnou pila kávu, pak jsem se připojila k ostatním a mluvilo se o Pašově odjezdu, zatímco on chodil sem a tam, kupoval a vyměňoval pušky, neboť je to udatný lovec před Hospodinem jako Nimrod. Otec ho prosil, aby zůstal, ale tahle umíněná povaha, jakmile jednou řekne ne, by od toho za nic na světě neustoupila.Jeudi 14 septembre 1876 (2 septembre)
Vzala jsem ho stranou, a jak jsme chodili po chodbě, prosila jsem ho, aby zůstal.
Je le pris à part et tout en marchant dans le corridor je le priais de rester.
„Dovolte mi aspoň odjet na dva dny!“ říkal, a potom:
- Permettez-moi au moins de m’en aller pour deux jours ! disait-il, et puis :
„Neproste mě, abych zůstal, snažně vás prosím, protože bych vás nemohl poslechnout…“
- Ne me priez pas de rester je vous en supplie, car je ne pourrais pas vous obéir...
„A proč?“
- Et pourquoi ?
„Ale protože… víte… a pak nechci, aby Michel, který jinak… a to ještě není ono, ale…“
- Mais parce que... vous savez... et puis je ne veux pas que Michel, qui sans cela... et ce n’est pas encore ça, mais...
„Aha! Ha! Zelený muži! Tak proto! Ach, jak jste podivný! Aha, tohle je to, čeho se bojíte, z Michela máte strach!“
- Ah ! ha ! homme vert ! C’est pour cela ! Oh ! que vous êtes donc étrange. Ah ! c’est ça que vous craignez, c’est de Michel que vous avez peur !
„Nu, když víte proč, tak mě netrapte.“
- Et bien puisque vous savez pourquoi, ne me tourmentez pas.
„Naopak, zelený muži!“
- Au contraire homme vert !
Vskutku, jen bláznice mohla takhle škádlit muže.
En effet il fallait être folle pour taquiner un homme de la sorte.
Prosila jsem ho marně a byla bych ho ráda zdržela, hlavně proto, že jsem věděla, že to nejde. Vláčela jsem ho pod paží po celém nádraží, nestarala jsem se o dav a zastavovala jsem Židy, abych jim francouzsky řekla:
Je l’avais prié en vain et je n’aurais pas été fâchée de le retenir, surtout parce que je savais que c’était impossible. Je le traînais à mon bras, parcourant la gare, sans me soucier de la foule, et arrêtant des Juifs pour leur dire en français:
„Vidíš tamhletoho hezkého hocha? Tak to je ten, co se bojí Michela.“
- Tu vois ce beau garçon-là ? Eh bien c’est celui qui craint Michel.
A šla jsem dál a nechala Žida jeho úžasu. Na chvíli jsem Pašu opustila, abych si popovídala s Lolou, její matkou a strýcem Nicolasem, kteří mě přišli vyprovodit.
Et je passais outre laissant le Juif à son étonnement. Je le laissai un instant pour causer avec Lola, sa mère et mon oncle Nicolas qui vinrent me voir partir.
Byl tam obrovský dav, protože odjíždělo sedmapadesát dobrovolníků do Srbska1. A protože mi nezáleželo na všech těch lidech, které neznám a které považuji za lůzu (nemluvím o dobrovolnících), chodila jsem dál po nádraží, hned s Paulem, hned s Lolou, hned s Michelem, s Pašou, s každým postupně. Osoba v bílém, a k tomu tak neposedná, na sebe brzy upoutá pozornost.
Il y avait une foule énorme à l’occasion du départ de cinquante-sept volontaires pour la Serbie. Et comme je ne me souciais pas de tous ces gens que je ne connais pas, et que je crois de la canaille (je ne parle pas des volontaires), je continuai de parcourir la gare tantôt avec Paul, tantôt avec Lola, tantôt avec Michel, Pacha, avec chacun à son tour. Une personne habillée de blanc et si remuante ne tarde pas à être remarquée.
„Tohle od Paši tedy opravdu není hezké,“ řekla Lola, když se dozvěděla, oč jde.
- En vérité, Pacha n’est pas aimable - dit Lola ayant appris de quoi il était question.
Nato jsem se, snažíc se nesmát, přiblížila k zelenému muži a pronesla k němu krátkou řeč, velmi suchou a velmi dotčenou, a protože měl slzy v očích a mně se chtělo smát, vzdálila jsem se, abych nezkazila docílený dojem tím, že vyprsknu smíchy.
Alors m’efforçant de ne pas rire je m’approchai de l’homme vert et je lui fis un petit discours très sec et très offensé, et comme il avait les larmes aux yeux et comme j’avais envie de rire je me retirai pour ne pas détruire l’effet produit en éclatant.
Sotva se dalo projít a jen s velkou námahou jsme se dostali k našemu kupé.
On pouvait à peine circuler et c’est à grand peine que nous parvînmes jusqu’à notre coupé.
Ten dav mě po venkově bavil a postavila jsem se k oknu. Lidé se tlačili, křičeli, dívala jsem se — a vtom jsem se zarazila: zničehonic se zvedl souzvuk těch chlapeckých hlasů, krásnějších a čistších než hlasy ženské, které zpívaly chrámový zpěv a zněly jako sbor andělů.
Cette foule m’amusait après la campagne et je me mis à la fenêtre. On se pressait, on criait, je regardais et je m’arrêtai court en entendant tout à coup s’élever un concert de ces voix de jeunes garçons, plus belles et plus pures que celles des femmes, qui chantaient un chant d’église et qui semblaient un chœur d’anges.
Byli to arcibiskupští pěvci, kteří zpívali odříkávali modlitbu za dobrovolníky.
C’étaient les chantres de l’archevêque qui chantaient disaient une prière pour les volontaires.
Všichni smekli, a ty zvučné hlasy a ta božská harmonie mi vyrazily dech; a když dozpívali a já viděla všechny ty lidi mávat klobouky, šátky, rukama, s očima zářícíma slzami nadšení a s hrudí vzdouvající se dojetím, nemohla jsem dělat nic jiného než křičet s nimi hurá a plakat a smát se.
Tout le monde se découvrit et ces voix sonores et cette harmonie divine m’ôtèrent la respiration et lorsqu’ ils eurent fini et lorsque je vis tout ce monde agiter leurs chapeaux, leurs mouchoirs, leurs mains, les yeux brillants de larmes d’enthousiasme et la poitrine gonflée d’émotion, je ne pus rien faire d’autre que crier hourra comme eux et pleurer et rire.
Křik trval několik minut a utichl, teprve když týž sbor zanotoval ruskou hymnu Bože, chraň cara.
Les cris durèrent quelques minutes et ne cessèrent que lorsque le même chœur entonna l’hymne russe : Dieu protège le Tsar.
Ale modlitba za císaře se zdála mdlá po modlitbě za ty, kdo jdou zemřít na obranu svých bratří.
Mais la prière pour l’Empereur sembla fade après la prière pour ceux qui allaient mourir en défendant leurs frères.
A císař nechává Turky řádit! Bože!
Et l’Empereur laisse faire les Turcs ! Dieu !
Vlak se rozjel za zběsilého hurá; tu jsem se obrátila a uviděla Michela, jak se směje, a otce, jak místo hurá křičí durak.2
Le train partit au milieu de hourras frénétiques; alors je me retournai et je vis Michel qui riait et mon père qui criait dourak au lieu de hourra.
„Tatínku! Micheli! Je to možné? Micheli! Tak přece křičte, z čeho jste stvořeni, proboha!“
- Papa ! Michel ! est-il possible ! Michel ! Mais criez-donc, de quoi êtes vous fait, bon Dieu !
„Vy se se mnou nerozloučíte?“ zeptal se Paša, strnulý a rudý.
- Vous ne me dites pas adieu ? demanda Pacha raide et rouge.
„Ne!“
- Non !
Ustoupil o krok, kousl se do rtů… a viděla jsem mu v očích slzy.
Il fit un pas en arrière, se mordit les lèvres... et je vis des larmes dans ses yeux.
Vlak už jel.
Le train marchait déjà.
„Na shledanou, Pašo,“ řekla jsem a podala mu ruku; uchopil ji a mlčky ji políbil.
- Au revoir, Pacha - dis-je en lui tendant la main, qu’il saisit et baisa sans rien dire.
A už jsem zase v Poltavě, v tom odporném městě.
Me Voilà encore à Poltava, cette ville détestable.
Harkoff (tak se to má psát a při vyslovování se h přidechuje) znám lépe, strávila jsem tam rok, než jsme odjeli do Vídně. Pamatuji si všechny ulice, všechny obchody, a dnes odpoledne jsem na nádraží poznala lékaře, který léčil babičku, a šla jsem s ním promluvit. Nedivil se, Nicolas [mu] mě už ukázal.
Harkoff (c’est ainsi qu’il faut l’écrire et en prononçant il faut aspirer l’h) m’est plus connu, j’y ai passé un an avant de partir pour Vienne. Je me souviens de toutes les rues, de tous les magasins et, cet après-midi, à la gare je reconnus un médecin qui avait soigné grand-maman et je vins lui parler. Il ne s’étonna pas, Nicolas [lui] m’avait déjà montrée.
Mám chuť se tam vrátit! „Znáš tu zem, kde pomerančovník kvete?“ Ne Nice, ale Itálii.
J’ai envie de retourner là-bas ! “Connais-tu le pays où fleurit l’oranger ?” Pas Nice, mais l’Italie.
Ale dnes jen pořád opakuji: „Vidíš tamhletoho hezkého hocha? To je milý A…, to je milý Amandy.“3
Mais aujourd’hui je ne fais que répéter « Tu vois ce beau garçon-là, c’est l’amant d’A, c’est l’amant d’Amanda »
Tu píseň zná každý, a tím, že ji pořád opakuji a přizpůsobuji všem myslitelným okolnostem, se rozveseluji a ostatní rozesmávám.
Tout le monde connaît cette chanson, et à force de la répéter et de la refaire selon toutes les circonstances imaginables, je m’égaie en faisant rire les autres.
Poznámky
Pozn. překl.: Srbsko vstoupilo v červnu 1876 do války s Osmanskou říší na podporu křesťanského povstání v Hercegovině a Bosně. Za Srbsko odešly bojovat tisíce ruských dobrovolníků a srbské armádě velel ruský generál Michail Černajev. Rusko samo vyhlásilo Turecku válku teprve v dubnu 1877. ↩
Pozn. překl.: Rusky „hlupák“; otec křičí durak místo hurá. ↩
Pozn. překl.: Refrén tehdy populární francouzské šansonety C’est l’amant d’Amanda; v originále „Tu vois ce beau garçon-là, c’est l’amant d’A, c’est l’amant d’Amanda“. Marie jej parafrázuje už výše („Tak to je ten, co se bojí Michela“). ↩