❦
Neděle, 1. října 1876 (19. září)
Dimanche, 1er octobre 1876 (19 septembre)
Byli jsme u knížete Sergeje Kotchoubeyho. Otec se vystrojil — tak vystrojil, že měl dokonce rukavice trochu příliš světlé.
Nous avons été chez le prince Serge Kotchoubey. Mon père s’était fait beau, si beau qu’il avait même des gants un peu trop clairs.
Byla jsem v bílém jako na dostizích v Neapoli — jen s kloboukem ze samých černých per či křídel, v té klasicky slušné1 ruské formě, kterou nemám ráda, ale která se k příležitosti hodí. Knížecí statek leží deset kilometrů od Gavronzi — ta slavná Dikanka opěvovaná Puškinem spolu s „Láskami Mazepy a Marie Kotchoubeyjové“ — udáním carovi a popravou knížete Basileje Kotchoubeye.2
J’étais en blanc comme aux courses de Naples, seulement j’avais un chapeau tout en plumes ou ailes noires, de cette forme du classique comme il faut russe, que je n’aime pas, mais qui est appropriée à la circonstance. La campagne du prince est à dix kilomètres de Gavronzi, cette fameuse Dikanka chanté par Pouchkine en même temps que « Les amours de Mazeppa et de Marie Kotchoubey », la dénonciation au tsar et l’exécution du prince Basile Kotchoubey.
Panství zkrášlil zejména kníže Viktor Pavlovič Kotchoubey3 — velkokancléř Říše, pozoruhodný státník — otec nynějšího knížete.
La propriété a été surtout embellie par le prince Victor Pavlovitch Kotchoubey, grand chancelier de l’Empire, un remarquable homme d’état, le père du prince actuel.
Dikanka by mohla co do krásy zahrad, parku a budov soupeřit s villami Borghese a Doria v Římě. Až na neopakovatelné a nenahraditelné antické trosky je Dikanka bohatší — téměř malé město — a nepočítám selské chalupy, mluvím jen o domě, jenž se velmi podobá paláci, a o jeho hospodářských staveních. Žasnu, že jsem toto královské sídlo nalezla v samém srdci Maloruska. A jaká škoda — nikdo ani neví, že existuje! Je tam několik nádvoří, stáje, továrny, stroje, dílny… kníže má mánii vyrábět, stavět, zdobit.
Dikanka peut rivaliser comme beauté de jardin, de parc, de bâtiments, avec les villas Borghése et Doria à Rome. Sauf les débris antiques inimitables et irremplaçables Dikanka est plus riche, presque une petite ville et je ne compte pas les cabanes des paysans, je ne parle que de la maison qui ressemble fort à un palais, et de ses dépendances. Je suis émerveillée de trouver cette résidence royale en pleine Petite-Russie. Et quel dommage ! On en ignore même l’existence. Il y a plusieurs cours, des écuries, des fabriques, des machines, des ateliers... le prince a la manie de fabriquer, de bâtir, d’orner.
Ale jakmile se otevřou dveře domu, veškerá italská podobnost mizí. Předsíň je oproti ostatnímu skromná — je vidět jen pěkný dům velkého pána — ale ta nádhera, ta majestátnost, to božské umění, jež vám v italských palácích uchvátí duši… nic takového.
Mais la porte de la maison ouverte toute ressemblance italienne disparaît. L’antichambre est mesquine par rapport au reste et on ne voit qu’une belle maison de grand seigneur, mais de cette splendeur, de cette majesté, de cet art divin, qui vous ravissent l’âme dans les palais italiens... point.
Knížeti je padesát nebo pětapadesát let — vdovec už dva roky, myslím. Typ ruského velkého pána — jeden z těch lidí starých časů, na které se začíná pohlížet jako na živočichy jiného druhu, než jsme my.
Le prince est un homme de cinquante ou cinquante-cinq ans, veuf depuis deux années je crois. Le type du qrand seigneur russe, un de ces hommes de l’ancien temps qu’on commence à regarder comme des animaux d’une autre espèce que la nôtre.
Jeho způsoby a konverzace mě zpočátku trochu zmátly — otupělá, jaká jsem — ale za pět minut jsem byla velmi šťastná. Vedl mě pod paží před hlavními obrazy a přes všechny salony. Jídelna je skvostná — dostala jsem čestné místo, po pravici kníže a otec, po levici jistý pan Ostrogradsky. Dále několik osob, které nebyly představeny a pokorně přišly zaujmout svá místa — přívrženci středověku.
Ses manières et sa conversation me rendirent un peu confuse au commencement, abrutie comme je le suis, mais au bout de cinq minutes j’étais très heureuse. Il me conduisit à son bras devant les principaux tableaux et par tous les salons. La salle à manger est superbe, on me donna la place d’honneur, à droite le prince et mon père, à gauche un M. Ostrogradsky. Plus loin plusieurs personnes qui ne furent pas présentées et qui vinrent humblement prendre leur place: les tenants du moyen-âge.
Vše šlo nádherně — když… když mě postihlo… jedním slovem to, co se mužům nestává. Hlava se mi točí a cítím tu odpornou nevolnost, kterou člověk v takových případech mívá. Vymlouvala jsem se na bolest hlavy a vstala od stolu — ostatně bylo po jídle.
Tout allait à ravir quand... quand il m’arrive... en un mot, ce qui n’arrive pas aux hommes. La tête me tourne et je sens ce malaise détestable qu’on a en pareil cas. Je prétextai un mal de tête et me levai de table, d’ailleurs on avait fini.
V maurském salonu jsem si sedla a málem omdlela. Ukazovali mi obrazy, sošky, portrét knížete Basileje a jeho krvavou košili zavěšenou ve skříni, jejíž dvířka tvoří právě ten portrét.4
Entrée au salon mauresque je m’assis et me suis presque trouvée mal. On me montra les tableaux, les statuettes, le portrait du Prince Basile et sa chemise tachée de sang suspendue dans une armoire à laquelle le portrait sert de battant.
Vedli mě ke koním — ale neviděla jsem nic — a museli jsme odjet. Ach, to bylo opravdu absurdní! Jako naschvál právě dnes — já, která nikdy nestonám — a dnes!
On me mena voir les chevaux, mais je ne voyais rien, et nous dûmes partir. Oh ! cela a été vraiment absurde ! Comme exprès cette fois ! Jamais je ne suis malade, et aujourd’hui !
Fuj! Ta hrůza.
Fi ! l’horreur.
A kníže je tak příjemný, tak zábavný! To se stane jen mně!
Et le prince qui est si agréable, si amusant ! Cela n’arrive qu’ à moi !
Otec mě u sebe dlouho zdržoval — a je již velmi pozdě.
Mon père m’a longtemps retenue chez lui et il est bien tard.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩
Pozn. překl.: Narážka na Puškinovu báseň „Poltava“ (1829), v níž je vylíčen milostný příběh ukrajinského kozáckého hejtmana Ivana Mazepy a Marie Kočubejové, jakož i poprava jejího otce Vasilije Kočubeje Petrem Velikým. ↩
Pozn. překl.: Kníže Viktor Pavlovič Kočubej (1768–1834), ruský státník, jeden z nejbližších rádců Alexandra I. a první ministr vnitra, později velkokancléř. ↩
Pozn. překl.: Kníže Vasilij Kočubej (1640–1708), ukrajinský státník, byl popraven Petrem Velikým na základě obvinění ze zrady vznesených hejtmanem Mazepou. Jeho krví potřísněnou košili rodina uchovávala jako relikvii. ↩