❦
Středa, 6. září 1876 (25. srpna)
Gritz odjel do Vídně. Ostatně tu cestu ohlašoval už od prvního dne, kdy jsem ho viděla, a neodjíždělMercredi 6 septembre 1876 (25 août)
Páni Volkovitsky a Pavelko strávili den v Gavronzi. Volkovitsky je ženatý s nemanželskou dcerou knížete Sergeje Kotchoubeye, a má proto v Poltavě dobré postavení. Pavelko je advokát a zdejší lev salonů.
MM. Volkovitsky et Pavelko ont passé la journée à Gavronzi. Volkovitsky est marié à une fille bâtarde du Prince Serge Kotchoubey, par conséquent bien posé à Poltava. Pavelko est un avocat et le lion d’ici.
Otec mě nechce ukazovat [všem]: dobrá, já zase odmítám dělat mu kus nábytku pro zábavu té chátry, která k němu jezdí vyhrávat v kartách!
Mon père ne veut pas me montrer [à] tous : fort bien, de mon côté je refuse de lui servir de meuble pour divertir la canaille qui vient lui gagner aux cartes !
Uchýlila jsem se tedy s kněžnou do ústraní.
Je m’isolai donc avec la Princesse.
K večeři přijel Michel, a věřili byste tomu? skoro mě to potěšilo, tolik se nudím; ostatně je do mě velmi zamilovaný, a to mě baví. Víte, neměl nic naléhavějšího na práci, než to rozhlásit po celé Poltavě s dodatkem, že mu Miloradovitch brání. Brání v čem? Ach, ubohé stvoření! Večer jsem ožila díky roztomilému klubku intrik, které se mi odhalilo. Paša nesnáší paní Tutcheffovou pro její povýšené způsoby a hlavně pro to, jak pomlouvá a roznáší klepy. To ráda slyším! Není to tedy mámin výmysl. Michel ji nenávidí kvůli svému bratrovi a kněžna ji nemá ráda ze stejného důvodu. To všechno se říkalo přede mnou, nahlas; vmísila jsem se do toho vesele, ale opatrně.
A dîner arriva Michel et le croiriez-vous ? j’ai été presque contente de cela, tant je m’ennuie, d’ailleurs il est très amoureux de moi, cela m’amuse. Vous savez il n’a eu rien de plus pressé que de l’annoncer à tout Poltava ajoutant que Miloradovitch l’empêchait. Empêchait quoi ? Oh ! la pauvre créature. Je me suis animée le soir grâce à l’aimable centre d’intrigue qui me fut révélé. Pacha déteste Mme Tutcheff pour ses airs hautains et surtout pour sa manière de calomnier et de faire des cancans. Je suis bien aise de l’entendre ! Ce n’est donc pas une invention de maman. Michel la déteste à cause de son frère et la Princesse ne l’aime pas pour la même raison. On a dit tout cela devant moi, tout haut, je m’en mêlai joyeusement mais prudemment.
Michel mi ukázal dopis, který mu píše jeho bratr, i ten, který mu píše on sám; stojí v něm prostě, že se stydí trávit život pod starými sukněmi a psát bratrovi drzosti podle diktátu. To je rozkošné, všichni se tu navzájem koušou.
Michel me montra la lettre que lui écrit son frère et celle qu’il lui écrit lui, il y dit simplement qu’il est honteux de passer sa vie sous de vieilles jupes et écrire sous la dictée, des impertinences à son frère. C’est un charme, on se mord les uns les autres.
Chcete pletichy? Tady je máte. Jestli jsem v nich namočená i já? To bych řekla.
Vous voulez des tripotages ? Vous en avez. Si j’en suis ! Je le crois bien.
„Klepy!“ zvolala jsem uprostřed salonu, „pomluvy! Myslíte si, že je neumím dělat? Uvidíte, uvidíš, tatínku, budu je dělat, a ani to na mně nepoznáte!“
- Les cancans ! m’écriai-je au milieu du salon, les calomnies ! Vous pensez que je n’en sais pas faire ! Vous verrez, tu verras papa, j’en ferai et sans en avoir l’air !
Takhle postupuji já. Jsem jako náš dávný kníže Oleg1, který v době, kdy se válčilo co nejzrádněji a nikdo to nikomu neměl za zlé (neboť Oleg byl v 9. století regentem Igora, syna Rurika, prvního ruského knížete), v té divoké době na Rusi nikdy nenapadl žádný národ, aniž by mu nejprve vzkázal své věčné: „Jdu na vás.“
Voilà ma manière de procéder. Je suis comme notre ancien Prince Oleg, qui a une époque où on faisait la guerre le plus traîtreusement du monde sans que cela fut mal vu (car Oleg fut régent d’Igor, fils de Rurik, le premier prince russe, au IXe siècle) à cette époque sauvage en Russie, Oleg n’attaquait jamais une nation sans lui envoyer dire d’abord, son éternel : “Je marche contre vous”.
Místo abych šla brzy spát, jak jsem si přála, jdu spát ve čtyři. Otcova ješitnost si mě zavolala, abych mu pomohla počítat peníze, několik tisíc franků... Potom mi ukazuje bankovní poukázky a hromadu cenných papírů; podívala jsem se na ně a řekla jsem mu, že to k ničemu není.
Au lieu de me coucher de bonne heure comme je le désirais je me couche à quatre heures. La vanité de mon père voulut m’appeler pour l’aider à compter son argent, quelques milliers de francs... Il me montre ensuite des billets sur la banque et un tas de papiers à argent, je regardai et je lui dis que cela ne servait à rien.
„Cože!“ vykřikl.
- Comment ! s’écria-t-il.
„Ovšem. Když máte tolik peněz, proč děláte dluhy? A odkud ty peníze pocházejí? Z prodeje vašich lesů.“
- Sans doute. Si vous avez tant d’argent que ça pourquoi faites-vous des dettes ? Et d’ou provient cet argent ? De la vente de vos forêts.
„Ale to je ostatně dobře, protože jste prodej dříví důmyslně uspořádal: každý rok kácíte jen jeden díl lesa, dílů je šedesát, a za šedesát let, až bude vykácen ten poslední, první zase doroste. Vidíte, že to vím, ale utrácíte víc, než kolik máte příjmů, a budete toho litovat. A k čemu jsou všechny ty diáře, všechny ty tlusté knihy, které plníte čísly, všechen ten pořádek ve vašich papírech, když přesto spějete rovnou ke zkáze! Mohu vám to klidně říct, na zachování vašeho jmění nemám žádný zájem, ale mluvím ze soucitu!“
Mais ceci est d’ailleurs bien, car vous avez ingénieusement réglé la vente du bois, puisque vous n’en coupez qu’un compartiment chaque année, il y a soixante compartiments, au bout de soixante ans quand le dernier sera coupé, le premier aura grandi. Vous voyez que je sais cela, mais vous dépensez plus que vos revenus, et vous vous en repentirez. Et à quoi servent tous ces agendas, tous ces gros livres que vous remplissez de chiffres, tout cet ordre dans vos papiers, puisque vous marchez bel et bien vers votre ruine ! Je puis bien vous le dire, je n’ai aucun intérêt à la conservation de vos biens, mais je parle par pitié !
Tak. Přesto se ho to nijak nedotklo. Vycítil pravdu, pravda mu připadala hořká, ale necítil proti mně ani trochu zášti. A teď pojďme spát, protože za několik minut bude den.
Voilà. C’est égal, et ça ne lui a rien fait. Il a senti la vérité, la vérité lui a semblé amère, mais il n’en eut pas le moindre ressentiment contre moi. Et à présent allons dormir, car il va être jour dans quelques minutes.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie připisuje slavné varování nesprávnému knížeti. Ruský Letopis dávných let je vypráví o Svjatoslavovi I. Kyjevském (10. století), který nepřátelům před útokem vzkazoval: „Chci jít na vás“ (staroruský choču na vy iti, v lidovém podání idu na vy, „jdu na vás“). Oleg, v 9. století regent za Rurikova syna Igora, je dřívější kníže, kterého Marie jmenuje. ↩