Sobota, 23. září 1876 (11. září)

Hra přes tři tisíce franků a večer stádo lovců z Poltavy. Zazpívala jsem velkou árii — a pak, jak jsme seděli u stolu mezi ovocem a šampaňským, zpívala jsem kuplety... Velký úspěch. Michel byl opilý a výl písničky — byla to záminka ke smíchu.
Hodinu šlo vše dobře — ale po hodině jsem měla sto chutí poslat je všechny k čertu, zvláště jednoho pána, který se mnou za každou cenu chtěl mluvit o hudbě. Poslouchala jsem, poslouchala — nakonec jsem zvedla hlavu... ještě okamžik a řekla bych mu: „No tohle, to chcete pokračovat ještě dlouho?“ Ovládla jsem se včas a zbytek proběhl dobře.
V deset hodin jsem dala znamení k odchodu a otec šel se mnou do mého pokoje. Mluvili jsme o tom, jak to v zimě zařídíme — a když jsem zavedla řeč na ty požehnané koně, které Alexandre hledá a které pro mě nemohou najít, což mě rozzuřuje — jak jsem prosila otce, aby mě doprovodil do Orlovské gubernie, kde jsou nejlepší hřebčince v Rusku, daroval mi své dva izabelové koně.
Přece jen je to něco — ta zvířata mají cenu nejméně deset až patnáct tisíc franků.
Paul odvedl ty neřády do červeného domu. Pozvali je na zítřek — zítra velký lov na vlky.
na okraji
[Poznámka: 1880. Ty koně jsem nikdy nedostala, otec je stále používá, a přitom jsem nechala šest set rublů na jejich přepravu.]

Poznámky

Pozn. překl.: Orlovská (orjolská) gubernie byla proslulá chovem koní. ↩
Pozn. překl.: Izabelový — světle žlutavá barva srsti koně. ↩