❦
Čtvrtek, 21. září 1876 (9. září)
Jeudi, 21 septembre 1876 (9 septembre)
Ach, ta hrůza! Za koho mě... považoval? Co si myslel o mně, o mé rodině, když se mnou takto jednal — jako s pouliční ženštinou!
Oh ! l’horreur ! Pour qui... m’a-t-il prise ? Que pensait-il de moi, de ma famille pour en agir ainsi comme avec une fille de la rue !
Ach, Bože — a já ho nevyhnala!
Ah ! Seigneur, et je ne l’ai pas chassé !!
napříč stránkou
Stále Antonelli.
en travers Toujours Antonelli.
Vše pomíjí — i tato zamořená vzpomínka pomine.
Tout passe, et ce souvenir empesté passera.
Strávila jsem den s Paulem a Kněžnou — otec se vrátil teprve večer — a dlouho jsem seděla na jeho posteli a používala všech prostředků, abych ho rozohnila a pozvedla na výši svých ctižádostivých záměrů. Nesměla jsem ho totiž déle nechávat v té iluzi, že jsem jen slečna, jakých je mnoho. Málem jsem ho vyděsila — ale nic jsem nepřeháněla; bylo třeba tak mluvit, abychom si rozuměli, a hlavně aby věděl, jak se ke mně má chovat.
J’ai passé la journée avec Paul et la Princesse, mon père ne revint que le soir et je suis restée longtemps assise sur son lit et employant tous les moyens pour lui monter la tête et le placer à la hauteur de mes vues ambitieuses. Car, il ne fallait pas plus longtemps le laisser dans cette illusion que je n’étais qu’une demoiselle comme il y en a beaucoup. Je l’ai presque épouvanté mais je n’ai rien exagéré, il fallait parler ainsi pour nous comprendre dans la conversation et surtout pour qu’il sût à quoi s’en tenir sur les façons qu’on doit avoir à mon égard.