Neděle, 8. října 1876 (26. září)

škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
Den soudů v pravém slova smyslu. Ráno měl otec, který je nejvyšším smírčím soudcem, rozsoudit spor mezi dvěma sousedními kozáckými vesnicemi. A předně buďte klidní: tihle kozáci nejsou nijak ty divoké stvůry, jaké si lidé v cizině rádi představují; jsou to dobří sedláci, pěkně prostoduší, pěkně mazaní a pěkně… všechno na světě, jen ne krutí a divocí.
Jméno kozák prý pochází od kozá (koza) a dostali ho obyvatelé Ukrajiny (Malé Rusi) pro svou hbitost v běhu!! Ale protože je pro tak slavný národ ponižující odvozovat své jméno od takového zvířete, praví jeden místní dějepisec, je třeba hledat jinou etymologii.
Já ji hledat nebudu a spokojím se s tím, že řeknu, že v naší době se kozáky nazývají ti sedláci, kteří nikdy nebyli nevolníky statkářů a kteří byli za nevolnictví v Rusku zapsáni jako náležející Koruně.
Otec si nasadil svůj úřední řetěz, Kamesky si pověsil řetízek od hodinek a udělali z něj soudního sluhu; Pavelko byl písařem, my a ti, kdo tu zůstali od včerejška, jsme byli publikem. Bylo to velmi zábavné a ne bez jisté důstojnosti, jenom jsem měla pořád chuť vykřiknout: ale ne, takhle se to nedělá!
Předem jsme se domluvili, že se nebude nikomu nic odpouštět a že toho z nás, kdo poruší pořádek, vyvede soudní sluha Kamesky ze síně.
Pro tu příležitost jsem se oblékla do černých šatů se stříbrem, které jsem měla na maškarním plese na Kapitolu a při audiencích ve Vatikánu. Střevíčky z červeného atlasu a na krku své stříbrné srdce. Černé hedvábné mitenky.
Asi po deseti výpovědích jsem toho měla dost a uchýlila jsem se do Paulova pokoje (komedie se odehrávala v červeném domě), kde mi Gedanoff zcela vážně vyznal lásku jménem svého přítele knížete.
„Říkám to,“ dodal, „protože vím, že nepřikládáte žádnou důležitost té velké vášni mého mladého přítele.“
Mladý přítel, víc Hamlet než kdy jindy, bloudil všude kolem.
Představte si tu hrůzu: Pavelko mě zahrnuje poklonami!
A Gedanoff našel na zemi podkůvku z mého podpatku a schovává si ji v portmonce — kdybych aspoň byla podkovaná zlatem…
škrtnuto[Začerněná slova]
U večeře, když jsme se zbavili cizích lidí, se mluvilo o Nice a já jsem v návaznosti na nevím už co řekla, že se můj bratr za bílého dne procházel s herečkami, a proto jsem s ním přestala vycházet.
„Nerozumím ti,“ řekl otec v domnění, že je to drzost, ale v tu chvíli k nám dorazila strašlivá zpráva…
Čokoláda s vesnickými kluky zabil a upekl psa!
Takový barbarský čin mě pobouřil. Trochu se tomu smáli, hodně se nad tím rozhořčovali. Zavolali Čokoládu; nejdřív jsem ho chtěla poslat do stáje, kde by dostal dvacet ran metlou.
Ale Hélène mi poradila, abych se o zločinu nejdřív přesvědčila, a to takto.
Zavolala jsem chlapce a prosila ho, aby mi řekl pravdu; všechno zapřel, a tady padl pěkný výrok.
„Ale proč bych to dělal,“ řekl, „vždyť mi za to nikdo nezaplatil!“
„Čokoládo! Copak je to důvod dělat zlo?“
„To ne, ale když se za to platí, dělá se to vždycky snáz, než když se neplatí.“
napříč stránkou
Jak já se chlubím, že jsem krutá!
Tehdy jsem mu mluvila o Bohu, a když mě přesvědčil o své víře, šla jsem do knihovny, postavila tam ikonu, kterou jsem posypala rýžovým pudrem, zhasla jsem světla a přivedla Čokoládu před ikonu:
„Klekni si, Čokoládo, nechám tě samotného před Pánem Bohem, pokřižuj se a přísahej, že nelžeš, když zapíráš. Jestli lžeš, ikonu nepolíbíš; spoléhám na tvé svědomí, protože se nebudu dívat, co děláš.“
Za chvíli se Čokoláda objevil v salonu se špičkou nosu celou bílou.

Poznámky

Pozn. překl.: Lidová etymologie, kterou Marie uvádí, odvozuje kozák od ukrajinského koza. Slovo ve skutečnosti pochází z turkického qazaq, „svobodný člověk, dobrodruh“ (Wikipedie, „Cossacks“). ↩