Pondělí, 2. října 1876 (20. září)

Není co zaznamenat — jen procházka s tatínkem za silného deště. Den o samotě s otcem — tety byly v Poltavě — a večer velké rozrušení kvůli Gambettovi… slibuji, že ho zavraždím… a mezitím se rozhoduji napsat mu — inspirace nepřichází — budu se opakovat — a Audiffretovi mniši mi poslouží s několika úpravami.
Uléhám každý den s hlavou plnou Cassagnaca — někdy na něj myslím i přes den… Ó nečinnosti, ó venkove!
Ó venkove. (Horatius)
Paní Tutcheffová se mi vyhýbá — říkají, že se bojí o svého milence… ta bláznivá. Každopádně jsem měla potěšení vidět tento telegram, který napsal otec:
„Má bratrská rada je, že musíte přijet do Gavronzi. Telegrafujte kdy?“
Kníže Kotchoubey řekl, že jestliže dnes nepřijede, bude to proto, že odvezl své dva syny do Oděsy.
Chci-li ho vidět, musím tedy počkat, až se vrátí. Nemohu se dočkat, až smažu ten hloupý dojem ze včerejška.

Poznámky

Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882), francouzský republikánský státník a řečník, zakladatel Třetí republiky a přední představitel antiklerikální levice. Mariin odpor k němu je politický: byla zapálenou bonapartistkou. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „O rus“ (Ó venkove!) – z Horatiových Satir (II.6.60: „O rus, quando ego te aspiciam?“, Ó venkove, kdy tě uzřím?). ↩