# Lundi, 28 août 1876 (16 août) - Latin Verses and Intellectual Pretense

— Ne, jsem prostě takový.

— Non, je suis comme ça.

Mluvila jsem o koni.

Je parlai du cheval.

— Jak je to podivné, řekl můj společník, víte mluvit o všem — a poslyšte, včera k večeři, když jste citovala latinské verše, nikdo z přítomných ničemu nerozuměl a možná neznal ani jméno autora — ale všichni křičeli: „Ach ano, to je správně, máte naprostou pravdu!" — no, takovéhle věci, taková lhaní mnou otřásají!

— Comme c'est étrange, dit mon compagnon, vous savez parler de tout, et tenez hier à dîner quand vous avez cité des vers latins, personne de ceux qui étaient là n'a rien compris et ne connaissait peut-être pas même le nom de l'auteur, mais ils ont tous crié ! Ah ! oui, c'est juste, vous avez parfaitement raison ! eh bien ces choses-là, ces mensonges me révoltent !

Při návratu jsem zastihla otce ležet na pohovce, Gritze sedícího v klobouku a Michela, jak prohledával svůj mikroskop.

En rentrant je trouvai mon père couché sur le canapé, Gritz assis, en chapeau, et Michel fourrageant son microscope.

— Nuže, řekla jsem vesele, proč ty nespokojené nebo melancholické tváře? Co se stalo? Je to moje nepřítomnost, která vás tak rmoutí? Bylo by rozumné to říct.

— Eh bien, dis-je gaiement, pourquoi ces airs mécontents ou mélancoliques. Qu'est-il arrivé ? Est-ce mon absence qui vous attriste tant ? Il serait raisonnable de le dire.

Gritz sňal klobouk a Michel pokračoval v prohlížení blechy. Konečně otec řekl, hodiv přísný pohled na oba:

Gritz ôta son nchapeau et Michel continua à examiner une puce. Enfin mon père dit en jetant un regard de sévérité sur les deux :

— Nic se nestalo, ale nemám rád, když někdo dělá hlouposti — někdo chtěl dělat hlouposti a to se mi nelíbí.

— Il n'y a rien, mais je n'aime pas qu'on fase des *bêtises,* on a voulu faire des bêtises et cela me déplaît.

— Nu dobrá, všichni jsou tedy stále tajemnější! Výborně.

— Bon tout le monde alors, de plus en plus mystérieux ! Fort bien.