❦
Pátek, 29. září 1876 (17. září)
Vendredi, 29 septembre 1876 (17 septembre)
Včera jsem byla tak zoufalá — zdálo se mi, že jsem navždy připoutána k Rusku. To mě přivádělo k šílenství — div jsem nelezla po zdech, a tiše jsem plakala.
J’étais si désespérée hier, il me semblait que j’étais pour toujours enchaînée en Russie; cela m’exaspérait, j’étais prête à grimper au mur et je pleurai doucement.
Paša se pro mou korespondenci stává téměř Giroflou.1 Nevím proč, ale dnes vypadám rozlíceně — což otce rozzuřuje a vnáší mezi nás všechny chlad.
Pacha devient presque un Girofla pour ma correspondance. Je ne sais pourquoi j’ai l’air d’être furieuse aujourd’hui, ce qui enrage mon père et jette un froid parmi nous tous.
Paul mě neustále upomínal, že je čas spát — a když jsem byla v pokoji, požádal mě o peníze, aby mohl dojet pro Pašu. Nápad se mi zdál dobrý — chybí mi ten hodný, opravdu hodný chlapec.
Paul ne faisait que me rappeler qu’il est temps de dormir et quand je fus dans ma chambre il me demanda de l’argent pour aller chercher Pacha. L’idée me parut bonne, je m’ennuie sans ce bon, vraiment bon garçon.
Jeho matka mě uvádí do rozpaků. Proč? Protože řekla několik věcí, z nichž vidím, jak nadšeně jí o mně syn mluvil. A když jsem nakonec naléhala, aby ho přivolala, řekla mi napůl v žertu, napůl vážně:
Sa mère me gêne. Pourquoi ? Parce qu’elle a dit plusieurs choses d’après lesquelles je vois en quels termes exaltés son fils lui a parlé de moi. Et enfin comme j’insistai pour qu’elle le fît venir, elle me dit moitié riant, moitié sérieusement:
„Ne, ne — musí zůstat tam. Tady se nudíš a nemáš co dělat, tak ho trápíš — vrátil se ke mně celý zdrcený a omámený.“
- Non, non, il faut qu’il reste là-bas. Tu t’ennuies ici et, n’ayant rien à faire, tu le tourmentes, il m’est revenu tout écrasé et étourdi.
Na to jsem velice bezelstně odpověděla:
Ce à quoi je répondis avec beaucoup de candeur :
„Nemyslím, že by Paša byl muž, který by se urážel pro nějaké přátelské žerty — a pokud žertuji a trochu ho škádlím, je to proto, že je mým blízkým příbuzným — téměř bratrem.“
- Je ne pense pas que Pacha soit homme à s’offenser de quelques plaisanteries amicales, si je plaisante et le taquine un peu c’est qu’il est mon proche parent, presque mon frère.
U stolu, kam jsme si téměř ihned sedli, mě dlouho zkoumala a řekla:
A table, où nous nous mîmes presque aussitôt, elle m’examina longtemps et dit :
„Víte, co je vrchol šílenství?“
- Savez-vous ce qui est le comble de la folie ?
„Ne.“
- Non.
„Zamilovat se do Mousse.2“
- C’est de devenir amoureux de Mousse.
Instinktivně jsem si tu větu spojila s ostatními a s dalšími ještě — a zčervenala až po uši.
Rattachant instinctivement cette phrase aux autres et à d’autres encore je rougis jusqu’aux oreilles.
Ostatně nic z toho mi nezabránilo poslat Paula — i za cenu nepříjemností.
Enfin, tout cela ne m’a pas empêché d’envoyer Paul, au risque de provoquer des désagréments.
Píšu v otcově pokoji — dlouho jsme si povídali, on ležel, já seděla na okraji jeho postele. Paul mi říká, že nikdy nemluví s nikým z domu — trávíval celé dny ve svém křesle a ke všemu, co mu vyprávěli, se omezoval na: „hm… ano… hm…“
J’écris chez mon père, nous avons longtemps bavardé, lui couché, moi assise sur le bord de son lit. Paul me dit qu’il ne parle jamais avec personne de la maison, il passait des journées entières dans son fauteuil et à tout ce qu’on lui racontait il se bornait à faire : - hum....oui... hum...
„A to bylo vše.“
- Et c’était tout.
Se mnou hovoří, povídá si, směje se — já ho rozzuřuji, on mě přivádí k šílenství — říkáme si nebo spíš já jemu hlouposti a čekám, až se první vrátí on; nikdy to neopomene a zase spolu sedíme.
Avec moi il cause, il bavarde, il rit, je l’enrage, il m’exaspère, nous nous disons ou plutôt moi je lui dis des sottises et j’attends qu’il revienne le premier; il n’y manque pas et de nouveau nous sommes assis.
Když jsme spolu probrali padesát plánů, nechala jsem ho spát a přišla do jeho knihovny psát toto. Vzpomněla jsem si, že má vždy nabitou pistoli v zásuvce nočního stolku — a… skočila jsem ke dveřím čínského salonu, abych se rozohnila a křičela přirozeněji — a vydala jsem ze sebe velký zoufalý výkřik, který kvůli smíchu, jímž jsem se dusila, zněl srdcervoucně.
Ayant passé en revue ensemble cinquante projets, je le laissai dormir et vins dans sa bibliothèque écrire ceci, je me souvins qu’il a toujours un pistolet chargé dans le tiroir de sa table de nuit et... je fis un bond vers la porte du salon chinois pour me monter la tête et crier plus naturellement et je poussai un grand cri de détresse qui à cause du rire qui m’étouffait parut déchirant.
„Bože! Někdo leze… Ai! Ai!“
- Dieu ! Quelqu’un grimpe... Ai ! Ai !
„Kde? Co?“ zvolal otec.
- Ou ? Quoi ? s’écria mon père.
„Tam, oknem! Ai! Stěpane, Kusmo! Sem, na pomoc!“
- Mais, là, par la fenêtre ! Ai ! Stépann, Kousma ! Ici, au secours !
Schovala jsem se za dveře, lomcovala jsem jimi a bušila do nich pěstmi i nohama.
Je me cachai derrière la porte, l’agitant et lui donnant des coups de poings et des coups de pied.
„Oh! Ho! Ah! Tudy — vlamuje se!“
- Oh ! ho ! Ah ! par ici, on entre !
„Počkej, počkej,“ křičel otec, „už jdu, běžím!“
- Attends, attends, criait mon père, j’arrive, je cours !
Slyšela jsem ho škubat zásuvkou, která se nechtěla otevřít — a konečně se vrhl do pokoje v košili, s vychrtlými holými nohama a revolverem v ruce.
Je l’entendais secouer le tiroir qui ne voulait pas s’ouvrir et enfin il se précipite dans la chambre, en chemise, ses jambes décharnées nues et son revolver à la main.
„Kde — kdo tam je?“ křičel.
- Où, qui est là ? criait-il.
„Tam přece, u okna!“ a schovávala jsem se za dveřmi, abych si zachovala vážnou tvář a předstírala strach… ale tolik připomínal figurku z krabičky voskových zápalek, že jsem vyprskla smíchy, a pohled na jeho tvář, která přecházela od zděšení k úžasu a potom k veselí, dovršil můj smích, a chudák běžel k posteli, kroutil… hlavou a útěkem se snažil skrýt ty nohy před zraky.
- Mais là, à la fenêtre ! et je me cachais derrière la porte pour garder mon sérieux et simuler la peur.... mais il avait tellement l’air d’une figure de boîte d’allumettes en cire, que j’éclatai de rire, et la vue de son visage qui passait du bouleversement à la stupéfaction et puis à la gaieté, mit le comble à la mienne, et le pauvre homme courut au lit en secouant... la tête et cherchant par la fuite à dérober la vue de ces jambes.
„Ach!“ říkal. „Přece jen to člověka rozruší, víš, ne, opravdu.“
- Ah ! disait-il, cela bouleverse tout de même tu sais non, vrai.
Byla jsem nadšená, jak se to povedlo, a když jsem mu dala dvě minuty, aby se uklidnil:
J’étais enchantée de la réussite et lui ayant donné deux minutes pour se calmer :
„Tatínku, je půlnoc.“
- Papa, il est minuit.
„Cože?“
- Hein ?
„Bojíš se strašidel?“
- Crains-tu les fantômes ?
„Cože?“
- Hein ?
„Strašidel, přízraků, mrtvých.“
- Les fantômes, les revenants, les morts.
„Ach, ne, ne, prosím tě, o tom nemluvme.“
- Ah ! non, non, je t’en prie ne parlons pas de cela.
„Jak to, ty se bojíš?“
- Comment tu as peur ?
Vzala jsem svíčku, odnesla ji do jeho pokoje a strčila mu ji pod nos. Byl vážný a začal mi vykládat o těžkých následcích, jaké mohou takové úleky přivodit, a prosil mě, abych nemluvila o znepokojivých věcech
Je pris la bougie et la portai dans sa chambre et la mis sous son nez. Il était sérieux et se mit à me parler des conséquences graves que peuvent amener de pareilles frayeurs, me priant de ne pas parler de choses inquiétantes
Jsme strašpytel…
Nous sommes poltron...
Ach, bídný Římane! Jak bych tě rozdrtila, kdybych mohla — ne pro tu urážku, ale pro pomluvy, které následovaly po jeho dvoření a jeho lásce.
Ah ! misérable Romain ! Comme je t’écraserais si je pouvais, non pas pour l’offense mais la médisance qui s’est suivie de sa cour et de son amour.
Je to člověk, který bude vyprávět a smát se, a moje pověst je ztracena…
Il est homme à raconter, à rire, et je suis perdue de réputation...
Ach, bídníku! Ach, bídníku… Kdybych ho tu měla, mám náladu… vrhnout se mu do náruče… a uškrtit ho… v objetí.
Ah ! misérable, Ah ! misérable... Si je le tenais là, je suis d’humeur... à me jeter dans ses bras... et à l’étrangler... en l’embrassant.
Ne, opravdu, s chladnou hlavou říkám, že bych ho chtěla sevřít v náručí a pak ho zabít se slovy, že je to trest za jeho zbabělost.
Non, vrai, de sang-froid je dis que je voudrais le presser dans mes bras et le tuer ensuite en lui disant que c’est la punition de sa lâcheté.
Poznámky
Pozn. překl.: Girofla — Mariina přezdívka pro Émila d’Audiffret (podle Lecocqovy operety „Giroflé-Girofla“, 1874), který byl v roce 1875 stálým námětem rodinných dopisů („teta pořád psala o Giroflovi“, 050.0224). Pacha se stává podobným námětem jejích dopisů. ↩
Pozn. překl.: Mousse — přezdívka Marie Bashkirtseff v rodinném kruhu. ↩