❦
Sobota, 9. září 1876 (28. srpna)
Dny plynou, ztrácím drahocenný čas v nejlepších letech svého života. Rodinné večery, rozkošné žerty, veselí, o které se starám jen já sama... potom se člověk nechá vynášet a snášet po velkém schodišti v křesle, Michelem a tím druhým. Při sestupu se člověk dívá v zrcadle na své střevíce... A tak každý den...Samedi 9 septembre 1876 (28 août)
Ale jaká nuda! Ani jedno duchaplné slovo, ani jedna vzdělaná věta... jsem bohužel pedantka a zbožňuji, když se mluví o antických autorech a o vědách... hledejte něco takového tady! Karty a nic jiného. Nejraději bych se zavřela a četla, ale protože mým cílem je, aby mě měli rádi, byl by to zvláštní způsob, jak toho dosáhnout.
Mais quel ennui ! Pas une parole d’esprit, pas une phrase instruite... je suis pédante malheureusement et j’adore entendre parler des Anciens et des sciences... cherchez-moi ça ici ! Les cartes et rien d’autre. Je m’enfermerais bien pour lire mais mon but étant de me faire aimer ce serait une étrange manière pour y parvenir.
Jakmile se usadím na zimu, dám se zase do studia jako dřív.
A peine installée pour l’hiver je me remets à étudier comme avant.
Otec má na zítřek nevím jaký plán a chtěl si prohlédnout všechny mé šaty; musela jsem vyzkoušet třicet toalet a on zkoumal každý záhyb, každou stuhu. Potom klobouky, rukavice atd. Nemá o nic víc vkusu než kdokoli jiný jeho druhu, ale nechala jsem ho.
Mon père a je ne sais quel plan pour demain et il a voulu passer en revue toutes mes robes, j’ai dû essayer trente costumes et il examinait chaque pli, chaque ruban. Puis les chapeaux, les gants, etc. Il n’a pas plus de goût qu’un autre de son espèce mais je laissai faire.
Potom se hrál kroket a míč. A večer byla s Paulem nějaká historie se služebnictvem; otec se sluhy zastal, já jsem otce pokárala (to je to pravé slovo) a on to pokárání spolkl. Tohle je vulgární, ale můj deník je toho plný. Prosím vás, věřte mi, že nejsem vulgární z nevědomosti ani z vulgárnosti. Tenhle nedbalý styl jsem si zvolila pro jeho rychlost a pro snadnost, s jakou se v něm dá mnoho říct. Zkrátka ve vzduchu viselo rozladění, zlobila jsem se a v mém hlase byly slyšet ty chvějivé tóny, které věstí bouři.
Après on a joué au croquet, à la balle. Et le soir il y eut une histoire de domestiques avec Paul, mon père encouragea le valet, je réprimandai (c’est le mot) mon père qui avala la réprimande. Voilà de la vulgarité, mais mon journal en est plein. Je vous prie de croire que je ne suis pas vulgaire par ignorance et par vulgarité. J’ai adopté ce genre négligé pour sa vitesse et la facilité qu’il donne de beaucoup dire. Enfin il y avait du mécontentement dans l’air, j’étais fâchée et, dans ma voix, on entendait ces notes tremblantes qui annoncent un orage.
„Postavila jsem se tak vysoko,“ řekla jsem, „že všechny malichernosti zůstávaly pod mýma nohama, a teď najednou jsou tu některé, které se mě dotýkají!“
- Je me suis placée si haut, dis-je que toutes les misères passaient sous mes pieds et voilà qu’il y en a qui me touchent !
V tu chvíli přišel Stépann, provinilý sluha, hodný sedlák, celý hranatý a docela hloupý, poklonil se mi až k zemi a prosil mě, abych mu odpustila. Neměla jsem co odpouštět, ale pochopila jsem, že se na mě obrací jako na mocnost, a protože jsem nechtěla znovu popudit kněžnu ani nikoho jiného, usmála jsem se a zeptala se, proč ten člověk přichází za mnou.
En ce moment Stépann, le valet coupable, un brave paysan tout carré et tout bête, vint me saluer jusqu’à terre et me prier de le pardonner. Je n’avais rien à pardonner, mais je compris qu’il s’adressait à moi comme à une puissance et, ne voulant pas encore irriter la Princesse ou qui que ce fut, je souris en demandant pourquoi cet homme venait à moi.
„Nemám co odpouštět,“ řekla jsem.
- Je n’ai rien à pardonner, dis-je.
„Odejděte, Stépanne,“ řekl otec.
- Sortez, Stépann, fit mon père.
Paul se neumí chovat, a na něm vidím, že máma byla nešťastná právem, protože každý, kdo nevidí pana Constantina takového, jaký je, je velice politováníhodná osoba.
Paul ne sait pas se conduire, et par lui je vois que ma mère avait raison d’être malheureuse, car quiconque ne voit pas M. Constantin tel qu’il est, est un personnage fort à plaindre.
Páni se chystali na ryby na celou noc, otec také, a když jsem se Paula zeptala, jestli jde, odpověděl: „Později.“
Ces messieurs s’en allaient à la pêche pour toute la nuit, mon père aussi et comme je demandais à Paul s’il y allait, il me répondit : plus tard.
„Jestli ti překážím já,“ vykřikl otec, „nepojedu, odjedu do Pavlovska a ty tu zůstaneš velice šťastný a spokojený beze mne.“ Nato, velmi šťasten z té záminky, nasedl do faetonu, který na něj čekal, a odjel.
- Si c’est moi qui te gêne, cria mon père, je n’irai pas, je m’en irai à Pavlovsk et tu resteras ici très heureux et content sans moi. Sur ce, très heureux du prétexte, il monta dans un phaéton qui l’attendait et partit.
Paul se začal ospravedlňovat a pátrat po příčině nedorozumění, což je nejjistější způsob, jak vyvolat nové; usedla jsem na svůj nejvyšší schod jako slavík z písně o Malbroughovi a Michel, Paša, Paul a Kapitan se usadili na nižších stupních.
Paul se mit à se justifier, à rechercher la cause du malentendu, ce qui est le vrai moyen d’en créer un autre, je m’assis sur ma plus haute marche, comme le rossignol de Malborough, et Michel, Pacha, Paul et Kapitan prirent place sur les gradins inférieurs.
Mluvila jsem s Paulem tak, aby má slova donesli mému nemožnému otci.
Je parlai à Paul de façon à ce qu’on rapportât mes paroles au fichu-père.
Paul se pokusil stočit řeč na otcovy noční útěky, ale přešla jsem to mlčením. A opravdu, proč bych se měla starat o to, jak otec tráví noci, nejsem jeho žárlivá žena, a uznáte se mnou, že udělal hodně na muže čtyřiceti pěti let a jeho povahy, když kvůli dceři, kterou skoro nikdy neviděl, vystěhoval milenku, s níž žil tři roky. Zachovává zdání tak dobře, že kdybych nic nevěděla, nic bych netušila. K čertu, nežádejme víc!
Paul essaya de mettre la conversation sur les fugues paternelles, mais je passai sous silence. Et en effet, qu’ai-je à m’inquiéter de la façon dont mon père passe ses nuits, je ne suis pas sa femme jalouse et vous conviendrez avec moi qu’il a beaucoup fait pour un homme de quarante-cinq ans et de son caractère, en délogeant une maîtresse de trois ans pour une fille qu’il n’a presque jamais vue. Il sauve les apparences si bien que, si je ne savais rien, je n’aurais rien soupçonné. Que diable, ne demandons pas davantage !
Paul má tady bohužel špatné postavení; poskytnu mu oporu Paši, který má na otce vliv a je to chlapík, jenž říká, co si myslí, a nestará se o nikoho.
Paul est malheureusement posé ici, je lui donnerai l’appui de Pacha qui a de l’influence sur mon père et qui est un gaillard qui dit comme il pense sans se soucier de personne.
A když jsem pak vystoupila nahoru k sobě – z narážek na les jsem se šikovně vyvlékla tím, že jsem dělala, že neslyším – a byla jsem tam s Paulem, přišel Stépann, celý uplakaný, prosit o odpuštění, klekal si a klaněl se až k zemi1 jako Pánubohu. Koneckonců se provinil jen nějakým podfukem s poštou, jaký pán ochotně trpí, a k tomu mě dojala pokorná poníženost těch sedláků; odpustili jsme tomu člověku a zůstal ve službě.
Et lorsqu’ayant monté chez moi après m’être bien tirée des allusions à la forêt en faisant la sourde oreille, je me trouvai avec Paul, Stépann vint, tout larmoyant, implorer son pardon en s’agenouillant et faisant des saluts terrains [sic] comme au Bon Dieu. Après tout il n’était coupable que d’une supercherie de poste, facilement autorisée par Monsieur, et puis l’humble humilité de ces paysans m’attendrit, on pardonna l’homme et il resta au service.
Poznamenejme zde, že musím být velice nestoudná osoba. Říkám to kvůli potěšení, jaké mi působí, když mi bratranci líbají ruku, a víc kníže než ten druhý, a s ctnostnou hrůzou zjišťuji, že to, co jsem pokládala za lásku k Pietrovi, nebylo možná vůbec nic. Víc jsem myslela na ostatní, jak jsem to řekla po procházce ve Farnesině, a to je všechno. Paša mi ruku nikdy nelíbá, to já mu ji přikládám ke rtům, a přece je mi ten mladík skoro odporný. Co je to za podivný rozmar!
Remarquons ici que je dois être une personne bien dévergondée. Ceci est à propos du plaisir que me font les baise-mains de mes cousins, et ceux du Prince plus que de l’autre, et je m’aperçois avec une vertueuse horreur que ce que je prenais pour de l’amour pour Pietro n’était peut-être rien du tout. J’ai plus penser aux autres comme je l’ai dit après la promenade de la Farnesina, et voilà tout. Pacha ne me baise jamais la main, c’est moi qui la lui mets contre les lèvres, et pourtant le garçon me répugne presque. Ce que c’est que ce caprice bizarre !
Ach, kdybych byla aspoň odměněna za ten život, jaký vedu. Kroket, gumový míček, karty a nakonec sezení na schodišti: drásat Pašovi nervy a cuchat vlasy Michelovi, který se mi klaní u nohou, a prokládat to cvičení taháním za uši, až mu zčervenají.
Ah ! si j’étais au moins récompensée pour la vie que je mène. Le croquet, la balle de caoutchouc, les cartes et pour finir une séance d’escalier, les nerfs de Pacha à irriter et les cheveux de Michel prosterné à tourmenter entremêlant cet exercice par des tiraillements dont ses oreilles se ressentent jusqu’à en rougir.
A konečně příšerné zvuky houslí. Když jsem na ně první večer hrála, přiběhlo celé služebnictvo vyděšené a nechápalo, odkud se mohou brát ty srdcervoucí výkřiky a to hanebné vytí, které vzdáleně připomínalo smrtelný kvikot podsvinčete v kuchyni.
Et enfin des sons atroces du violon. Le premier soir que j’en jouai, tous les domestiques vinrent en foule effrayés et ne comprenant pas d’où pouvaient venir ces cris déchirants et ces hurlements infâmes, qui avait une arrière-ressemblance avec les cris d’agonie d’un jeune cochon à la cuisine.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: saluts terrains [sic] – Mariin nepřesný výraz (míněny hluboké poklony až k zemi). ↩