Jestli si myslíte, že mě Audiffret baví, mýlíte se.
Ještě není poledne a už mám poradu s kameníkem, který si prohlédl mou koupelnu a už pracuje na lastuře z těch nejvíce... alegorických — ale popíšu...
Včera jsem nedokázala ani psát — a to svědčí o zcela mimořádném stavu, protože jsem si zvykla žít a myslet s perem v ruce. Strávila jsem večer u...
Právě jsem se smála jako šílená. Jsou dvě hodiny ráno; dokončovala jsem večeři, když se modrý pětiramenný svícen překotil a svalil — a já jsem se...
Vyšla jsem k mámě a zůstala s ní a tetou; nastalo velké ticho, které všechny tři hořely touhou prolomit — všechny tři myslely na totéž.
Když jsem před chvílí vycházela z toaletního pokoje, pojal mě pověrčivý strach. Viděla jsem vedle sebe ženu v dlouhých bílých šatech, se světlem v...
Když Ježíš uzdravil posedlého, jeho učedníci se ho ptali, proč ho ti, kdo to zkoušeli, uzdravit nemohli. A Ježíš jim odpověděl:
To byl první opravdu horký den.
Je nesnesitelné horko.
Ta urážka mě tíží. Chování toho muže je nízké — jeho charakter je opovrženíhodný.
Nyní — právě jsem se vrátila; zůstala jsem hodinu s tetou, Dinou a Walitským a mluvili jsme o Římě, o kardinálech. Dina mi vypráví o mši, na které...
Dobře dělám, že zapisuji své dojmy hned — neboť když si znovu čtu o svém pobytu v Římě a o zmatcích, které jsem prožívala, když Pietro zmizel, velmi...
Diskutovaly jsme s Collignon o Dinině nápadu, když ta hloupá Marie bez varování uvedla Laurentiho dovnitř se slovy, že slečny jsou doma a že ho snad...
Ale tato chvíle pohody večer ustoupila sladké malátnosti, okouzlené zádumčivosti, neboť moře bylo klidné, hladké jako zrcadlo. Obloha modrá, vzduch...
Znovu k večeru jsem byla zcela připravena psát verše, stejně špatné jako včerejší. Mohla bych psát dobré, kdybych tak nespěchala. Ale mám zuřivou...
Nepřestávám opakovat, že jsem nemocná — a skutečně nemocná jsem. Tolik žalu nemůže nedrtit. Necítím nic než hlubokou skleslost, velký smutek srdce i...
Po večeři navrhl Bihovetz procházku, vzal mě pod pravou paži a Collignon pod levou a vedl nás promenádou. Mluvila jsem jen rty — a mysl mi bloudila...
Přijala jsem novou komornou. Vysokou, krásnou tmavovlasou ženu s velmi dobrými způsoby. Asi třicet let. Mám ji ráda předně proto, že je milá, protože...
„Šla jsi včera spát hodně pozdě,“ řekla máma.
Dnes ráno jsem měla první hodinu u Cresciho. Stále totéž — tentýž obrovský hlas, který ztrácím desetkrát do roka a nacházím zas stále krásnější —...
Vyšly jsme se podívat na průvody; v tom od Saint-Étienne byl Čokoláda s největší svící, jakou bylo možno sehnat. U hudby vidíme Hasforda a vracím se...
Dokončila jsem portrét Collignon — při tomto posledním sezení dorazil Bihovetz s celou mou rodinou. Zdá se, že než jsem si parte vyzvedla, padlo do...
Při večeři jsme uspořádaly jakýsi sněm, abychom rozsoudily, kteří muži jsou vinni a kteří ne. Teta nechtěla slyšet o mravní nevinnosti Pietrově a...
Pokaždé si myslím, že je to za mnou a že na to přestanu myslet — a přesto na to pořád myslím, na ten proklatý skandál!
Leone říká, že miluje Itálii více než Irène: „Itálie nade vše — i nad tebe samotnou.“ Totéž mi říkával můj vlastní přítel — a přiváděl mě tím dokonce...
Dávala jsem si dobrý pozor, abych nespěchala dolů — styděla jsem se ukazovat tolik zájmu — a i kdybych chtěla, nemohla jsem, tak jsem byla rozrušena...
Nebe, včera obtěžkané bouří, se dnes protrhlo deštěm. Je velmi příjemně. Ach, kdybych se mohla osvěžit slzami.
Cresci mi přinesl pozdravy od „pana Émila“. Nedávno Galula potkal mámu a řekl jí, že všichni vědí, jaký hlas mám, a kdy jsem měla první hodinu atd....
„Vskutku,“ řekla jsem a kousala se do rtů, „je to světec.“ „Ach, ovšem!“ Přistoupila jsem ke stolku a vzala fotografii toho nevázaného kardinála....
Musela jsem vyjít již ve tři hodiny — vzala jsem s sebou Dinu. Jaké štěstí! Potkaly jsme pana a paní Saetoneovy, Gautiera a Laurentiho. Ráda Gautiera...
Ta zpráva mě obrátila naruby. Musím projet Petrohradem cestou domů — ale pokusím se jet jinudy. Nemám chuť se dusit závistí a zuřivostí. Máma říká,...
Ten hňup Folon opět nepřišel měřit zrcadla — musela jsem vyjít. A když jsem vyšla, svolila jsem, že si poslechnu krásnou hudbu v zahradě — tím spíše,...
Každá uplynulá hodina je mi žalem. Čas plyne... a já plesnivím!
Žena žije od šestnácti do čtyřiceti let. Již jsem promarnila dva roky — dva z nejlepších!
Odjíždím zítra. A přesto cítím jakousi nevysvětlitelnou lítost, že opouštím Nice. Všechny tyto cestovní přípravy vrhají jakýsi chlad na má...