❦
Úterý, 30. května 1876
Mardi 30 mai 1876
Ještě není poledne a už mám poradu s kameníkem, který si prohlédl mou koupelnu a už pracuje na lastuře z těch nejvíce... alegorických — ale popíšu vše najednou. Budu spokojená, až se zbavím té plechové vany.
Il n’est pas encore midi et j’ai déjà une conférence avec le marbrier qui a visité mon cabinet de bains et qui travaille déjà à une coquille des plus... allégoriques mais je décrirai le tout ensemble. Je serai contente quand je serai débarrassée de mon bain en fer-blanc.
Ale nepíšu kvůli tomu — píšu, abych vyprávěla, co se mi zdálo: dostala jsem z Říma dopis tak dlouhý, tak dlouhý, že listy byly sešity dohromady ve dva sešitky.
Mais ce n’est pas pour dire cela que j’écris, c’est pour dire mon rêve : je recevais une lettre de Rome si longue, si longue que les feuilles étaient cousues ensemble en deux cahiers.
Netřeba dodávat, že se sen nesplnil.
Il va sans dire que le rêve ne s’est pas réalisé.
Doplazila jsem se do večera a nenacházím jediné slovo.
Je suis arrivée au soir et je ne trouve pas un mot à dire.
Donutili mě, abych se trochu prošla pěšky, a hrozili mi, že mě postihne nemoc jako ve Spa,1 která může z takové nečinnosti snadno vzejít. Skutečně se nehýbám, leda abych dvakrát zašla do pavilonu na oběd a na večeři. Mluvím tak tiše a tvářím se tak ledově, že se mě máma ptala, proč jsem tak chladná.
On m’a forcée de faire un tour de promenade à pied, me menaçant d’une maladie comme à Spa, qui peut bien résulter de cet état d’inaction. En effet je ne bouge plus, si ce n’est pour aller deux fois au pavillon pour déjeuner et dîner. Je parle si doucement et j’ai l’air si glacé que maman m’a demandé pourquoi je suis si froide.
„Jak to, madam?“
— Comment, Madame ?
„Ale ty vypadáš, jako bys vylezla ze studené koupele.“
— Mais tu as l’air de sortir d’un bain froid.
Nepochybně není v Římě — neboť taková nedbalost, takový nedostatek zdvořilosti i vůči lhostejné ženě je nemyslitelný. Bylo by to prostě hrubství.
Sans doute il n’est pas à Rome, car un pareil oubli, un tel manque de politesse même envers une femme indifférente est impossible. Ce serait de la grossièreté tout simplement.
Říkala jsem přece, že po šetřeních2 bude vše skončeno. Čekala jsem cokoli — ale ne toto. Věděla jsem, že naše nejasné postavení mě trápí, ale nikdy jsem si nepomyslela, že mi může škodit právě v tomto. Bůh je vpravdě nemilosrdný. Myslela jsem, že jsem už tolik vytrpěla — a hle, odkrývám nové neštěstí! Poslyšte — oplakávala jsem naše postavení a utěšovala jsem se koketérií a myšlenkou na sňatek. To byla hlavní útěcha, neomylný prostředek. Naříkala jsem, pak jsem si říkala, že na tom nezáleží, protože sňatek je to, co potřebuji, že to bude konec zkoušek (těch, jež nyní snáším), a že k tomu musí dojít, ať žijeme jakkoli. Díky tomu jsem, i přes hrozné utrpení, nepropadala zoufalství. Právě tam na mne číhal můj zlý démon. Jestliže já, vědouc naprosto jistě, že je to jen věc trpělivosti, že konec bude stejný ať půjdeme jakoukoli cestou — jestliže já, vědouc to, jsem řekla, co do stesků, vše, co jsem dosud řekla, pomyslete, co musím říci teď! Pročež si už nestěžuji.
J’avais bien dit que tout serait fini après les informations. Je m’attendais à tout mais pas à cela. Je savais que notre fausse position me tourmentait mais je n’ai jamais pensé qu’elle pût me nuire en cela. En vérité Dieu est impitoyable. Je pensais que j’avais déjà tant souffert et voilà que je découvre un malheur nouveau ! Écoutez, je pleurais notre position et je me consolais par des coquetteries et par l’idée de me marier. C’était là la principale consolation, le moyen infaillible. Je me lamentais, puis je me disais que peu importait puisque c’était un mariage qu’il me fallait, que ce serait la fin des épreuves (de celles que j’éprouve à présent) et que cela devait arriver de quelque manière que nous vécussions. Ce qui faisait que tout en souffrant horriblement je ne désespérais pas. C’est là que mon mauvais génie m’attendait. Si, en sachant pour sûr que ce n’était qu’affaire de patience, que la fin serait la même, n’importe le chemin, si, en sachant cela, j’ai dit, en fait de plaintes, tout ce que j’ai dit jusqu’à présent, pensez donc ce que je dois dire à présent ! Aussi je ne me plains plus.
Tedy — pro mě nic. Nic. Žít jako ubožačka a nevidět na konci té bídy nic. Nechápala jsem, že mě nikdo nebude chtít za ženu. Omamovali mě úspěchy, nechávali mě smát se a žertovat, poslouchat řeči o lásce, myslet si, že to vše je moje — ale bylo to jen proto, aby mi tím lépe ukázali, jak jsem bláhová. Ano, dvořívají se mi, jsem hezká — ale nikdo si mě nevezme.
Ainsi, rien pour moi. Rien. Vivre comme une misérable et ne rien entrevoir au bout de cette misère. Je ne comprenais pas que personne ne voudrait de moi pour femme. On m’étourdissait par des succès, on me laissait rire et plaisanter, entendre parler d’amour, penser que tout cela était à moi, mais c’était pour mieux me montrer que je suis folle. Oui, on me fait la cour, je suis jolie, mais on ne m’épouse pas.
Před chvílí jsem přemýšlela tak jasně a teď si nevzpomenu na nic! Oh! Byla jsem trpělivá — i když jsem se na papíře vztekala — věřila jsem v Boha, doufala jsem; oh! nikdy jsem se necítila tak zoufalá, protože nikdy jsem tak dobře nepochopila své zoufalství.
Je pensais si bien tout à l’heure et je ne me souviens plus de rien ! Oh ! j’ai été patiente tout en m’impatientant sur papier, j’ai cru en Dieu, j’ai espéré ; oh ! jamais je ne me suis sentie si désespérée car jamais je n’ai si bien compris mon désespoir.
Nejprve jsem si řekla, že celá ta věc s Antonellim je jen bolest rozumu, ne srdce — což ji neučiní příjemnější, naopak. Tedy, řekla jsem si, jdeme dál — ale pak se celá pravda vyjasnila naráz; zůstala jsem několik okamžiků bez pohybu, než jsem se pochopila, a dala se do pláče, oh! — hořkého. Jak se pláče, když před sebou nic nevidíme, když jsme odsouzeni k smrti a přitom lpíme na životě. Napsala jsem pár slov a musela přestat, odejít a zanést svou bídu do sousedního křesla. Neměla jsem v hrudi dech, dýchala jsem ze všech sil a vzduch mi nešel do plic; chtěla jsem běžet za svými maminkami a vykřičet jim vše, co mě dusí studem. Ale k čemu, ptala jsem se, co s tím zmohou? Nic mi neřeknou a jakmile odejdu, poradí se a rozhodnou s Walitským, že jsem buď zamilovaná, nebo nemocná a že mi je třeba dát fosfát železa!3 Nejsem podrážděná, ale zlomená; nohy mě bolí, jako bych šla celý den, píšu stěží — ale musím. Pokračujme.
D’abord je me suis dit que l’histoire avec Antonelli n’était qu’une peine de tête, pas de cœur, sans être pour cela plus agréable, au contraire. Ainsi, me suis-je dit, passons, mais alors toute la vérité s’est fait comprendre clairement, je suis restée quelques instants immobile, le temps de me comprendre, et je me mis à pleurer, oh !, bien amèrement. Comme on pleure quand on ne voit plus rien devant soi, quand on est condamné à la mort et qu’on tient à vivre. J’avais écrit quelques mots et je dus m’arrêter et aller porter ma misère sur un fauteuil voisin. Je n’avais pas de souffle dans la poitrine, je respirais de toutes mes forces et l’air n’entrait pas dans mes poumons, je voulus courir chez mes mères et leur crier tout ce qui m’étouffait de honte. Mais à quoi bon, me demandai-je, qu’y peuvent-elles ? Elles ne me diront rien et quand je serai partie se consulteront et décideront avec Walitsky ou que je suis amoureuse ou que je suis malade et qu’il me faut donner du phosphate de fer ! Je ne suis pas irritée mais brisée, mes jambes me font mal comme si j’avais marché toute la journée, j’écris avec peine mais il le faut. Continuons.
Chvíli jsem se ovládala, ale ztrácejíc odvahu, trpělivost, dech, zarývala jsem si nehty do prsou, jako bych do nich chtěla provrtat otvory, aby tam vzduch pronikl — a dala se do křiku, pak do smíchu, pak mě děs umlčel a znovu jsem plakala.
Je me contins pendant quelque temps mais, perdant courage, patience, respiration, je m’enfonçai les ongles dans la poitrine comme pour y faire des trous pour que l’air y pénétrât, et je me mis à crier, puis à rire, puis effrayée je me tus et pleurai de nouveau.
Oh! Jaká hanba!
Oh ! quelle honte !
Byla jsem veselá, smála jsem se mužům, brala jsem je jako rozptýlení od svého trápení — a neviděla jsem, že je to hanba, že mě považují za hezkou a zábavnou dívku, nechápala jsem, že jsem horší než…
J’étais gaie, je riais des hommes, je les prenais comme une distraction à mon tourment et je ne voyais pas que c’était une honte, qu’ils me regardaient comme une fille jolie et amusante, je ne comprenais pas que j’étais pire qu’une...
Jak měl Yssayevitch pravdu, když říkal, že v Rusku budeme vždy zastávat postavení, které nám patří — protože tam nás znají — „zatímco v cizině nebudete nikdy nic jiného než nováčci, cizinci, neznámí…“ Ano, měl pravdu — v Rusku by se dalo žít tak, jak žijí všichni [Škrtnuté slovo] šlechtici v Charkově nebo v Poltavě. Tam je člověk doma, znají ho, je roven ostatním, má své místo ve společnosti.
Combien Yssayevitch avait raison de dire qu’en Russie nous occuperions toujours la position qui est la nôtre, parce qu’on nous connaît, - « tandis qu’à l’étranger vous ne serez jamais que des nouveaux venus, des étrangers, des inconnus... » Oui, il avait raison en Russie on pourrait vivre comme vivent tous les [mot raye] nobles à Kharkov ou à Poltava. Là on est chez soi, on est connu, on est l’égal des autres, on a sa place dans la société.
Ale už nevím, co říkám. Nechtěla jsem říci tohle. Oh! Jaká hanba, Bože! A já jsem ničemu nerozuměla, já jsem hledala, toužila poznat muže… Ani jsem netušila, jak se na mě dívají! Ne! Nedokážu to vysvětlit! Ani bych nemohla!
Mais je ne sais plus ce que je dis. Ce n’est pas cela que j’ai voulu dire. Oh ! quelle honte, mon Dieu ! Et moi qui ne comprenais rien, moi qui cherchais, désirais à connaître des hommes... Je ne soupçonnais même pas comment on me regardait ! Non ! Je ne m’explique pas ! Je ne le pourrais !
Ach, Bože!
Ah ! Dieu !
Poznámky
Pozn. překl.: Spa — belgické lázně, kam Bashkirtseffovi dříve jezdívali; Marie tam prodělala zdravotní problémy. ↩
Pozn. překl.: „Šetření“ (franc. informations) — v 19. století označení pro formální zjišťování rodového a majetkového zázemí pro účely sňatku. ↩
Pozn. překl.: Fosfát železa — běžný dobový lék na chudokrevnost a nervové vyčerpání. ↩