❦
Neděle, 4. června 1876
Dimanche 4 juin 1876
Když Ježíš uzdravil posedlého,1 jeho učedníci se ho ptali, proč ho ti, kdo to zkoušeli, uzdravit nemohli. A Ježíš jim odpověděl:
Quand Jésus guérit le lunatique, ses disciples lui demandèrent pourquoi ceux qui y avaient essayé, n’ont pas pu le guérir. Et Jésus leur répondit :
„Je to pro vaši nevíru; neboť vpravdě pravím vám: kdybyste měli víru jako hořčičné zrno, řekli byste této hoře: ‚Přesuň se odsud tam‘ — a přesunula by se, a nic by pro vás nebylo nemožné.“
— C’est à cause de votre incrédulité, car en vérité je vous dis que si vous aviez de la foi aussi gros qu’un grain de moutarde vous diriez à cette montagne : Transporte-toi d’ici-là ; et elle s’y transporterait et rien ne vous serait impossible.
Při čtení těchto slov mě jako osvítilo, a snad poprvé jsem uvěřila v Boha. Vstala jsem jako bez sebe, sepjala ruce, zdvihla hlavu, usmívala jsem se — byla jsem v extázi.
A la lecture de ces paroles je fus comme illuminée et pour la première fois peut-être je crus en Dieu. Je me levai ne me sentant plus, je joignis les mains, je levai la tête, je souriais, j’étais en extase.
Oh! Ano, uvěřila jsem — řekla jsem Bohu, že mám víru, pochopila jsem, odkud mi přicházejí neštěstí: z mého nedostatku víry, z mých rouhavých pochyb. Oh! Už nikdy, nikdy nebudu pochybovat. Ne proto, abych si něco zasloužila — ale proto, že jsem přesvědčena, proto, že věřím! Pochybovala-li jsem, není to skoro mou vinou — nikdy jsem nečetla Písmo. Do dvanácti let mě rozmazlovali, dělali mi vůli, ale nikdy nepomysleli na mou výchovu (od dvou let jsem měla vychovatelky). Máma na to nestačila — sama ví málo, věří pověrčivě, a u ní nelze nic hledat. Ve dvanácti jsem si vyžádala učitele — dostala jsem je, brala jsem hodiny — a tím to skončilo. Program jsem si sestavila sama. Za všechno vděčím sama sobě; ostatní jen platili hodiny.
Oh ! oui, j’ai cru, j’ai dit à Dieu que j’avais la foi, j’ai compris d’où me venaient les disgrâces, de mon manque de foi, de mes doutes sacrilèges. Oh ! jamais, jamais je ne douterai plus. Pas pour mériter quelque chose, mais parce que je suis convaincue, parce que je crois ! Si j’ai douté ce n’est presque pas ma faute, je n’avais jamais lu les Écritures. Jusqu’à l’âge de douze ans on m’a gâtée, on a fait mes volontés mais on n’a jamais songé à mon éducation (j’avais des gouvernantes depuis l’âge de deux ans). Maman n’était pas capable, elle-même elle sait peu, elle croit par superstition et il ne faut rien chercher chez elle. A douze ans je demandai des maîtres, on m’en donna, j’ai pris des leçons et ce fut tout. Je rédigeai le programme moi-même. Je dois tout à moi-même, on ne faisait que payer les leçons.
Po tom nadšeném vzepětí mě přepadl strach — strach, že upadnu do přepjatosti, strach z kláštera. Oh! Ne — byla jsem proměněna, byla jsem radostná. Proto jsem dobře spala a probudila se klidnější. Čert ví proč, ale mám oteklou levou nohu — to mě otravuje. Zatímco jsem malovala ruku slečny Collignon (7. sezení), vešla teta s dopisem pro mě. Ani na okamžik jsem nevěřila, že přišel z Říma — nevěřila jsem, protože jsem se příliš bála, že se mýlím. Přesto mě to rozrušilo. Píše mi Ricardo ze svého zámku v Savojsku, u Isèry.
Après cet élan enthousiaste, j’eus peur, peur de tomber dans l’exagération, peur du couvent. Oh ! non, j’étais transformée, j’étais joyeuse. Aussi je dormis bien et me réveillai plus calme. J’ai diable sait pourquoi le pied gauche enflé, cela m’ennuie. Pendant que je peignais la main de Collignon (7’ séance) ma tante entra avec une lettre pour moi. Mais je ne crus pas un instant qu’elle vînt de Rome, je ne l’ai pas cru car j’avais trop peur de me tromper. Je me troublai néanmoins. C’est Ricardo qui m’écrit de son château en Savoie, près de l’Isère.
Teta dostala šestnáct tisíc rublů a všichni odjeli do Monaka.
Ma tante a reçu seize mille roubles et tout le monde est allé à Monaco.
Bibi přichází při večeři, potom jdeme ke mně, někdo nadhodí náboženskou otázku, která uvede do pohybu všechny mé slovníky a vyvolá velmi zajímavé debaty mezi mnou, Collignon a Bihovetzem. Dina nás přerušovala příhodami o Galulovi nebo Marcelle. Já jsem byla celá vážná — prolistovávali jsme Bibli, hledali počátky církve, Ježíšovy církve. První papeže, první sekty 2. a 3. století. Montanisty a Novaciány,2 kteří jako první odmítli zpověď. Ostatně je známo, že zpověď existovala skoro od počátku světa — u egyptských kněží.
Bibi vient pendant le dîner et après on va chez moi et on soulève une question religieuse qui met en mouvement tous mes dictionnaires et provoque des débats très intéressants, entre moi, Collignon et Bihovetz. Dina nous interrompait par des histoires de Galula ou de Marcelle. J’étais tout entière au sérieux, nous avons feuilleté la Bible, recherché les commencements de l’église, l’église de Jésus. Les premiers papes, les premières sectes du II^e^ et III^e^ siècle. Les Montanistes et les Novatiens qui ont les premiers réfuté la confession. D’ailleurs on sait que la confession a existé presque depuis le commencement du monde, chez les prêtres égyptiens.
V křesťanství byla zpověď zpočátku povinná jen jako následek nějakého provinění — a tehdy byla veřejná. To nebylo vždy pohodlné; proto se od 3. stol. stala tajnou, ale stále dobrovolnou. Teprve roku 1215, na třetím lateránském koncilu, ji Inocenc III.3 prohlásil za povinnou jedenkrát ročně. Já věřím, že zpověď je dobrá věc — protože se po ní ozvala potřeba, protože nebyla ani vynalezena ani vnucena, ale ozvala se po ní potřeba. Jenže co je ohavné a absurdní, to je kupování odpustků.
Quant au christianisme, elle ne fut obligatoire qu’à la suite de quelque crime et alors elle était publique. Ce n’était pas toujours commode ; aussi dès le III^e^ siècle fut-elle secrète mais toujours volontaire. Ce n’est qu’en 1215 au troisième concile de Latran qu’innocent III la décida obligatoire une fois par an. Moi je crois que la confession est une bonne chose, puisque son besoin s’est fait sentir, qu’elle n’a été ni inventée ni imposée, mais le besoin s’en est fait sentir. Seulement ce qui est infâme et absurde, c’est l’achat des indulgences.
Obecně vzato kněz nemá právo odpouštět.
En général, le prêtre n’a pas le droit de pardonner.
Ježíš dal tuto moc svým apoštolům — ale ti byli svatí, všichni naplněni božím dechem. Kdežto jejich nástupci jsou jen prostí lidé, ustanovení sloužit v církvích a starat se pokud možno o duše. Nemohou odpouštět — a tím méně toto odpuštění prodávat. Při takovém výkladu může každý darebák páchat ty největší hanebnosti a za peníze vystoupit rovnou do nebe!
Jésus avait donné ce pouvoir à ses apôtres, mais ses apôtres étaient des saints tous inspirés du souffle divin. Tandis que leurs successeurs ne sont que de simples hommes qui sont institués pour servir dans les églises et avoir autant que possible soin des âmes. Ils ne peuvent pas pardonner, et à plus forte raison vendre ce pardon. A ce compte-là chaque scélérat peut faire les plus grandes vilenies et monter droit au ciel en payant !
„Co svážete, bude svázáno; a co rozvážete, bude rozvázáno.“ Na základě těchto slov si kněží přisvojili právo rozhřešovat.
— Ce que vous lierez, sera lié ; et ce que vous délierez sera délié. C’est en se fondant sur ces paroles que les prêtres se sont arrogés le droit d’absoudre.
Uznejte, že je to přitažené za vlasy.
Avouez que c’est tiré par les cheveux.
Pak přišla řeč na Jana XIII., jenž byl prý papežkou.4 Musím přiznat, že tato pohádka není nikde potvrzena. A přesto pan Cornélius, dědečkův tchán, jednou, když se o tom mluvilo, vytáhl ze své nádherné knihovny latinský rukopis a přeložil z něj pasáž o ceremonii papežské volby a o tom, z jakého důvodu byla tato ceremonie zavedena. Starý Cornélius byl velmi vzdělaný. A já sama jsem viděla ve Vatikánu zcela mimořádnou židli,5 o níž mi řekli, že je to ta, na níž se při volbě papeže ověřuje pohlaví zvoleného.
Puis on a soulevé la question de Jean XIII qui fut, dit-on, une papesse. Je suis forcée d’avouer que cette fable n’est confirmée nulle part. Et pourtant M. Cornélius, le beau-père de grand-papa a, un jour qu’on parlait de cela, tiré de sa splendide bibliothèque un manuscrit latin et en traduisit le passage qui parlait de la cérémonie de l’élection du Pape, et à quel propos cette cérémonie a été instituée. Le vieux Cornélius était très savant. Et moi-même j’ai vu au Vatican une chaise fort extraordinaire qu’on m’a dit être celle de la cérémonie de laquelle on s’assure du sexe du pape à son élection.
Ostatně, copak se ho neptají: „Máš…?“6
D’ailleurs ne lui adresse-t-on pas cette question : « Habeas... ? »
Aby nás debaty příliš nezachmuřily, četla jsem náhle uprostřed věty o teologii nějakou maximu La Rochefoucauldovu — a ta světská slova tak silně kontrastovala s ostatními, že jsme propukali v smích. Bylo to jako černý samet vedle bílého saténu.
Pour que les discussions ne nous rembrunissent pas trop, je lisais tout à coup au milieu d’une phrase sur la théologie une maxime de La Rochefoucauld et ces paroles profanes contrastaient si fort avec les autres qu’on éclatait de rire. C’était comme du velours noir à côté du satin blanc.
Odloučení zmenšuje vášně průměrné a zvětšuje velké — jako vítr hasí svíčky a rozdmýchává oheň.7
L’absence diminue les passions médiocres et augmente les grandes comme le vent éteint les bougies et allume le feu.
To je pozoruhodné. Ach! Kdyby všechny maximy byly tak pravdivé a tak trefné.
Voilà qui est frappant. Ah ! si toutes les maximes étaient aussi vraies et aussi justes.
Oh! Antonelli! Ať je proklet za svou slabost a zbabělost! Je absurdní myslet, že mě oklamal — v takovém případě by o tom nemluvil se svými rodiči a ti by ze své strany nepodnikli žádný krok. Jak ale vysvětlit to mlčení? Já ho vysvětluji takto. Poslali ho pryč z Říma — to je víc než pravděpodobné. Ale jaké zbabělé srdce! Oh! Ne — nemiluje mě; i ti nejslabší lidé čerpají energii ze své lásky. Zvláště lásky opětované — vždyť on neví, že ho nemiluji. Jak milovat takového muže?
Oh ! Antonelli ! Qu’il soit maudit pour sa faiblesse et sa lâcheté ! Il est absurde de penser qu’il m’ait trompée, car dans ce cas il n’en aurait pas parlé à ses parents et ces gens de leur côté ne feraient aucune démarche. Mais comment expliquer ce silence ? Je l’explique, moi. On l’a renvoyé de Rome, c’est plus que probable. Mais quel cœur lâche ! Oh ! non, il ne m’aime pas, les gens les plus faibles puisent de l’énergie dans leur amour. Surtout un amour partagé, car enfin il ne sait pas que je ne l’aime point. Comment aimer un pareil homme ?
Zdalipak mi neopakoval desetkrát, aniž jsem ho o to žádala:
Ne m’a-t-il pas répété dix fois, sans que je le lui demande,
„Přijedu do Nice, budu vám psát každý den.“
— Je viendrai à Nice, je vous écrirai tous les jours.
Ale zakázali mu mě milovat — a on poslechl.
Mais on lui a défendu de m’aimer et il a obéi.
Bože! Co tedy o nás napsali z Nice!
Dieu ! qu’ont-ils donc écrit de Nice !
Ó zlosti, ó hanbo!
O rage, ô honte !
Ano — věřím v Boha, v Ježíše Krista — ale to neznamená, že si mě Bůh všímá. Nepochybně mě vidí, slyší mě — ale nevyslyší mě.
Oui je crois en Dieu, en Jésus-Christ mais cela ne veut pas dire que Dieu fasse attention à moi. Sans doute il me voit il m’entend mais il ne m’exauce pas.
A přece — když ho přišla ta žena prosit, aby uzdravil její dceru,8 neodpověděl snad, vida nepochybně hloubku její duše: „Ó ženo, tvá víra je velká — a bude ti prokázáno milosrdenství.“
Et pourtant lorsque cette femme vint le prier de guérir sa fille n’a-t-il pas répondu, voyant sans doute le fond de son âme : « O femme, ta foi est grande et miséricorde te sera faite. »
Copak nevidí, jaká je má víra — a neprokáže mi milosrdenství?
Ne voit-il pas quelle est ma foi et ne fera-t-il pas miséricorde ?
Včera jsem sepjala ruce, zdvihla oči k nebi a prosila Boha, aby mi dal zapomenout na sebe — abych nemyslela na pózování.
Hier, je joignais les mains, je levais les yeux au ciel et je suppliais Dieu de faire que je m’oublie, que je ne pense pas à poser.
Chtěla jsem myslet jen na Boha — a myslela jsem jen na něj; a on mě slyšel a pochopil.
Je voulais ne penser qu’à Dieu et j’ai pensé à lui seul, et il m’a entendue et comprise.
Od včerejška se všechno změnilo. Dříve jsem se modlila ze zoufalství — nyní se modlím z přesvědčení.
Tout est changé depuis hier. Avant je priais par désespoir, à présent je prie par conviction.
O Panně Marii nemám jasno.
J’ai des incertitudes sur le compte de la Vierge.
Je to prostá žena, kterou si Bůh vyvolil za matku Kristovu, nebo je svatá a může být prostřednicí mezi námi a Bohem? Dobře se střežím jakýchkoli dohadů a nechci přejímat zásady naší církve ani protestantů. Chci číst Písmo, to mi pravdu poví.
Est-elle une simple femme que Dieu a choisie pour être la mère du Christ, ou bien sainte et pouvant servir d’intermédiaire entre nous et Dieu ? Je me garde bien de faire des suppositions ou d’adopter les principes de notre église ou des protestants. Je veux lire les Écritures, elles me diront la vérité.
O svém náboženství vím jen to, co ví každý, nikdy mě nikdo nic vážného nenaučil. Čtu Starý a Nový zákon a chci věřit tomu, co mi říkají. Není snad nejprostší a nejpravdivější náboženství, jediné pravé, ve slovech Kristových? Dnešní náboženství jsou zkreslená, protože o nich lidé tolik mudrovali a přizpůsobovali je svým rozmarům — tak jako se vyprávění, které vychází z desátých úst, v ničem nepodobá tomu z prvních.
Je ne sais de ma religion que ce que tout le monde sait, on ne m’a jamais rien enseigné de sérieux. Je lis l’Ancien et le Nouveau Testament et je veux croire en ce qu’ils me disent. La religion la plus simple et la plus vraie, la seule vraie, n’est-elle pas dans les paroles du Christ ? Les religions de nos jours sont faussées, à force d’être raisonnées et arrangées selon les caprices des hommes, comme un récit sortant de la dixième bouche ne ressemble en rien à celui de la première bouche.
Ostatně nejnezvratnějším důkazem, že jsou náboženství zkreslená, je to, že jich je několik. A jak by jich mohlo být několik, když byl jen jeden Kristus, který učil jen jednomu učení?
D’ailleurs ce qui prouve irrécusablement que les religions sont faussées, c’est qu’il y en a plusieurs. Et comment y en aurait-il plusieurs quand il n’y a eu qu’un seul Christ qui n’a enseigné qu’une seule doctrine ?
Nechci následovat bloudění lidí, když mi Bůh prokazuje milost a dovoluje mi pochopit pravdu.
Je ne veux pas suivre l’égarement des hommes, puisque Dieu me fait la grâce de me permettre de comprendre la vérité.
„I vy bloudíte,“ řeknou mi. Ne, nebloudím. Nedokážu [jim] vysvětlit, že se od Písma, od slov Kristových, v ničem neodchyluji.
— Vous vous égarez aussi, dira-t-on. Non, je ne m’égare point. Je ne puis [leur] faire [en]tendre que je ne m’écarte en rien des Écritures, des paroles du Christ.
„Každý je chápe po svém.“
— Chacun les comprend à sa façon.
Ach ne, to jen pokřivené mysli si v nich vidí, co chtějí.
Oh ! non, ce sont les esprits de travers qui voient à leur guise.
Ale všechny zdravé mysli, i ty průměrné, chápou, jak je to psáno, tak jako každý vidí den, když je světlo, a rozezná bílou od zelené.
Mais tous les esprits bien faits, même médiocres, comprennent comme c’est écrit, de même que tout le monde voit le jour quand il fait clair, et distingue le blanc du vert.
Bože, odpusť mi, jestli se mýlím, a netrestej mě za to.
Mon Dieu pardonnez-moi si je me trompe et ne m’en punissez-pas.
Poznámky
Pozn. překl.: Narážka na Mt 17,14–20 — uzdravení posedlého chlapce. V 19. stol. francouzský výraz „lunatique“ (doslova „náměsíčný“) označoval epileptiky a posedlé, nikoli jen rozmarné lidi. ↩
Pozn. překl.: Montanisté a Novaciáni — raně křesťanské schizmatické sekty z 2.–3. stol. n. l. ↩
Pozn. překl.: Papež Inocenc III. (1198–1216) na čtvrtém lateránském koncilu (1215) — Marie jej zaměňuje za třetí. Koncil roku 1215 uložil všem katolíkům povinnost roční zpovědi. ↩
Pozn. překl.: Legenda o Papežce Johaně — středověká pověst o ženě, jež se v přestrojení stala papežem; dnes je považována za historický mýtus. Marie ji spojuje s Janem XIII.; tradice papežku obvykle řadí jako „Jana VIII.“ ↩
Pozn. překl.: „Sedia stercoraria“ — proděravěná židle, sporná součást středověkého rituálu papežské volby, jejíž funkce zůstává mezi historiky předmětem dohadů. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Habeas... ?“ — zkráceno z „Habeas duos?“ (Máš dva?), otázka z legendy o ověření pohlaví papeže při volbě. ↩
Pozn. překl.: Maxima č. 276 z díla La Rochefoucauldových Maxim (1665). ↩
Pozn. překl.: Narážka na Mt 15,22–28 — příběh kanaánské ženy prosící o uzdravení dcery. ↩