❦
Středa, 31. května 1876
Mercredi 31 mai 1876
Včera jsem nedokázala ani psát — a to svědčí o zcela mimořádném stavu, protože jsem si zvykla žít a myslet s perem v ruce. Strávila jsem večer u Diny, které je lépe, a zpívala jsem na všechny nápěvy a ve všech tóninách Galula. Smála jsem se jako šílená, pak jsem se vrátila a dala se do psaní, ale na označeném místě jsem musela přerušit a vrhnout se do sousedního křesla. Jen s největší námahou jsem se vzpamatovala, ale když jsem dopsala zbytek, svalila jsem se na zem a ležela skoro v bezvědomí do dvou hodin ráno. Usnula jsem bez potíží — byla jsem zlomená a napůl šílená. Snilo se mi o množství kapucínských mnichů, kteří mi stáli v cestě na každém kroku, zatímco jsem cestovala vlakem.
Je ne pouvais même pas écrire hier, or c’est une preuve d’un état bien extraordinaire puisque je me suis habituée à vivre et à penser en écrivant. J’avais passé la soirée chez Dina qui va mieux, à chanter sur tous les airs et tous les tons, Galula. J’ai ri comme une folle puis je suis rentrée et me mis à écrire mais à l’endroit marqué je dus m’interrompre et me jeter dans un fauteuil à côté. J’eus toutes les peines du monde à me remettre mais, ayant écrit le reste, je me jetai par terre et restai presque sans connaissance jusqu’à deux heures du matin. Je m’endormis sans peine, j’étais brisée et à moitié folle. J’ai rêvé d’une quantité de moines capucins qui se trouvaient à chaque instant devant moi, pendant que je voyageais en chemin de fer.
Volají mě jíst! Inu, půjdu — obávám se, že onemocním, a bude-li mé tělo ve stejném stavu jako duše, za nic nelze ručit. Oh! Ne, doufám, že ne! Nechť jsou spokojeni, když mě vidí otupělou, skoro bledou, stále smutnou, lhostejnou… navenek i uvnitř rozhlodanou a ubohou!
On m’appelle manger ! Ma foi, j’irai, je crains bien de devenir malade et, si mon physique va être dans le même état que mon moral, on ne peut répondre de rien. Oh ! non, j’espère que ce ne sera pas ! Qu’on se contente de me voir hébétée, presque pâle, toujours triste, indifférente... en dehors et en dedans rongée et misérable !
Stále ten samý život, nic jiného! Mé maminky se nehnou z místa a žijí ze dne na den — a ta hloupá lhostejnost mě rozzuřuje, rdousí mě, přivádí mě k šílenství!
Toujours cette vie, rien d’autre ! Mes mères ne bougent pas et vivent au jour le jour et cette indifférence stupide me met en rage, m’étrangle, me rend folle !
Oh, Bože můj — nemám než Tebe; co se mnou bude, když mě opustíš? Duší nemohu být mnohem nešťastnější, než jsem nyní. Aby byla míra dovršena, musela bych přijít o jmění. Ale ani tehdy bych nebyla ubožejší než teď.
Oh ! mon Dieu, je n’ai que vous, que deviendrai-je si vous m’abandonnez ? Je ne puis être de beaucoup plus malheureuse d’esprit qu’à présent. Pour combler la mesure il faut que je perde ma fortune. Mais même alors je ne serai pas plus misérable qu’à présent.
„S námi nikdy nebudeš moci žít jinak,“ opakuje moje paní matka s konejšivou chladností.
— Avec nous, tu ne pourras jamais vivre autrement, répète Madame ma mère avec une froideur consolante.
Myslí si, že říká tu nejpřirozenější věc, která mě nejlépe uklidní! Ona je klidná, ona může žít tak, jak žije.
Elle croit dire la chose la plus naturelle et la plus propre à me calmer ! Elle est tranquille, elle peut vivre comme elle vit.
Oh! Myslela jsem, že to jednou skončí; oh, věřila jsem ve změnu! „Příští rok,“ říkávali mi vždy.
Oh ! je pensais que cela aurait une fin, oh, je croyais à un changement ! « L’année prochaine » me disait-on toujours.
Oh! To byla jen lež! Oh, Bože! Ne… ne, to není možné.
Oh ! ce n’était qu’un mensonge ! Oh ! mon Dieu ! Non... non, ce n’est pas possible.
Jsem jaksi spokojená — cítím totiž, že jsem dospěla do stavu zoufalství a žalu, který svou vlastní prudkostí dokazuje, že nemůže trvat.
Je suis en quelque sorte contente car je sens bien que je suis arrivée à un état d’exaspération et de chagrin qui, par sa violence même, me prouve qu’il ne peut durer.
Musí tedy přijít něco, co mě trochu pozdvihne — nebo mě docela zabije.
Il y aura donc quelque chose qui me relèvera un peu ou me tuera tout à fait.
Dřív jsem chodila prosit mámu nebo tetu, aby žily jinak — ale vidím, že to nic nezmůže, a nemám ani uspokojení (jaké uspokojení!) z toho, že se rozzlobím, trápím ostatní, dělám scény; nemohu nic jiného než doma plakat a před ostatními se dusit žalem, a ten žal zatlačovat zpátky do sebe.
Avant j’allais supplier maman ou ma tante de vivre autrement mais je vois que cela ne sert à rien et je n’ai même pas la satisfaction (quelle satisfaction !) de me mettre en colère, de tourmenter les autres, de faire des scènes, je ne puis plus rien que pleurer chez moi et devant les autres m’étrangler de chagrin en le faisant rentrer dans moi-même.
Je to těžké — zvláště pro mě, která jsem ze své podstaty otevřená a sdílná v nejvyšší míře. Může mě to zabít. Nechci umřít!
C’est dur, surtout pour moi qui suis une nature ouverte et expansive au plus haut degré. Cela peut me tuer. Je ne veux pas mourir !
Neříká se snad, že velcí duchové myslí stejně?
Ne dit-on pas que les beaux esprits se rencontrent ?
Čtu La Rochefoucaulda1 a nacházím u něho leccos, co jsem tu sama říkala. Myslela jsem, že jsem přišla na něco nového — a jsou to věci, které lidé znají a říkají odnepaměti.
Voilà que je lis La Rochefoucauld et que je trouve chez lui bien des choses que j’ai dites ici. Moi qui pensais avoir trouvé quelque chose de nouveau et ce sont des choses qu’on sait et qu’on a dit depuis si longtemps.
U oběda se mluvilo o tom, že by se udělal vjezd pro kočáry od Rue de France; zvláště Collignon byla toho názoru.
A déjeuner on parlait de faire une entrée pour les voitures du côté de la rue de France, Collignon surtout était de cet avis.
„Kočáry ničí zahradu,“ řekla.
— Les voitures abîment le jardin, dit-elle.
„Oh!“ řekla jsem, „jeden ubohý kočár…“
— Oh ! fis-je, une seule malheureuse voiture...
„Ale,“ pokračovala, „nebudete přece žít vždy takhle, a…“
— Mais, reprit-elle, vous ne vivrez pas toujours ainsi, et...
„Naopak,“ řekla jsem statečně, „myslím, že budeme žít vždy takhle.“
— Au contraire, dis-je bravement, je crois que nous vivrons toujours ainsi.
A protože jsem to nemohla vydržet, sedla jsem si na parapet okna, sklonila hlavu a rozplakala se.
Et n’en pouvant plus je m’assis sur la fenêtre, baissai la tête et fondis en larmes.
Nikdo si toho nevšiml — nebo se tvářil, že si nevšiml.
On ne le vit pas ou on fit semblant de ne pas le voir.
„Pojďme,“ řekla Collignon a vzala mě za paži, „pojďme malovat… Oh! Co je to? Slzy! Tak to chodí, když srdíčko dělá tik-tak.“
— Allons, dit Collignon en me prenant le bras, allons peindre... Oh ! qu’est-ce que cela ? Les larmes ! voilà ce que c’est quand le cœur fait tic-tac.
„Oh!“ řekla jsem netrpělivě a upravujíc se před zrcadlem, „je vůbec možné, že člověk kolem sebe najde samé hlupáky, kteří vidí jen lásku nebo nemoc!“
— Oh ! dis-je impatientée tout en me rajustant devant le miroir, est-il possible qu’on ne trouve que des imbéciles qui ne voient qu’amour ou maladie !
Dina a dědeček přihlíželi malování a já se mstila za svůj žal ostrým vtipem na jejich účet.
Dina et papa ont assisté à la séance et je me vengeais de mon chagrin en faisant du méchant esprit à leurs dépens.
Pak jsem četla Horácia, La Bruyèra2 a ještě třetího.
Puis j’ai lu Horace, La Bruyère et un troisième encore.
Večer jsem šla za rodinou do zahrady, ale mluvila jsem málo — myslela jsem na to, že kvůli téhle rodině snáším tohle všechno, a zvláště poslední pokoření.
Le soir j’allai rejoindre la famille au jardin, mais je parlai peu, je pensais que c’est à cause de cette famille que je souffre tout cela et surtout la dernière humiliation.
Může pro hrdost mladé dívky existovat větší?
Y en a-t-il une plus grande pour la fierté d’une jeune fille ?
Všichni jdou do divadla. Collignon a Dina přijdou ke mně, pak čtu, pak se vrátí a oznámí mi ohromnou zprávu. Saetone se oženil! S jednou ze slečen Lacroixových. Byli stvořeni jeden pro druhého!
Ils vont tous au théâtre. Collignon et Dina viennent chez moi puis je lis, puis ils reviennent et m’annoncent une immense nouvelle. Saetone s’est marié ! Avec une des demoiselles Lacroix. Ils étaient faits l’un pour l’autre !
Amen…
Amen...
Prodgers nadobro odjel z Nice do Paříže, Saetone se oženil, Audiffret prodává svůj zámek. Chudák Nice!
Prodgers a tout à fait quitté Nice pour Paris, Saetone est marié, Audiffret vend son château. Pauvre Nice !
Bojím se o oči — při malování jsem musela několikrát přestat, protože jsem přestávala vidět. Příliš je namáhám, protože celý čas trávím malováním, čtením a psaním. Dnes večer jsem si opakovala výpisky z klasiků — to mě zaměstnalo — a pak jsem objevila velmi zajímavý spis o Konfuciovi, latinský a francouzský překlad. Nic se nevyrovná zaměstnanému duchu! Práce překonává vše — zvláště duševní práce. Nechápu ženy, které tráví volný čas pletením nebo vyšíváním — ty ruce jsou zaměstnané, ale hlava zahálí… Musí přicházet hromada zbytečných, nebezpečných myšlenek, a když má člověk něco zvláštního na srdci, myšlenka se na tom tíživě usazuje a výsledky jsou žalostné. Kdybych byla šťastná a klidná, myslím, že bych mohla pracovat rukama a myslet při tom na své štěstí — ne, pak bych na ně chtěla myslet se zavřenýma očima a nebyla bych schopná nic dělat.
Je crains pour mes yeux, en peignant je dus m’arrêter plusieurs fois n’y voyant plus. Je les use trop, car je passe tout mon temps à peindre, lire et écrire. Ce soir j’ai repassé mes résumés des classiques, cela m’a occupée et puis j’ai découvert un ouvrage très intéressant sur Confucius, traduction latine et française. Il n’y a rien comme un esprit occupé, le travail combat tout, surtout un travail de tête. Je ne comprends pas les femmes qui passent leurs loisirs à tricoter ou broder, ces mains occupées et cette tête oisive... Il doit venir un tas de pensées inutiles, dangereuses et lorsqu’on a quelque chose à cœur particulièrement, la pensée s’appesantit sur ce quelque chose et cela produit des effets déplorables. Si j’étais heureuse et tranquille je pourrais travailler des mains, je crois, pour penser à mon bonheur,... non, alors, je voudrais y penser, les yeux fermés, je serais incapable de faire quoi que ce soit.
Galula a Laurenti přišli do lóže — tu velkou novinu oznámil právě Galula.
Galula et Laurenti sont venus dans la loge, c’est Galula qui a dit la grande nouvelle.
Laurenti bude zítra večeřet u nás.
Laurenti dînera demain chez nous.
Zeptejte se všech, kdo mě znají, co si myslí o mé náladě — řeknou vám, že jsem nejveselejší, nejbezstarostnější, nejpevnějšího charakteru a nejšťastnější dívka, co existuje. Neboť mi dělá velkou radost vypadat zářivě a hrdě, ze všech stran nedobytně, a ráda šermuji v diskusích stejně vážných jako bláznivých. Tady je vidět mé nitro — navenek jsem úplně jiná; zdálo by se, že jsem neměla jedinou nepříjemnost a že jsem zvyklá, aby mě lidé i věci poslouchali…
Demandez à tous ceux qui me connaissent ce qu’ils pensent de mon humeur et ils vous diront que je suis la fille la plus gaie, la plus insouciante, la plus ferme de caractère et la plus heureuse qui soit. Car j’éprouve un grand plaisir à paraître rayonnante et fière, imprenable de toute façon, et je m’escrime volontiers à des discussions aussi sérieuses que folles. Ici on me voit à l’intérieur, à l’extérieur je suis tout autre ; on dirait que je n’ai pas eu une contrariété et que je suis habituée à être obéie par les hommes et les choses...
Oh! Když myslím na Antonelliho, nevím, kam se schovat studem a vztekem!
Oh ! quand je pense à Antonelli, je ne sais où me mettre de honte et de colère !
A to díky vlastní rodině!
Et c’est grâce aux miens !
Nestačí jim, že mi nedávají nic — ještě mi berou všechno!
Non contents de ne rien me donner ils me prennent tout !
Poznámky
Pozn. překl.: François de La Rochefoucauld (1613–1680), francouzský spisovatel, autor slavných Maxim — stručných aforismů o lidské povaze. ↩
Pozn. překl.: Jean de La Bruyère (1645–1696), francouzský moralista; jeho „Charaktery“ jsou klasikou francouzské prózy. ↩