❦
Pátek, 9. června 1876
Löbbecke dnes ráno píše (dopisuje si s mámou), že za několik dní bude mít dovolenou a — protože máma jede do Schlangenbadu1 — pojede tam s koňmi, kteří budou k dispozici slečně Marii; a sedlo — to jeho sestry — pro případ, že bych si své nevzala. Vypadá to, že to bude rozkošné. A Foster, který mi totéž nabízí ve Spa — a Rusko, jež mě čeká! Víte co — napíšu Fosterovi.Vendredi 9 juin 1876Löbbecke écrit ce matin (il est en correspondance avec maman) que, dans quelques jours, il va avoir son congé et, comme maman va à Schlangenbad, il y ira avec ses chevaux qui seront à la disposition de Mademoiselle Marie et une selle, celle de sa sœur, au cas ou je n’emporterais pas la mienne. Cela promet d’être charmant. Et Foster qui me fait les mêmes propositions pour Spa, et la Russie qui m’attend ! Tiens, je vais écrire à Foster.
Dobře dělám, že zapisuji své dojmy hned — neboť když si znovu čtu o svém pobytu v Římě a o zmatcích, které jsem prožívala, když Pietro zmizel, velmi se divím, že jsem napsala tolik… živosti. Čtu a pokrčuji rameny; ale neměla bych se divit — já, jež vím, jak snadno mi stoupne krev do hlavy. Je to přece nemožné… zdá se, že je to možné — vždyť jsem to napsala. Jsou okamžiky, kdy nevím ani co nesnáším, ani co miluji, ani po čem toužím, ani čeho se bojím. Pak mi vše připadá lhostejné a snažím se udělat si jasno v… ve všem — a tehdy se v mozku strhne takový vír, že potřásám hlavou, zacpávám si uši a daleko raději volím svou otupělost než tato zkoumání a průzkumy sebe sama. Přesto — vše, co jsem klidně řekla, si stále myslím.
Je fais bien d’écrire mes impressions sur l’heure, car en relisant mon séjour de Rome et mes perturbations lors de la disparition de Pietro, je suis tout étonnée d’avoir écrit tant de... vivacités. Je lis et je hausse les épaules, je ne devrais pas m’étonner pourtant moi qui sais comme on me monte facilement la tête. Il est impossible pourtant... il parait que c’est possible puisque je l’ai écrit. Il y a des moments où je ne sais ni ce que je déteste, ni ce que j’aime, ni ce que je désire, ni ce que je crains. Alors tout m’est indifférent et je tâche de me rendre compte de... de tout et alors il se produit un tel tourbillonnement dans mon cerveau que je secoue la tête, bouche les oreilles et aime bien mieux mon abrutissement que ces recherches et ces explorations de moi-même. Pourtant, tout ce que j’ai dit tranquillement je le pense encore.
Mám ještě chuť opakovat vše, co jsem řekla o Antonellim. Odpověděla jsem de Daillens a Barnolovi. Jako obvykle jsem po večeři šla do zahrady s Collignon a Dinou. Bihovetz a Daniloffová nás tam našli a kolem desáté se k nám přidali mé maminky a Walitský, kteří se vraceli z Monaka. Walitský Antonellimu telegrafoval, že vyhrál dva tisíce franků. V Římě se bavili tím, že spolu počítali budoucí výhry. Protože jsem nedělala nic než četla vlastní deník, nemám co říci. Ach ano — lije jako z konve.
J’ai encore envie de répéter tout ce que j’ai dit d’Antonelli. J’ai répondu à de Daillens et à Barnola. Comme d’habitude je suis allée au jardin après dîner, avec Collignon et Dina. Bihovetz et la Daniloff nous y trouvèrent et vers dix heures notre cercle a été augmenté de mes mères et de Walitsky qui reviennent de Monaco. Walitsky a télégraphié à Antonelli lui annonçant un gain de deux mille francs. A Rome, ils s’amusaient à calculer ensemble leurs gains futurs. Comme je n’ai fait que lire mon propre journal, je ne trouve rien à dire. Ah ! si, il pleut à verse.
Poslyšte — je přece jednou provždy jasné, že veškerý ten duševní hluk kvůli Antonellimu dělám jen kvůli urážce. Ostatně to vidíte — dokud se choval jak se patří, neříkala jsem nic; jen že mi připadá sympatický a že kdyby odpovídal programu, vzala bych ho s největším potěšením. Ale kdo by na mém místě nevěřil? Vy, kdo jste četli vše, musíte mi rozumět. Zůstávala jsem v zahradě a představovala si, že přijde… pak snění u sebe. Vzpomněla jsem si na Larderela, na Doriu a jiné neznámé — a na Pietra velmi známého; Pietro — můj; v takovém stavu ho nemám vůbec ráda — zdá se mi dokonce ubohý, zatímco ostatní mi připadají rozkošní, zkrášlení závojem neznámého. Ostatně Pietrovi stačí být s těmi ostatními — s módními dámami — a mluvit jako lev, aby mi připadal mnohem lepší. Nezapomínejte, že jsem především ješitná a hrdá.
Écoutez, il est bien entendu n’est-ce pas, une fois pour toutes, que je ne fais tout ce tapage mental pour Antonelli, qu’à cause de l’insulte. D’ailleurs, on le voit bien, tant qu’il a été comme il faut je n’ai rien dit, sinon je que je le trouvais sympathique et que, s’il était conforme au programme, je le prendrais avec le plus grand plaisir. Mais qui ne croirait pas à ma place ? Vous qui avez tout lu vous devez me comprendre. Je restais au jardin et je me figurais qu’il allait venir... puis des rêveries chez moi. Voilà que je me suis rappelée de Larderel, de Doria et d’autres inconnus, et de Pietro très connu ; Pietro à moi ; dans cet état-là, je ne l’aime pas du tout, il me paraît même misérable, tandis que les autres me paraissent adorables, embellis par le voile de l’inconnu. D’ailleurs il suffit à Pietro d’être avec ces autres, avec des dames à la mode et de parler comme un lion pour qu’il me paraisse beaucoup mieux. N’oubliez pas qu’avant tout je suis vaine et orgueilleuse.
Je to přece mrzuté, sedět tady, nudit se a myslet na Antonelliho, zatímco on na mě nemyslí, vidí přátele a baví se v Římě. Miluje-li mě — nechápu to. Je to láska, která mě jen uráží. Pomyslete — pro mě nedělá nic, nic proto, aby mě viděl; nechápu ho. Hleďte — nyní, když jsem přečetla vše, rozumím si dobře: trápila jsem se, protože mi říkal, že mě miluje — a jednal zcela jinak. Ta nejistota mě hrozně rozčilovala — nevěděla jsem, co si myslet. Nyní jsem klidná; z ničeho se neobviňuji — bylo přirozené jednat a myslet tak, jak jsem jednala a myslela — ale chvíle pominula. Místo veškerých těch nejistot si raději hned říkám, že mě nemiluje. Hle — na mou věru — podivná věc: mám se snad trápit já? Když muž miluje, žádá o ruku a ožení se, je-li přijat. To je tak prosté. Antonelli mě nemiluje. V tom jsem klidná. A říkám ještě jednou, že Antonelli je člověk hodný pohrdání. Jak to — řeknu ano a on mě nechá stát! Ostatně — dost toho. Je to vysvětleno, okomentováno — zná se to nazpaměť.
C’est vexant tout de même d’être là m’ennuyer et à penser à Antonelli, tandis que lui ne pense pas à moi, voit ses amis et s’amuse à Rome. S’il m’aime, je ne le comprends pas. C’est un amour qui me fait injure seulement. Pensez donc, il ne fait rien pour moi, rien pour me voir ; je ne le comprends pas. Tenez, à présent que j’ai tout lu je me comprends bien, je me tourmentais parce qu’il me disait qu’il m’aimait et agissait tout autrement. Cette incertitude m’énervait horriblement, je ne savais que penser. A présent me voilà calmée, je ne m’accuse de rien, il était naturel que j’agisse et pensasse comme j’ai agi et pensé, mais le moment est passé. Au lieu de toutes ces incertitudes j’aime mieux me dire de suite qu’il ne m’aime pas. Voilà sur ma foi une drôle de chose, est-ce à moi de me tourmenter ? Quand un homme aime, il demande en mariage et épouse si on l’accepte. C’est si simple. Antonelli ne m’aime pas. Sur ce point je suis tranquille. Et je dis encore une fois, qu’Antonelli est un homme méprisable. Comment, je dis oui et il me plante là ! D’ailleurs assez de cela. C’est expliqué, commenté, on le sait par cœur.
Zbývá mi jen velká hořkost z té skvrny v mém životě. A jsem-li rozzlobena, je to proto, že vidím svou existenci celou poskvrněnou neúspěchy. Chápete — s jakousi hrdostí jsem si předsevzala vytvořit si život zcela krásný a slavný. Hleděla jsem na něj s tou sobeckou láskou malíře, který pracuje na obraze, z nějž chce udělat své mistrovské dílo. Zapamatujte si dobře tato dvojitě podtržená slova — jsou pravou a největší příčinou všech mých trápení — a přesným vyjádřením a výkladem všech mých minulých, přítomných a budoucích žalů. Jsem tak podivně založená, že hledím na svůj život jako na věc, jež mi je cizí — a vložila jsem do toho života veškeré své štěstí a veškerou svou hrdost. Nebýt toho, byla bych žena, jíž na ničem nezáleží. Zapamatujte si tedy tato slova — vysvětlují vše a ušetří mě nudy vyprávět a vysvětlovat své pocity. Poprvé v životě jsem vysvětlila příčinu svého loňského zoufalství kvůli pavilonu — a vše, vše jedním slovem. Zapamatujte si je tedy, tato slova — pochopte stejně dobře jako já tuto abstraktní myšlenku.
Il ne me reste qu’un grand dépit de cette tache dans ma vie. Et, si je suis fâchée, c’est de voir que mon existence est toute tachée de non-réussite. Vous comprenez, j’avais mis une espèce d’orgueil à me faire une vie toute belle et glorieuse. Je la regardais avec cet amour égoïste du peintre qui travaille au tableau dont il veut faire son chef-d’œuvre. Retenez bien ces paroles doublement soulignées, elles sont la vraie et la plus grande cause de tous mes ennuis, et l’expression et l’explication exactes de tous mes chagrins passés, présents et futurs. Je suis faite si étrangement que je regarde ma vie comme une chose qui m’est étrangère, et j’ai mis dans cette vie tout mon bonheur et tout mon orgueil. Si ce n 'était cela, je serais femme à me soucier de rien. Retenez-donc bien ces paroles, elles expliquent tout et m’évitent l’ennui de raconter mes sentiments et de les expliquer. Pour la première fois de ma vie j’ai expliqué et la cause de mon désespoir à propos du pavillon l’an passé et de tout, tout en un mot. Retenez-les donc, ces paroles, comprenez aussi bien que moi cette idée abstraite.
Poznámky
Pozn. překl.: Schlangenbad — německé lázně v Taunusu (Hesensko), oblíbené léčebné místo 19. stol. ↩