❦
Neděle, 2. července 1876
Ach, jaké horko. Ach, jaká nuda! Neprávem říkám nuda — nelze se nudit, má-li člověk v sobě tolik zdrojů jako já. Nenudím se — čtu, zpívám, hraji, maluji. Snívám. Ale jsem neklidná a smutná. Má snad můj ubohý mladý život uplynout mezi jídelnou v pavilónu a mým pokojem, dědečkovým popichováním a domácími mrzutostmi! Za čtyři měsíce mi bude osmnáct let! Je to velmi málo — to vím — ano, pro lidi pětatřicetileté.Dimanche 2 juillet 1876Ah ! quelle chaleur, Ah ! quel ennui ! J’ai tort de dire ennui, on ne peut s’ennuyer ayant des ressources en soi-même comme moi. Je ne m’ennuie pas, car je lis, je chante, je joue, je peins. Je rêve. Mais je suis inquiète et triste. Ma pauvre jeune vie va-t-elle donc se passer entre la salle à manger du pavillon et ma chambre, les agaceries de [grand-]papa et les tracasseries domestiques ! Dans quatre mois j’aurai dix huit ans ! C’est fort peu, ie le sais, oui, pour des gens de trente-cinq.
Žena žije od šestnácti do čtyřiceti let. Již jsem promarnila dva roky — dva z nejlepších!
La femme vit de seize à quarante ans. J’ai déjà perdu deux années, deux des meilleures années !
Proč jsem tedy studovala, snažila se vědět více než ostatní ženy — a zakládala jsem si na tom, že znám všechny vědy, jež se přičítají slavným mužům v jejich životopisech? Mám ponětí o všem — ale důkladně jsem prostudovala jen historii a literaturu, fyziku a trochu chemie. Ostatní vědy se mi zdají tak suché, že jsem se do nich pustila jen proto, abych měla čisté svědomí. Zabývala jsem se především starými Řeky a Římany — chtěla jsem sledovat různé národy od jejich zrodu a začala jsem studium dějin od Bible, pak Hérodota, Tita Livia,1 Diodora Sicilského, Dionýsia z Halikarnassu, Plinia atd. atd. Celá tato téměř neznámá staletí, tyto nekonečné války oné Indie s milióny národů — vždy mě přiváděly k zuřivosti, že její dějiny jsou zanedbávány; trápila jsem Bruneta žádostmi o informace — on mi řekl, co věděl, ale moc toho nebylo. Četla jsem příliš rychle — ale život je dlouhý... na to přečíst vše, všechno, co je zajímavé — ovšem když se do toho pustím, nacházím zajímavé vše a zmocní se mě pravá horečka...
Pourquoi ai-je donc étudié, tâché de savoir plus que les autres femmes, me piquant de savoir toutes les sciences qu’on attribue aux hommes illustres, dans leurs biographies ? J’ai des notions de tout, mais je n’ai approfondi que l’histoire et la littérature, la physique et un peu la chimie. Les autres sciences me paraissent si arides que je ne les ai abordées que pour avoir la conscience nette. Je me suis surtout occupée des anciens Grecs et Romains, j’ai tenu à suivre les différents peuples depuis leur naissance et j’ai commencé l’étude de l’histoire par la Bible, puis Hérodote, Tive-Live, Diodore de Sicile, Denys d’Halicarnasse, Pline, etc., etc. Ces siècles entiers presque inconnus, ces guerres sans fin de cette Inde aux millions de peuples, m’ont toujours rendue enragée de savoir son histoire négligée, j’ai tourmenté Brunet pour des renseignements, il m’a dit ce qu’il savait pas grand chose. J’ai lu trop vite, mais la vie est longue... pour tout lire, tout ce qui est intéressant, il est vrai que quand je m’y mets je trouve tout intéressant et ça me donne une vraie fièvre...
Proč tedy studovat, myslet? Proč zpěv, duch, krása? Abych plesnivěla — abych umírala smutkem, izolací, opuštěním! Nevzdělaná, hrubá — snad bych byla šťastná.
Pourquoi donc avoir étudié, pensé ? Pourquoi le chant, l’esprit, la beauté ? Pour moisir, pour mourir de tristesse, d’isolement, d’abandon ! Ignorante, brute, je serais peut-être heureuse.
na okraji · Annotation de Marie
(Jistě)
(Pour sûr)
Ani živá duše, s níž si lze vyměnit slovo. S rodinou je třeba mluvit o šatech, kuchaři, Sapogenikoffových, Galulovi nebo Antonellim. Ostatně rodina nestačí sedmnáctileté bytosti — a zvláště bytosti, jako jsem já.
Pas une âme vivante avec qui échanger une parole. Avec les miens il faut parler de robes, de cuisinier, des Sapogenikoff, de Galula ou d’Antonelli. Et d’ailleurs la famille ne suffit pas à un être de dix-sept ans, un être comme moi surtout.
Poslala jsem fotografii Antonellimu. Hle, ještě jeden! Ubohý nevzdělanec. „Vdáte se za muže, který nebude nic vědět,“ řekl v den karnevalu na balkóně, „vy ho naučíte vše — bude to vaše dílo.“ Aspoň však chodí do společnosti a je vlastenec: to ho zachraňuje.
J’ai envoyé la photographie à Antonelli. En voilà encore un ! Pauvre ignorant. - « Vous épouserez un homme qui ne saura rien, dit-il le jour du carnaval sur le balcon, vous lui apprendrez tout ; ce sera votre création ». Mais au moins il voit du monde et il est patriote : ça le sauve.
Jaký duch může odolat tomuto úzkému, temnému, mrzutému životu! Člověk otupí — zapomíná vše, co věděl, protože o tom nikdy nemůže mluvit. A duch a duše? Ach — to jsou dvě věci, o něž se tu nikdo mnoho nestará. Dědeček je sice osvícený člověk — ale starý, slepý, rozmarný a protivný se svým Trifonem2 a věčnými stížnostmi na večeři. Máma měla hodně ducha, málo vzdělání, žádné způsoby, žádný takt. A její duch je zrezavělý a zplesnivělý a shnilý tím, že nikdy nikoho nevidí a mluví jen o služebnictvu, mém zdraví a psech. Teta je o trochu zdvořilejší — dokonce imponuje těm, kdo ji málo znají. Řekla jsem někdy jejich věk? Mámě je osmatřicet let — bez nemoci by byla ještě mladá a skvělá. Tetě je o dva nebo tři roky méně — vypadá starší a není hezká, ale je vysoká a dobře stavěná.
Quel esprit peut résister à cette vie étroite, sombre, tracassière ! On est hébété, on oublie tout ce qu’on a su puisque jamais on ne peut en parler. Et l’esprit et l’âme ? Ah ! voilà deux choses dont ont se fiche bien ici. Grand-papa est certes un homme éclairé mais vieux, mais aveugle, mais capricieux, mais agaçant avec son Triphon et ces plaintes étemelles contre le dîner. Maman a eu beaucoup d’esprit, peu d’instruction, aucun savoir-vivre, pas de tact. Et son esprit est rouillé et moisi et pourri à force de ne jamais voir personne et de ne parler que des domestiques, de ma santé et des chiens. Ma tante est un peu plus polie, elle impose même à qui la connaît peu ; ai-je jamais dit leur âge ? Maman a trente-huit ans, sans la maladie elle serait encore jeune et superbe. Ma tante a deux ou trois ans de moins, elle paraît l’ainée et n’est pas belle mais grande et bien faite.
Tak, tak — kde jsem to skončila? Už nevím, co říkám. Nevadí.
Voilà, voilà, où en suis-je ? Je ne sais plus ce que je dis. Peu importe.
Alexandre se vydává za nemocného, aby mě nedoprovázel do Ruska — jedu tam stejně. Dost krádeží, dost nehodného zneužívání důvěry. Už to, že si přivlastňuje polovinu otcových příjmů, je víc než dost — byť na to může uplatňovat jistý nárok... ačkoli krást vlastnímu otci... Nu což. Záleží mi jedině na tom, aby nekradl mně. S tím procesem nás ten drahý Alexandre drží všechny ve svých spárech. Díky Bohu se od něj osvobodím.
Alexandre se dit malade pour ne pas m’accompagner en Russie, j’y vais tout de même. Assez de vols, assez d’abus de confiance indignes. C’est bien assez de s’approprier la moitié des revenus du père, mais à cela il peut prétendre à un certain droit... bien que voler son père... Enfin. Il m’importe seulement qu’on ne me vole pas, moi. Avec ce procès, ce cher Alexandre nous tient tous dans sa griffe. Grâce à Dieu je vais m’en débarrasser.
Poznámky
Pozn. překl.: „Tive-Live“ — Marie píše podle francouzské výslovnosti (Tite-Live), správně Titus Livius, římský dějepisec (59 př. n. l.–17 n. l.). ↩
Pozn. překl.: Triphon — sluha v domácnosti. Dědečkova zvláštní náklonnost k tomuto muži byla zjevně zdrojem podráždění. ↩