❦
Úterý, 6. června 1876
Přečetla jsem si, co jsem napsala včera — poslední stránku. Nepochopí mě — je to tím, že jsem psala uprostřed samého utrpení, a mezi každým slovem jsou tři slova bolesti a slz.Mardi 6 juin 1876J’ai lu la journée d’hier, la dernière page. On ne me comprendra pas, c’est que j’écrivais à fur et à mesure que je souffrais et entre chaque mot il y a trois mots de douleur et de larmes.
Je nesnesitelné horko.
Il fait une chaleur insupportable.
Sultán Abdul Aziz se zabil nebo byl zabit.1 Vím dobře — obávali se toho; Murad V. začíná špatně — ostatně ne, protože smrt sesazeného panovníka může být prospěšná klidu státu; Murad má pravdu.
Le sultan Abdul Aziz s’est tué ou a été tué. Je sais bien, on le craignait, Mourad V commence mal, d’ailleurs non, puisque cette mort du souverain déposé peut être utile au repos de l’État, Mourad a raison.
Ale k čertu!
Mais au diable !
Hrozně trpím a vedro mi dovoluje vydávat nekonečné vzdechy a nářky. Jsem jako den po večeru, kdy mě Antonelli urazil; každou chvíli na sebe zapomenu — a každou chvíli si vzpomenu, a tehdy nemám dech ani sílu, pěsti se mi svírají a zuřím. Kolem druhé jsem už byla natolik rozohněná, že jsem se rozzlobila a vzdychala už jen z… pohrdání.
Je souffre horriblement et la chaleur me permet de pousser des soupirs et des plaintes sans fin. Je suis comme le lendemain du soir où j’ai été insultée par Antonelli, à chaque instant je m’oublie, et chaque instant je me souviens et alors je me sens sans haleine et sans force, et mes poings se crispent et je rage. Vers deux heures j’étais assez montée pour me mettre en colère et pour ne plus soupirer que de... mépris.
„Nechť spadne na mě nebe — jen abych se pomstila! Liji-li slzy — jsou to slzy zuřivosti…“ …Nevím, kde jsem to četla. Ne — nepomýšlím na pomstu. Ale až budu moci, pomstím se. Ach ne! K čemu by to bylo? Ve dne jsem se zlobila a pohrdala. Přichází večer a znovu upadám do stavu bídy a smutku. Tyto myšlenky jsou nedůstojné — urážky si mají pamatovat jen ti, kdo jsou schopni pomstít se. Přemýšlet o nich znamená přikládat příliš velkou důležitost lidem nehodným — znamená to ponižovat se.
« Tombe sur moi le ciel « Pourvu que je me venge ! « Si je verse des pleurs ce sont des pleurs de rage ...Je ne sais où j’ai lu cela. Non, je ne songe pas à me venger. Mais quand je pourrai je me vengerai. Eh bien non ! A quoi sert ? J’étais en colère et je méprisais le jour. Le soir vient et je retombe dans mon état de misère et de tristesse. Ces pensées sont indignes, on ne doit se souvenir des injures que lorsqu’on est en mesure de se venger. Y penser c’est accorder trop d’importance à des gens indignes, c’est s’abaisser.
Však také nemyslím na lidi — myslím na své ubohé postavení, na všechno, co mi už způsobilo utrpení, a na všechno, co mi ho ještě může způsobit. Vždyť všechna zla odtud pramení. Kdyby Antonelliové vznesli otázku náboženství, jen by mě to pobavilo; a myslím, že kdyby mě prosili, abych si vzala Pietra, nevzala bych ho — a dobře víte proč. Ale ta hanba! Ta představa, že jim řekli hanebnosti — a já jsem obětí skandálů Georgesových a trestuhodné lehkomyslnosti mé matky!
Aussi n’est-ce pas aux gens que je pense, je pense à ma misérable position à tout ce qu’elle m’a fait souffrir et à tout ce qu’elle peut me faire souffrir encore. Car tous les maux viennent de là. Si les Antonelli avaient soulevé la question de religion cela ne ferait que m’amuser et je crois bien que s’ils me priaient de prendre Pietro, je ne le prendrais pas et vous savez bien pourquoi. Mais c’est cette honte ! Cette idée qu’on leur a dit des indignités et que moi je suis victime des scandales de Georges, et de la coupable insouciance de ma mère !
Neboť o tom sňatku mluvili všichni — a jistě se neřekne, že odmítnutí přišlo ode mě. Ostatně budou mít pravdu — copak jsem nesvolila?… Abych protahovala, abych ho v každém případě udržela… Nelituji toho. Udělala jsem dobře — a špatně-li to dopadlo, není to mou vinou. Mohla jsem předvídat, že toto prokletí, jež na mě leží, mě bude pronásledovat až sem? Oh! V tom je hrůza celé situace!
Car tout le monde a parlé de ce mariage, et bien certainement on ne dira pas que le refus vient de moi. D’ailleurs ils auront raison, n’ai-je pas consenti ?... Pour traîner, pour le garder dans tous les cas... je ne m’en repens pas. J’ai bien fait et si ça a mal tourné ce n’est pas de ma faute. Pouvais-je prévoir que cette malédiction qui pèse sur moi me poursuivrait jusque-là ? Oh ! voilà l’horreur de la situation !
„Kdo je?“ „Ruska, slečna Bashkirtseff.“ „Nevídají se ve společnosti?“ „Nejsou nikde — myslím, že nejsou přijímáni.“ „Kdo je zná?“ „Nikdo.“ „Co jsou zač?“ „Nevím — mají v Rusku procesy, jsou pod soudem, to je celý příběh, atd., atd.“ A neopomenou přidat vše, co si ani nedovedu představit. Nikdo nás nezná — slyší se tu a tam, mluví se, přibarvuje se, vymýšlí se. Ach, Pane Bože! A nic nezmoci!
— Qui est-elle ? - Une Russe, Mlle Bashkirtseff. - On ne les voit pas dans le monde ? - Ils ne sont nulle part, je crois qu’ils ne sont pas reçus. - Qui les connaît ? - Personne. - Que sont-ils ? - Je ne sais pas, ils ont des procès en Russie, ils sont sous jugement, c’est toute une histoire, etc., etc.. Et on ne manque pas d’ajouter toutes les choses que je ne puis même imaginer. On ne nous connaît pas, on entend par-ci, par-là, on parle, on augmente, on invente. Ah ! Seigneur Dieu ! Et ne rien pouvoir !
Generál tu byl do jedenácti a já si šla sednout s ostatními do zahrady, abych se nadýchala vzduchu — ale žádný tu není. Je krásně k zalknutí, ale vzduch je příliš suchý pro mé vyprahlé plíce. Oteklá noha mi nedovoluje chodit — jinak bych vycházela ráno. Škodí zdraví nikdy nevycházet a jen sedět doma, těžknout a hloupnout jako já.
Le général a été ici jusqu’à onze heures et je suis allée m’asseoir avec tout le monde au jardin pour prendre de l’air, mais il n’y en a pas. Il fait beau à en mourir mais l’air est trop sec pour mes poumons desséchés. Mon pied enflé ne me permet pas de marcher sans cela je sortirais le matin. C’est mauvais pour la santé de ne jamais sortir et de rester à s’alourdir et à s’abrutir comme moi.
Máma se dnes rozzlobila kvůli Sapogenikoffovým — slečně Collignon už psaly dvakrát. Nehněvám se; jen to považuji za špinavost. Nehledě na morální závazky — byly jim prokázány i závazky hmotné: Walitský se pro ně roztrhal, aby jim opatřil peníze; teta Nině několikrát ručila; teta se obětovala, trávila jako pes celé dny a část nocí u Niny při Yourkoffově neštěstí. Nikdy jsem o tom nemluvila — brala jsem to jako samozřejmost; ale říkám to zde, abych dokázala, jak nevděční to tvorové jsou.
Maman s’est mise en colère aujourd’hui à cause des Sapogenikoff, elles ont déjà écrit deux fois à Collignon. Je ne me fâche pas, seulement je trouve que c’est sale. Sans parler des obligations morales, on leur a rendu des obligations physiques, Walitsky s’est mis en quatre pour leur procurer de l’argent, ma tante a plusieurs fois signé pour Nina, ma tante s’est dévouée, passant comme un chien toutes les journées et une partie des nuits chez Nina, lors du malheur de Yourkoff. Je n’ai jamais parlé de cela, je trouvais cela si naturel, mais je le dis ici pour démontrer combien ce sont des animaux ingrats.
Ach! Ať se říká, co se říká — mužici2 a zvláště kupci zůstanou vždy takoví. Nic opovrženíhodnějšího než ta střední vrstva. U sedláků člověk najde velká srdce — ale nikdy u těch špinavých tvorů povýšených penězi3. Byla jsem nucena vrhat se do té společnosti; bylo by lepší držet se stranou — ale znamenalo by to připravit se o jedinou příležitost vyměnit si pár slov s živými bytostmi. Rozumějme se dobře — nestěžuji si na ně; jen vyprávím, co je. To jest vše. Hluboce pohrdám celým světem — proto si na nikoho nemohu stěžovat ani se na nikoho zlobit. Nevděčnost je tak běžnou ctností! Opravdu — mrzí mě, že jsem toho tolik řekla; snad mi někdo udělá tu urážku, že si bude myslet, že se mě nízkosti těch malých lidí dotýkají.
Ah ! quoiqu’on dise, les moujiks, et les marchands surtout, resteront toujours ainsi. Rien de plus méprisable que cette race moyenne. On trouve de grands cœurs chez les paysans, mais jamais chez ces sales êtres ennoblis par l’argent. J’étais bien forcée de me jeter dans cette société, se tenir à l’écart aurait mieux valu, mais c’était s’ôter l’unique occasion d’échanger quelques paroles avec les êtres vivants. Entendons-nous bien, je ne me plains pas d’eux, je raconte ce qui est, voilà tout. Je méprise profondément tout le monde, donc je ne puis me plaindre, ni me fâcher contre personne. L’ingratitude est une vertu si commune ! Vrai, je suis fâchée d’avoir tant dit, on me fera peut-être l’injure de penser que les bassesses de ces petites gens m’atteignent.
Pero se unavilo — jsem ospalá. Je absurdní nenapravit svůj stav — zvláště když lék znám. Odjet. Změnit vzduch a tváře. Jako jsem udělala letos v zimě. Po třech týdnech jsem už na urážky z Nice nemyslela. Mimochodem — teď mě napadá: udělala jsem z Audiffreta státní záležitost. To jen dokazuje, že jsem byla zamilovaná — jinak bych nikdy nepřikládala takovou důležitost nezdvořilosti toho druhu. Důkazem je Saetone. Prostě jsem pokládala za pod svou důstojnost o něm mluvit nebo na něj pohlédnout. Ale Audiffret se mi líbil — proto nemám důvod se vinit z přehánění faktů a svých různých citů.
Ma plume est fatiguée, j’ai sommeil. Il est absurde de ne pas remédier à mon état, surtout connaissant le remède. Partir. Changer d’air et de visages. Comme j’ai fait cet hiver. Au bout de trois semaines je ne pensais plus aux affronts de Nice. Au fait, j’y pense. J’ai fait une affaire d’État d’Audiffret. Cela prouve seulement que j’étais amoureuse sans cela je n’aurais jamais accordé tant d’importance à une impolitesse de ce genre. Témoin Saetone. J’ai simplement dédaigné d’en parler et de le regarder. Mais Audiffret me plaisait, je n’ai donc pas à me blâmer pour l’exagération de faits et de mes sentiments divers
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Tak vida, baví mě milovat všechny.
Voilà que je m’amuse d’aimer tout le monde
Řekla jsem vše, co cítím — ale protože každý den myslím na totéž, zdá se mi vždy, že jsem ještě neřekla vše, že mi dobře neporozuměli, a chci to zopakovat. V románech se věci říkají jednou a to stačí — a zde mi každý den připadá, že jsem nevysvětlila dobře. Je to jistě jen představa.
J’ai dit tout ce que je sens, mais comme je pense chaque jour à la même chose il me semble toujours que je n’ai pas tout dit, qu’on n’a pas bien compris et je veux répéter encore. Dans les romans on dit les choses une fois et cela suffit et, ici, il me semble chaque jour que je n’ai pas bien expliqué. Ce n’est qu’une idée sans doute.
Poznámky
Pozn. překl.: Sultán Abdul Aziz byl sesazen 30. května 1876 a zemřel 4. června — oficiálně sebevraždou, ale okolnosti jsou dodnes sporné. Nastoupil Murad V. ↩
Pozn. překl.: Mužik (franc. moujik) — ruský sedlák; Marie užívá rusismus běžný i ve francouzštině. ↩
Pozn. překl.: Terčem jsou Sapogenikoffovi, ruští přátelé rodiny v Nice, s nimiž se právě rozkmotřili (předchozí odstavec); už v prosinci 1875 je Marie počítala mezi „mužiky a kupce“. Ruská společnost se zákonem dělila na stavy a kupci (kupečestvo) stáli pod šlechtou. ↩